Karel Tachovský: Kudy bloudí Odysseus. Ironický apokryf na Odysseův příběh

14. červen 2020

Slaboch, lhář a pochybovač Odysseus a jeho neslavná pouť. Hořkou aktualizaci homérského mýtu, hru Karla Tachovského Kudy bloudí Odysseus, poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Osoby a obsazení: vypravěč (Rudolf Walter), Odysseus (Rudolf Jurda), Antiklos (Zlatomír Vacek), Elpenór (Zdeněk Martínek), Eurylochos (Jaroslav Dufek), Polyfémos (Josef Karlík), náčelník kikónské policie (Oldřich Celerýn), kikónská písařka (Dagmar Pistorová), Nausikaa (Blažena Rýznarová), Kalipsó (Helena Kružíková), Kirké (Libuše Billová), Telemachos (Josef Husník), Penelopa (Jana Ebertová), Antinoos (Arnošt Navrátil) a Lotofágos (Dobroslav Riegl)
Dramaturgie: Jaromír Ptáček
Hudba: Zdeněk Pololáník. Hraje: Orchestr Gustava Broma
Režie: Olga Zezulová
Natočeno: v brněnském studiu Českého rozhlasu v roce 1964

Karel Tachovský se na konci padesátých let v literárně-dramatické redakci brněnského studia československého rozhlasu výrazně zasadil o obrodu původní rozhlasové dramatiky – ať už jako dramaturg her Milana Uhdeho, Miloše Rejnuše, Antonína Přidala či Ludvíka Kundery, nebo jako autor vlastních rozhlasových her.

Z jeho původních her si tentokrát připomínáme ironický apokryf na Odysseovské téma, který Tachovský zasadil do dvacátého století. Bájný hrdina je v tomto případě představen jako slaboch, lhář a pochybovač. Autor si pohrává s jednotlivými motivy a postavami z řecké mytologie, aby vytvořil obraz válkou zničené společnosti, ve které nemají velké příběhy své místo. Zůstává jen manipulace, lži, banalita a ironie. Klíčem k Tachovského pojetí jsou slova z úvodu hry: 

Však místo Tróje můžeš dosadit kdekteré z mnohých zhanobených měst. A místo našich legendárních jmen dosaď si jména trapně současná. Vždy stejný prach se zvedá nad zemí, vždy stejný dým se táhne troskami, vždy stejný žal a hrobů vrstvení. Jen obzor snad je o stín jasnější...

Odysseovo bloudění je v tomto případě tápáním mezi větším či menším zklamáním a sebeklamem. Hrdina sám koneckonců hořce konstatuje: „Všechny ty třpytné ctnosti válečné pod rukou rozpouští se jako vosk. Co bylo hrdinstvím, je jenom sprostou lží, a chytrost změnila se ve zradu.“ Ostatní známé postavy (Antiklos, Polyfémos, Kirké, Kalypsó, Telemachos, Penelopa) jsou povětšinou ironickými a groteskními zesoučasněnými variantami, nastavujícími hlavnímu hrdinovi zrcadlo.

Některé známé situace jsou převyprávěny jako travestie mytologických vyprávění – Odysseus je například připoután ke stěžni, nikoliv aby se zachránil před Sirénami, ale prostě proto, že je opilý. Tento moment komentuje vypravěč slovy: „Hle, jak nepatrný krůček je od pravdy ke lži v našich dějinách.“ Tachovského moderní Odysseus je nakonec jen zhrzenou troskou, která po letech putování nenachází klid ani po návratu domů – místo milované ženy a syna ho čekají dvě bytosti, které se mu naprosto odcizily.

autoři: Marek Horoščák , Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio