Sdílej
Spojit síly s nejvyhlášenějším tuzemským beatmakerem je pro mnohé pouhým snem, pro jiné metou, které chtějí dosáhnout. A co teprve nahrát celé album. Několika vyvoleným se to již podařilo a ve většině případů se nejednalo o špatné desky. DJ Wich je brán za zapáleného workoholika, který chrlí buben za bubnem. V závěru minulého roku vypustil do oběhu své další producentské dítko, letos přišla řada na třináct položek v tracklistu svázané názvem „Mezi prsty“. Pokud se výsledku bude dařit, nebude to ale jen jeho zásluhou, protože lví podíl na něm má i Paulie Garand. Právě člena Ty Nikdy jsme odchytili na kus řeči, aby nám prozradil něco o práci na této desce, ale nakonec jsme se dozvěděli i něco navíc. Nebudeme vám už více odhalovat v tomto úvodním odstavci, protože byste pak byli ochuzeni o plodný rozhovor…
V rozhovoru vydaném krátce po poslední producentské desce „Jako ryba ve vodě“ samotný Máňa připustil, že bys byl jedním z těch, u kterých by se nebránil společnému albu. Bylo v tu chvíli už jasné, že se něco bude dít, anebo to vyplynulo až posléze?
Řešili jsme to už během „Ryby“ a měli nahraný vlastně tři věci, u kterejch jsme se rozhodovali, co pošleme na jeho desku a co na naši společnou. V tu dobu už byly nahraný věci „Nic víc“ a „Jay“.
Ze které strany vzešel ten impulz? V Ty Nikdy nemáte o producenty nouzi… Bral si to jako velkou kariérní výzvu spojit s touto legendou síly a burcoval se třeba vnitřně po jeho boku, aby výsledek stál opravdu za to?
Kupodivu s tím přišel Wich. Pro mě jako zelenáče to byl před mnoha lety sen mít album právě s touhle legendou a jsem rád, že k tomu čas dospěl a vzniklo to touhle přirozenou cestou. Na každou desku chci samozřejmě nahrát nejlepší sloky a v tomhle kombu ta motivace byla obrovská.
Jak tě toto spojení sil po hudební stránce obohatilo? Otevřel ti DJ Wich třeba nějaké obzory a ukázal možnosti, které tě oslovily? Odrazilo se to třeba už na vaší desce? V čem je nový disk z pohledu přístupu a postupů třeba jiný než ty předešlé?
Dostával jsem spoustu beatů. To bylo naprosto skvělý. Pokaždý jsem se těšil na novej balík atmosfér. Vize byla udělat klasičtější album, který bude mít hodně soulovej nádech. Pro mě vlastně jasná cesta a to mít tam co nejvíc klasickejch „wichovek“, na kterejch jsem vyrostl.
Ty sám jsi obstojným tvůrcem hudebních podkladů, proto dobře vidíš beatmakerům pod ruce. Kdybys mohl porovnat práci DJe Wiche a Kennyho Rougha, které věci ti u nich imponují a čím se zásadně při práci odlišují?
Každý z nich má svůj osobitej rukopis. Wich je mistr bicích a samplingu, Kenny zas umí spojit rapovej sound s indie věcma a super synťákama.
Oba patří mezi tuzemskou smetánku. Kdyby sis mohl od nich vzít nějaký kousek talentu či zapálení, co by to bylo?
Wich bouchá beaty na MPC, kde má mega skillz a sampluje starý vinyly, to jsem chtěl vždycky ovládat, ale byl jsem se línej přeučit z klasickýho softwaru na analog. Taky má brutální cit pro výběr zvuku bicích, takový stylovky v rámci výběru zvuků tady nemá nikdo. Kennyho jsem naučil dělat a zvučit beaty, když začínal, ale během jednoho roku mě totálně přerostl. U něj mu závidím, jak moc si vypiloval mix a master. Stal se z něj jeden z nejlepších zvukových inženýrů široko daleko. Baví mě ten jeho zápal. U něj to není jenom práce, ale taky stále zábava a studie zvuku, která ho naplňuje. To cením nejvíc.
Autoři alba „Mezi prsty“ se nikdy netajili svou slabostí pro zpívané refrény a vokály. Jak probíhal nábor těch, co je obstarají? Trochu se mi zdá, že se střetly dva tábory protěžovaných a podle toho se kompromisem vybralo. Ty jsi dohodil Matyse, Zeu nebo Ondřeje Žatkuliaka, Máňa zase Martina Císara, 7krát3, Dano Kapitána a Ega?
(smích) Vedle. Bylo to právě úplně naopak. Wich chtěl Matyse především na zpívanej refrén, nakonec tam má dvě klasický sloky. Ze zpěvaček mě překvapilo, že chtěl právě Zeu, protože jsem jí tam nechtěl protěžovat. Císar byl jeho nápad, ale 7krát3 a Dano Kapitán je moje práce. Pro mě to jsou z tý „nový školy“ jedni z těch, co to nejvíc cejtěj. Jsem odkojenej na soul a RnB věcech a jsem rád, že je díky nim tak kvalitní zastoupení i u nás na CZ/SK scéně.
Ale těch hostů je celkově na albu možná až příliš, nemyslíš? Při poslechu si tam každý své místo najde, ale neztrácí ten výsledek na své osobitosti? Jak nahlížíš vůbec na fakt, že je dnes na každém albu kupa většinou těch stejných hostů a všechno se to svým způsobem slívá do kupy? Dnes již málokdo vsadí jen sám na sebe, anebo pozve jedno dvě jména jako zpestření… Žádá si doba tento přístup, nebo čím si to vysvětluješ?
Tohle je o přístupu každýho intepreta. Mě spolupráce baví a vždycky bavily. Nevnímám to u naší desky s Wichem jako nějakou berli, nebo jako trend. Poslední dobou jsem v pár diskuzích a statusech četl, jaká frajeřina je udělat desku bez hostů a přesto mít úspěch, streamy, views, nebo prorazit. Myslím, že s Wichem nemusíme nikomu nic dokazovat. Desky, kterýma jsme se dostali do uší posluchačů a nebylo to o nikom jiným, než o nás, jsou už dávno venku. Když už je možnost hrát si tracklistem, dělat zajímavý kolaborace a spojovat síly, jsem pro tu pestrost.
Na sociálních sítích sis pochvaloval, že jsi konečně mohl na svém albu spojit síly s Rytmusem, zatímco s jeho parťákem Egem už to v minulosti párkrát dopadlo. Byla k němu snazší cesta právě přes DJe Wiche, nebo agitoval zmíněný kolega z KF?
S Rytmusem jsem v kontaktu už dlouho, ale myslím, že i Wichova persona hrála v tomhle případě roli. Pro mě to byla velká událost, když vyšel singl „Forma“, na kterém jsou právě Rytmus a Pil C. Ten beat je brutální a já jsem tam vystoupil ze svý komfortní zóny, což bavilo oba aktéry. S Rytmusem měla vyjít už v roce 2017 Regenerace na desku Nirvana, ale kvůli striktnímu deadlinu se to nestihlo. Tady se rozhodoval mezi Formou a Tonout v tónech. Nakonec volba padla na první zmíněnou a je to banger jak dement.
A jména ze zahraničí? Nikdy jsi neměl ambice oslovit nějaké jméno třeba zpoza velké louže? To vábení je většinou nákladné a fanoušci to adekvátně neocení, ale hudba je přeci i o plnění svých snů…
Pár jmen v hledáčku samozřejmě mám, ale přijde mi to unreal je vůbec oslovovat. Pro mě dává možná větší smysl právě spolupráce s KF, na kterejch sem vyrostl, znám je a poslouchám doteď, než jenom bazírovat na velkým jménu ze zámoří. Spíš jsem poslední dobou přemýšlel nad pár producentama. Chtěl bych poptat třeba Alchemista.
A když bychom se nebavili o hostech na zvukové stopy, kolik bys dal za to, aby ti klip natočil skutečný Quentin Tarantino?
(smích) Kdyby sem měl doma tiskárnu na peníze, tak klidně všechno.
Pokud bys měl ukázat na jednu věc z tracklistu, která má pro tebe největší osobní hodnotu, která by to byla? A která podle tebe naopak bude nejvíce fungovat na koncertech?
Mě šíleně baví „Jay“. Ten beat je totální „Amerika“ a storytelling, kterej je u mě fakt sváteční záležitost. Na koncertech bude podle mě skvěle fungovat „Dej mi tip kam dem“. Je to takovej vibe alá Tyga. Rychlejší boombap tempo, který ale skvěle šlape.
Má tracklist desky „Mezi prsty“ sílu, aby odlovil do vaší vitríny sošku Anděla? V čem se ukrývá jeho síla, která by mohla fanoušky přesvědčit o adeptovi na album roku?
Tohle je taková otázka pro „egomaniaky“. (smích) Mně je to fakt jedno. Jak rapuju v tracku Glitch: „Nejde o Anděly, nejde o platiny, hudba je to, co milujem…“ Tak to vnímám a nechci nikoho přesvědčovat, jak je moje hudba dobrá. Já jsem na svoje věci hrdej. Emoce, atmosféra, texty, postoje, názory, odkazy, soul a hromada dalšího, co z toho sálá – tak to prostě vnímám a chci dělat. No a pokud to někomu aspoň trochu zlepší den – beru to jako výhru. Třeba Boy Wonder mi napsal, že je to nejlepší deska, co jsem udělal. Že to funguje skvěle od začátku až do konce – s beatama, hostama, skitama, vizuálem, vším. Někomu to zas nemusí říct nic. Sto lidí, sto chutí. Tak to prostě je, hudba je alchymie. Já do ní dávám maximum. Zbytek už je na lidech.
Jsou spolupráce, které se uskuteční, obě strany jsou spokojeny, ale společný zápal postupně vyprchá. Pak jsou spolupráce, které už při dokončování prvního disku vykazují hlad a zapálení pro další spojení sil. Jaké duo je Paulie Garand & DJ Wich?
Za mě je pokračování projektu Paulie Garand X DJ Wich určitě otevřená záležitost, ale nechme se překvapit, co přinese čas.
Už jsi četl?
