Galerie Emila Filly se vrátila do ústeckého Domu kultury, kde kdysi působila. Co bylo za přesunem z Předlic?
Těch důvodů je víc, jak už to tak bývá. Pro nás jako neziskovou organizaci jsou vždy nejpalčivější finanční záležitosti. Prostor v předlické Armaturce jsme dlouhou dobu realizovali ve spolupráci s Fakultou umění a designu UJEP, nicméně poté, co FUD začal provozovat svůj Dům umění, jsme v objektu zůstali sami a udržení tak rozsáhlého a ekonomicky velice nákladného prostoru se pro nás již stalo neudržitelné. Ráda bych ale také zmínila další fakt – do Předlic jsme šli v roce 2010 z tehdejšího místa v Domě kultury, což mělo být dočasné. Galerie se v té době v rámci programu hodně zabývala sociálně angažovanými projekty a vidina dělat takové akce v sociálním i urbanistickém ghettu nám přišla zajímavá a nosná. V Ústí však kolem roku 2014 došlo k opačnému pohybu – víc aktivit se vracelo zpátky do centra a dnes je najdeme třeba ve Veřejném sále Hraničář nebo na jiných místech. Galerie Emila Filly tak na periferii osiřela a diváci si tam sice cestu našli, ale přece jen v menší míře.
V čem jsou výhody a nevýhody nového prostoru?
Po rozhodnutí vrátit se zpět do centra byla druhým důležitým momentem spolupráce s Magistrátem města Ústí nad Labem, o jehož prostory v Domě kultury (dnes DDM) jsme kdysi nedobrovolně přišli a nikdy neměli možnost na tuto činnost navázat. Přišlo mi logické a důležité uvažovat v první řadě o prostorech pod záštitou města, což se povedlo. Nový prostor je sice mnohem menší a komornější, ale my jsme zároveň nechtěli přerušit činnost nebo ji odsunout do nějakého prozatímního režimu. Rozhodnutí vrátit se do prostoru Domu kultury zrálo docela dlouho a nakonec se ukázalo jako nejschůdnější – ekonomicky výhodné a takticky vhodné pro další rozvoj činnosti.
Jak bude vypadat výstavní program v Domě kultury?
Program galerie v novém prostoru na všechny již zmíněné změny reaguje. Od doby, kdy Fillovka byla v Ústí jedinou galerií, přibylo výstavních prostorů, aktivit, proměnila se i celková situace na poli výtvarného umění. Návrat do míst, kde jsme v devadesátých letech působili (a dá se říct, že to byla zlatá doba), byl jakýmsi leitmotivem při sestavování programu. Kurátorská koncepce navazuje na práce umělců, kteří v 90. letech v galerii vystavovali a dnes patří mezi nejsilnější osobnosti českého výtvarného umění (Jiří Kubový, Jiří Valoch, Stanislav Kolíbal či Olga Karlíková). Zároveň tito autoři na výstavě vstupují do dialogu s umělci střední nebo nejmladší generace, což pomáhá vytvářet zajímavý náboj. Vidíme, že některá témata či výtvarné postupy nejsou sezonní záležitosti či módním trendem, ale právě potvrzují kontinuitu, určitý rytmus a nadčasovou platnost, pro kterou umění vyhledáváme a proč jej v životě potřebujeme. Tato programová linie se bude samozřejmě vyvíjet dál. Kvůli pandemii jsme museli odsunout zahraniční projekty, které představíme v následujícím roce a budeme dále rozvíjet i linii autorských výstav, protože k nim komorní prostor vybízí.
Jak se bude výstavní program lišit od Domu umění, který je pod Fakultou umění a designu UJEP?
Já doufám, že náš program bude jiný, respektive že z bohaté oblasti současného výtvarného umění nabídne divákům další úhel pohledu, který nenajdou v ostatních institucích. Na druhou stranu si myslím, že všechny současné ústecké galerie mají nějaké místo a každá svým charakterem splňuje nějakou poptávku.
Galerie Emila Filly byla v minulosti známa zajímavými edukativními programy pro školy. Budou v menších prostorách v Domě kultury pokračovat?
Současná výstavní instituce se bez edukativních programů dnes již neobejde. My budeme dělat programy pro školy (animace a komentované prohlídky), ale také dlouhodobější výtvarné dílny, které se budou zaměřovat třeba na práci s materiálem nebo studiem určité techniky (olejomalba, akvarel, linoryt). Vedle toho chceme pokračovat v doprovodných programech zahrnujících přednášky nebo debaty, koncerty a podobně. Musíme si ale počkat, jak vše bude fungovat v novém prostoru.
Na kterou výstavu z programu se vy osobně nejvíce těšíte?
Na všechny letošní, budou opravdu pěkné. Hodně se ale těším na ty zahraniční. Museli jsme odsunout výstavu slovenského kurátora Juraje Čarného, který měl opět přivézt významného umělce a teoretika Jiřího Valocha a slovenské autory pracující s jazykem, třeba aktivistickou skupinu Kundy Crew, ta navíc měla v Ústí realizovat svůj vyšívací workshop. A taky jsem se moc těšila na výstavu nizozemských umělců, kterou připravuje kurátor Radek Váňa, který tam již dlouhou dobu žije. Ale na to vše se můžeme těšit v roce 2021.
