Miloš Vozáb z Třeště byl nadějný malíř. Velké plány ale zhatil bouřlivý konec války

16. červen 2020

Za obyčejnou červenou plechovou cedulí, která už spoustu let označuje název ulice, může být velký příběh. Platí to i o Vozábově ulici v Třešti.

Jaroslav Vozáb starší i jeho manželka Marie učili před druhou světovou válkou na třešťské škole. Jaroslav také maloval obrazy, a věnoval se zdobení dřevěných dekoračních předmětů. Toto nadání po něm zdědil i mladší z jeho dvou synů, Miloš.

Válka

Společné plány ale přerušila válka. 1. září 1939 byl otec Vozáb zatčen gestapem, a skončil v koncentračním táboře Buchenwald. Odtud se vrátil až v roce 1943.

Hned po návratu se synem v Třešti uspořádali společnou výstavu. Rodina plánovala, že hned po válce půjde Miloš studovat na výtvarnou nebo hudební školu. Plány bohužel nevyšly.

Otec i synové byli popraveni v jeden den. Matka spáchala později sebevraždu

Na sklonku války se otec Vozáb aktivně zapojil do květnového povstání. „Hlásil se mezi prvními k revolučnímu národnímu výboru. Sám se aktivně hlásil coby dozorce vězení, kde byli uvěznění Němci,“ říká Milina Matulová z třešťské pobočky Muzea Vysočiny.

Přišel ale osudný 7. květen 1945, kdy se skupina nacistů rozhodla pomstít třešťské povstání. „Obsadili město a začali zatýkat účastníky povstání. Jeden z prvních byl Jaroslav Vozáb,“ doplňuje Milina Matulová.

Popravu Vozába staršího vykonal jím vězněný Ewald Radtke, který si to sám vyžádal. Oba synové exekuci přihlíželi. Sami byli popraveni ještě týž den. Z rodiny tak zůstala jen matka Marie. Nějaký čas se léčila, ale ještě na podzim roku 1945 spáchala sebevraždu.

Obrazy i dekorativní předměty z díla Vozábových

Po Jaroslavu a Milošovi se zachovalo množství obrazů. Jejich námětem je většinou město Třešť a jeho blízké okolí.

Dodnes existují i zdobené dřevěné dekorativní předměty a jméno Vozábova nese i ulice pod třešťským hřbitovem. Leží jen pár kroků od místa, kde rodina skutečně bydlela.