S odstraňováním Churchillových soch začal miláček „progresivistů“

Současná vlna většinou tak či onak násilím vedených nebo doprovázených systematických a programových útoků na západní civilizaci i pilíře její tradiční formy demokracie, počínaje svobodou projevu a pluralitou názorů, se mimo jiné projevuje strháváním a vandalizací soch historických postav leaderů, kteří mají společné to, že byli běloši, před několika stoletími vlastnili otroky nebo jsou teď progresivisty obviňováni, že měli, podle současného, zejména pak aktivistického výkladu, „rasistické názory“.

Moc let svobody si ani Churchill v Čechách neužil. Po fašismu a komunismu jej zhanobili podle „vyspělého“ Západu místní - nebo západní? - pokrokoví vandalové

Takže na „vyspělém“ Západě a díky nekritickému kopírování a přenášení čehokoliv, jen když to pochází ze Západu, tedy i u nás jsou - „pokrokovými“ cizinci-turisty nebo místními sluníčkáři – také napadány a vandalizovány památníky či sochy, mimo jiné i Winstona Churchilla.

Přitom je povšimnutí hodné, že západní, tudíž i naše, jak veřejnoprávní média, tak média „hlavního proudu“, stran těchto útoků a násilí ani náhodou nebijí na poplach a nevarují před „ohrožením základů demokracie“. Těmto médiím a jejich „investigativním“ reportérům, kteří se tak rádi považují za „hlídací psy demokracie“ (watchdogs of democracy) nějak uniká viditelná stopa k tomu a komu, kdo konkrétně odstraňování Churchillových soch začal, tedy Barackovi Husseinovi Obamovi.

Churchillova busta byla v Bílém domě od 60. let, od roku 1981, od Reagana, pak přímo v Oval Office. V roce 2009 přišel Obama a vyhodil jí. První den v úřadě ji Trump do kanceláře vrátil

Od 60. let měl Bílý dům ve své rezidenční, soukromé části Churchillovu bustu. Reagan ji pak vystavil v Oval Office. Potom britský premiér, Tony Blair, staršímu presidentu Bushovi do konce jeho zastávání úřadu propůjčil jinou bustu Churchilla a Bush si ji, znovu coby gesto uznání „výjimečných vztahů“ mezi oběma zeměmi, také dal do Oválné kanceláei. Když ji s opuštěním Bílého domu vrátil britskému velvyslanci, Clinton zase vystavil původní Churchillovu bustu a ta tam byla po 16 let, až do konce druhého období Bushe mladšího. Šlo tedy o kontinuitu, o projev „bipartizan“, tedy nestranického postoje k věci a k Churchilovi, u čtyř prezidentů a po jejich celkem sedmi prezidentských období v úřadě.

Pak ale přišel „Yes, We Can!“ Obama, který nejen ve své knize Sny od mého otce (Dreams from My Father), sympatizanta marxismu, dává opakovaně a jasně najevo to, co tehdy ještě coby britský MZV, Boris Johnson, označil za Obamův „ancestrální odpor k Britskému impériu“. Takže Churchillovu bustu z Oválné kanceláře odstranil ... a místo ní dal bustu M.L. Kinga. Přitom, když na to, při návštěvě Británie a tiskové konferenci s premiérem Davidem Cameronem, přišla řeč, Obama tvrdil „Mám rád Winstona Churchilla. Mám rád toho chlapa.“

Takže původní vzor a viditelný příklad v odstraňování Churchillových soch zde, v Obamovi, progresivci mají už plno let. To se ale zase od „ochránců demokracie“ ani od prý objektivních komentátorů veřejnoprávních médií nedozvíte. Ani to, že zlý Trump, hned ve svém prvním dni v úřadě, tak jak mimo jiné slíbil, Churchillovu bustu vrátil na její původní, čestné místo v prezidentské pracovně.

Cenzura a autocenzura v intencích politické korektnosti, frontální a systematické útoky na západní civilizaci ve školních osnovách, TV programech i médiích, atd., atd. teď ponížené klekáním si politiků a velitelů policejních sborů před násilnými davy, rozpouštění policie a rušení nebo snižování jejího finanacování, to vše ve snaze zalíbit se násilnému davu, prý společnost a demokracii neohrožuje, ale naopak obohacuje. Naše svobody prý ohrožuje ruský internetový trol a čínský obchodník.

Převzato z blogu se souhlasem autora