Nešlo však jen o stovky naběhaných kilometrů. Tři měsíce běžeckého života na africké náhorní planině využil jihočeský běžec Jiří Csirik k natočení svého druhého filmu. Zájemci ho mohou shlédnout při premiéře ve středu 17. června v sále pražského kulturního domu Kyje.
„Měl jsem tisíc giga materiálu. Vybral jsem šest hodin. Teď film trvá 1:47 hodiny. Viděl jsem ho už asi desetkrát a pokaždé se mi ho podařilo o pár vteřin zkrátit,“ popisoval zrod díla sedmadvacetiletý Csirik.
Natočení filmu o etiopském soustředění oceňuje parťák Vaš. „Je to mazec. Jirka udělal obrovský kus práce. Když jsem to nedávno viděl, zavzpomínal jsem, jaká to byla nádhera. Pokud nebudou problémy s cestováním, určitě tam jedu i za rok,“ říkal.
Bydleli v Suluthe poblíž Addis Abeby v domečku běžkyně Mimi Beletheové. A běhali po okolních terénech místy až o půl kilometru výš než leží známé středisko v keňském Itenu. Zkraje to byla opravdu dřina. Vysoká nadmořská výška se projevovala vysokými tepy. „Nohy nám tuhly, proto jsme běhali pomalu a trpělivě,“ vzpomínal Vaš, který se v Etiopii připravoval podle plánu Róberta Štefka.
Kromě tréninku poznali i místní kuchyni a ocenili, že je mnohem pestřejší než v Keni. Pili pivo z pivovarů postavených Čechy, ale také pocítili i silný čínský vliv. „Afrika nám dala hodně. Hlavně pokoru. Víc si vážím toho, jak dobře si žijeme. Tady si uvědomíš hodnoty, jaký máme bezpečný domov,“ povídali unisono.
Ztráta motivace
Nástupem koronavirové krize sice nemuseli etiopský pobyt zkrátit, ale vytratil se finální efekt. Formu totiž chtěli prodat na Pražském půlmaratonu, ale ten organizátoři přesunuli na září. „Vrchol bude jiný, ale nebudu nic prozrazovat,“ usmíval se Vaš. Zůstal v zápřahu. Pořídil si běžecký pás, běhal i v karanténě.
To Csirik motivaci ztratil. „Už před Etiopií jsem uvažoval, že půjde o poslední sezonu. Po návratu jsem se naplno věnoval filmu, ale nějak to letos ještě odběhnu. Možná si dám Českobudějovický půlmaraton,“ naznačil.