Srpen 1977 až červen 1987.
V tomto období byl běh na 400 metrů překážek záležitostí jediného muže.
Moses nastřádal zlaté medaile z olympijských her v Montrealu 1976 a Los Angeles 1984, o start v Moskvě 1980 přišel kvůli americkému bojkotu her na protest proti sovětské invazi do Afghánistánu. Triumfoval také na světových šampionátech v Helsinkách 1983 a o čtyři roky později v Římě.
On this day 40 years ago, Edwin Moses won in Montreal!
#GoTeamUSA
https://t.co/InUuTazga4
„Kéž bych měl ve svých nejlepších letech 1980 až 1983 soupeře,“ ohlížel se Moses před čtyřmi lety. „Pořád jsem byl skoro 15 metrů vepředu a běžel jsem sám. Mohl jsem závod zaběhnout pod 46 vteřin, pokud bych měl správné podmínky a konkurenci.“
I přesto světové maximum čtyřikrát překonal, jeho výkon 47,02 sekundy je dodnes druhým nejrychlejším časem historie.
V porovnání s těmito výsledky a výkony není Mosesův úspěch z 16. června 1984 nijak významný, vlastně šlo o pouhou formalitu. Stého vítězství za sebou dosáhl v rozběhu americké olympijské kvalifikace v Los Angeles - s vypuštěným závěrem proklusal cílem v průměrném čase 48,83 sekund a už se chystal na semifinálový a finálový start, které následovaly v dalších dvou dnech.
Ovšem při hlubším zamyšlení nad cifrou 100 a všemi souvislostmi teprve vynikne majestátnost unikátního počinu amerického atleta.
#TDTY This Day That Year On 16 June, 1984 Edwin Moses won his 100th consecutive 400m hurdles race.
#legend #IndianCAP http://t.co/poDbCd7SFs
Jeho poznávacím znamením byla konzistentní taktika: mezi každou překážkou udělat přesně 13 kroků a ve druhé polovině závodu, kdy ostatní svůj vzorec měnili, nastoupit k rozhodujícímu trháku.
„Nikdy jsem se na závod nedíval jako na soutěž. Vnímal jsem to jako formu umění a sebe jako tanečníka baletu. A takto jsem se každý den připravoval,“ prozrazuje. „Myslím, že za dobu svého běhání od roku 1976 do 1988 jsem prohrál šestkrát.“
Mezi těmito šesti porážkami si zasluhují bližší zkoumání tři.
Stalo se před letyHistorický speciál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly naleznete přehledně ZDE. |
Ta první se datuje do 26. srpnu 1977, kdy Moses prohrál v Berlíně s domácím Haraldem Smithem. Po dalších téměř deset let ale Američan vždy zvítězil.
„Byl to zábavný den,“ vzpomíná Moses. „Před závodem jsem seděl u bazénu místo toho, abych se připravoval na trati. Závod jsem vedl, ale jen do té doby, než jsem na poslední překážce udělal chybu. Protože jsem běžel pomalu, udělal jsem 14 kroků místo 13. Proto jsem prohrál,“ líčí.
„Ale dostal jsem lekci. Musíte být po celou dobu stoprocentně připraven, nesmíte brát nic jako jisté. Po tom jsem neměl žádné problémy bezmála deset let.“
Jeho dlouhatánská série se přetrhla až 4. června 1987 v Madridu, kde o 13 setin zaostal za krajanem Dannym Harrisem. „Prohra je součást hry,“ uvědomuje si. „Pokud prohrajete, zjistíte tím, co jste udělali špatně a do příště to opravíte.“
O pár měsíců později Moses Harrisovi porážku oplatil a stal se mistrem světa.
"I think most of it is really mental,
because I ran against a lot of individuals
who were probably more physically talented.
But I was able to outsmart them and out-think
them and out-prepare them."
―Edwin Moses #TheChampionsMind https://t.co/4VTiAYUhSi
Třetí prohru musel rodák z Daytonu v Ohiu zkousnout na hrách v Soulu 1988, kde útočil na své třetí olympijské zlato. Organizátoři přesunuli finále čtyřstovky překážek na dopoledne, aby se klání mohlo živě vysílat v USA. Moses tak měl na zotavení po semifinále méně než 24 hodin a získal „jen“ bronzovou medaili.
„Kdyby se běželo později, určitě by to bylo jiné,“ zdůrazňuje. „Vždy jsem usiloval o přidání extra dnu mezi semifinále a finále, ale federace nechtěla vyhovět. Nikdy jsem neměl šanci se připravit. Vždy jsem byl v nevýhodě a na olympiádě jsem nikdy nepředvedl své nejlepší závody.“
V současnosti už program čtyřstovky překážek skutečně zahrnuje odpočinkový den před bojem o medaile. „To disciplínu velmi změnilo,“ říká Moses.
I s větším komfortem ale jeho rekordní sérii už velmi pravděpodobně nikdo nenapodobí.
