Můžeme udělat hodně dobrý tým, věří Klikorka. Jako mazák se necítí
Foto: Martin Voltr
Na šampionátu osmnáctek si nezahrál, za dvacítku nastoupil poprvé až měsíc a půl před domácím mistrovstvím světa. To svědčí o tom, jak velký progres obránce Karel Klikorka udělal.
Na probíhajícím kempu dvacítky v Rokycanech se najednou objevil coby jeden ze zkušenějších borců, kteří už mají mladším tak trochu udávat směr. Tedy v opačné roli, než jakou má v Mladé Boleslavi. Tam si zkusí poprvé vydobýt pevnější extraligovou pozici.
Konečně vám to zase začalo. Jak moc je příjemné tu být?
V Mladé Boleslavi nám začala suchá už před nějakým měsícem a půl, takže z toho hlediska jsem třeba já v plném zápřahu. A být na ledě po dlouhé době je fantastické. Sice jsem si poslední měsíc už jednou dvakrát týdně chodil zahrát, ale reprezentace? To je vždycky něco jiného.
Rád se během léta sklouznete?
Ano, s Boleslaví na led zatím nejdeme a měli bychom začít až na konci července. Když už mi po nějakých třech týdnech nebo měsíci suché začal led chybět, tak jsme měli s klukama z Boleslavi i okolí možnosti jít se sklouznout. To je vždycky skvělé.
Bylo pro vás předešlé období hodně na hlavu?
Jo, ten led mi chyběl. Když se jenom dře, běhá a zvedají se činky, tak je to na psychiku těžké. Na ledě si člověk trochu odpočine, zahraje si s klukama a je to zpestření přípravy.
Co jste vůbec dělal v karanténě?
Jak skončila sezona, byl jsem dva týdny u kamaráda na baráku, abych nebyl zavřený v bytě. Rodiče museli chodit pracovat, takže jsem se chtěl izolovat. On má doma posilovnu, chodili jsme střílet, do bazénu, do sauny. To bylo fantastické. Tak jsem se dva týdny udržoval a pak jsem si dal dva týdny úplně volno, potřeboval jsem si odpočinout. Potom jsem začal. Dva týdny sám, než jsem do toho naskočil s týmem.
Foto: Martin Voltr
Jakou máte přípravu ve srovnání s ostatními kluby? Určitě se o tom mezi sebou bavíte.
Já si nemůžu na nic stěžovat, letní příprava je udělaná skvěle. Je to teda těžké, je to dril. Máme docela dost běhání, ale nic dlouhého, takže se to dá zvládnout. Hodně se zaměřujeme na zpevnění celého těla, prehaby, a pak máme normálně dynamiku, posilovnu a běhy.
Cítíte, že jste o hodně dál než před rokem? Nabral jste kupu nových zkušeností.
Myslím, že ještě tolik zkušeností nemám. Ty bych ještě měl s věkem nabrat (usmívá se). Určitě ten rok ale hrozně cítím, je to znát. Trénuje se mi líp, taky se mi do toho líp naskočilo. Co se týče nějakých cvičení nebo jejich techniky, hodně jsem se posunul a jsem za to rád.
„Že bych si řekl, že to po osobní stránce byla moje nejlepší sezona? To bych takhle nechtěl hodnotit.“
Hádám, že pro vás byl ten rok po osobní stránce perfektní.
Já bych řekl, že i hodně náročný. Psychicky i fyzicky. Ale já jsem si to naprosto užil. Naštěstí, musím zaťukat (klepe na zuby), jsem byl celý rok zdravý a mohl jsem hrát. Ale že bych si řekl, že to po osobní stránce byla moje nejlepší sezona? To bych takhle nechtěl hodnotit. Protože vím, že umím hrát ještě líp a chci hrát líp.
V čem momentálně chcete být lepší?
Odmalička pracuju na bruslení, na rychlosti. Jinak celkově musím zesílit, mít tvrdší střelu. Prostě pracovat na všem, ale na to bruslení se snažím zaměřovat co nejvíc a pilovat ho.
Jak velkou vidíte v Boleslavi konkurenci mezi obránci, abyste si zahrál extraligu?
Musím makat, musím si jít za svým snem, za svojí cestou. A když dostanu šanci, tak ji musím využít a ukázat trenérům, že na to budu mít. Teď je těžké říkat: „Chci tam hrát, myslím si, že na to mám největší šanci“ a tak. Můj cíl je ale hrát extraligu. Ale určitě bych hrál rád i jinde, kdybych tam měl prostor.
Dvacítka do Finska nepojede. Na koho čeští junioři trénuji v Rokycanech?
Ve dvacítce už jste jedním z mazáků. Cítíte se tak?
Ani ne, upřímně (směje se). Spoustu věcí dělám automaticky, vyhazování puků a podobně. Je to pro mě poprvé, většinou jsem byl všude ten mladý. Je to takové zpestření a fajn pocit, ale nijak to neřeším. Jenom třeba ti starší kluci řídí srazy a podobně. O ničem to nerozhoduje, určitě ne na ledě. Tam se pak podle hry ukáže, kdo bude tahoun, ne podle věku.
Jste na jedné lajně, jedna parta...
Ta parta je skvělá. Náš ročník se zase po dlouhé době sešel tak, jak jsme skoro všichni byli v šestnáctkách. A přišli mladší kluci, 2002ky a 2003ky. Všechno super kluci. Myslím si, že si dost rozumíme a je sranda. A na ledě zatím dobrý.
„Je to pro mě poprvé, většinou jsem byl všude ten mladý.“
Ještě je brzo soudit, ale myslíte, že by tenhle tým mohl mít v něčem jinou tvář než loňská dvacítka? Dá se to srovnat?
Třeba budeme víc vyhrávat (směje se). Ale ne, dělám si srandu. Jednak, jak říkáte, jsme na ledě chvíli. A já tady přímo nejsem od toho, abych určil nějakou tvář týmu. Já se snažím poslouchat, co říkají trenéři, co po nás chtějí a jakým směrem budou chtít jít. Když tím směrem budou chtít jít všichni kluci, tak si myslím, že máme velkou šanci udělat hodně dobrý tým.
Co po vás Karel Mlejnek vyžaduje?
Teď se teprve seznamujeme se stylem hry, zatím jsme toho moc neprojeli. Co se ani neříkalo, co je automatické, že se vleze na led a jede se na sto procent. Všechno. Důraz, těla, všechno. To musíme předvádět i v zápasech, to už se nemá ani říkat, pokud chceme uspět. Trenéři chtějí, ať makáme a ať si to užijeme. A posloucháme je z tréninku na trénink, co po nás chtějí.
Už jste je vůbec znal?
Pana Bruka jsem poznal, když jsem šel během sezony z Ústí do Litoměřic, a pak jsem ho měl na turnaji devatenáctek. Toho znám vlastně jako jediného. Hlavního pana trenéra Mlejnka neznám a pana Trnku taky ne.
Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz
Share on Facebook
