Zbyněk Fiala: Vítr v kapse

Kde je vůle, tam je prostor. Kdybychom to brali podle politických prohlášení, v ČR je nulový prostor pro rozvoj větrné energetiky, přestože je to ve světě nejrychleji rostoucí zdroj, který začíná úspěšně konkurovat tepelným elektrárnám. Například agentura BloombergNEF, která se věnuje novým technologiím a obnovitelným zdrojům energie, nyní uvedla, že klíčový světový ukazatel úplných nákladů elektřiny LCOE (Levelized Cost of Electricity) z pevninového větru a fotovoltaiky dosáhl hodnoty 47 a 51 dolarů za megawatthodinu. Z hlediska velkoobchodních cen se tak tyto zdroje v roce 2019 staly konkurenceschopnými v Kalifornii, Číně a částech Evropy. (viz)

Pomohl tomu další pokles ceny větrných turbín, za jediný rok o 7 procent. U solárních elektráren v Číně klesly investiční náklady dokonce o 11 procent za šest měsíců a sestoupily na 57 amerických centů za watt instalovaného výkonu. Tam to byl důsledek poklesu poptávky, jinde však mimořádná příležitost. Podle odhadů BNEF mohly nejlevnější fotovoltaické projekty v Indii, Chile a Austrálii dosahovat LCOE mezi 27 a 36 dolary za megawatthodinu. Nejlepší pevninské větrné elektrárny v Brazílii, Indii, Mexiku a Texasu mohly srazit cenu elektřiny dokonce na 26 až 31 dolarů za megawatthodinu.

Zkusil jsem to porovnat s cenami na energetické burze PXE v Praze. Červencová cena je tam za 33,00 euro za MWh, ale ve čtvrtém čtvrtletí už se má cena vrátit ke 40 a kontrakty na rok 2020 se pohybovaly lehce nad 45 euro. V jistém smyslu to je signál očekávaného odeznění koronavirové krize. V dolarech by to bylo o 13 procent víc, to znamená v červenci nad 37 dolary a za dva roky nad 50 dolary. Vyhlídku parity nejvýznamnějších zdrojů obnovitelné energie tedy berme vážně.

Jenže u nás nefouká, sluší se bohorovně opáčit na taková vyskakování nejrůznějších sluníčkářů. To však není pravda. „Podmínky pro větrné elektrárny máme velmi podobné jako jsou v jižní polovině Německa, když porovnáme větrnost i charakter krajiny. Přesto u nás nevyužíváme větrné elektrárny ani z desetiny jako tam,” řekl Mgr. David Hanslian PhD. z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR, když prezentoval studii Aktualizace potenciálu větrné energie v České republice z perspektivy roku 2020.

David Hanslian nastoupil do Ústavu fyziky atmosféry roku 2002 a od té doby se tomuto úkolu, tedy odhadu realistického potenciálu větrné energie, věnuje. Nejprve vznikla roku 2007 větrná mapa naší vlasti a o ní se pak opíral první odhad potenciálu z roku 2008. Od té doby jsou zpracovávány pravidelné aktualizace. Můžeme z nich vyčíst jak teoretický potenciál, tak reálné scénáře, letos představené ve dvou variantách – konzervativní a optimistický. Konzervativní předpokládá, že to jde, ale nikdo moc nepomůže. Optimistický vychází z aktivního zájmu překonávat i případné překážky, jak je to běžné třeba v Rakousku.

I při realizaci pouze toho konzervativního scénáře by bylo možné roku 2040 pokrýt přibližně desetinu současné spotřeby elektřiny (tedy asi 10 procent ze 70 TWh). Optimistický scénář míří dokonce nepatrně nad 30 procent spotřeby. Fyzik Hanslian optimismem nepřekypuje, takže osobně počítá s podílem mezi 10 a 25 procenty spotřeby. Tím bychom se za dvacet let dostali tam, kde je Německo (26 %) nebo Rakousko (13 %) už dnes.

Přírodní poměry v Rakousku nebo jižním Německu jsou nejbližší tomu, co máme i u nás. To není nepodstatné nejen z hlediska potenciálu, ale i kontextu. Energetika v EU bude stále více integrovaná, poteče to i přes nás, tak jak se to děje už dnes. Když k tomu přidáme ten menší, tedy onen konzervativní domácí příspěvek, neměl by to být problém. Autor to píše trochu odborněji, dejme mu slovo:

„Integrace zde vyrobené větrné energie při efektivním fungování elektroenergetiky nebude znamenat žádnou signifikantní zátěž, a zcela rozhodující bude mezinárodní kontext. Role České republiky bude spočívat (a již spočívá) zejména v tom, do jaké míry bude přispívat k integraci energie z větru ve (středo)evropském měřítku, a to jednak skrze poskytování flexibility, a jednak skrze poskytování kapacity pro dálkový přenos elektřiny napříč naším územím.“

Ke zvláštnostem elektřiny z větru patří i to, že když fouká moc, je jí hodně a cena jde dolů. Přitom dost záleží, jak moc fouká v severním Německu:

„Při propojení energetických trhů není a nebude pro integraci elektřiny z českých VtE rozhodující výroba ostatních VtE na našem území, ale jejich korelace s výrobou VtE v severním Německu (respektive obecně na severu a severozápadě od území České republiky). V době vysoké výroby VtE v tomto regionu je v průměru vyšší i výroba českých VtE, a naopak, což (mírně) snižuje tržní hodnotu, respektive (mírně) ztěžuje integraci větrné elektřiny vyrobené v České republice bez ohledu na podíl domácích větrných zdrojů.“

I když tedy dojde jen na konzervativní scénář a náš podíl bude malý, úkol integrace elektřiny z větru do systému bude velký, protože se jedná o integraci výroby z celého regionu. Optimistický scénář vývoje české větrné energetiky je pochopitelně náročnější:

„Při realizaci optimistického scénáře (přibližně 30 % současné spotřeby elektrické energie v ČR) dosti záleží na budoucím vývoji v oblasti technologického vývoje, struktury české i zahraniční elektroenergetiky či míry propojení se zahraničím – fyzicky, obchodně i politicky. Ani v tomto scénáři pravděpodobně nebude integrace větrné energie vyrobené v České republice limitujícím faktorem, otázky s ní spojené však již mohou hrát podstatnou roli. (...) /S/tředoevropský (či celoevropský) kontext nejspíše bude i v tomto případě podstatnějším faktorem nežli samotná realizace VtE na území České republiky.“

Takže větru se budeme muset přizpůsobit i v případě, kdybychom se mu sami snažili vyhnout. Ale to asi neuděláme vzhledem k cenovému vývoji, o kterém jsme mluvili už v úvodu.

Studie ÚFA AV ČR byla připravena pro Českou společnost pro větrnou energii (ČSVE) a Komoru obnovitelných zdrojů energie (KOZE) a v přítomnosti jejich zástupců byla prezentována novinářům. Z tiskové zprávy, kterou pak rozeslali do redakcí, ocituji dva hlasy:

„Největší překážkou rozvoje větrné energetiky v Česku je její nepodpora ze strany státu. Obnovitelné zdroje jsou stále považovány za jakýsi doplněk, hobby, jehož rozvoj po nás chce Brusel. To je zásadní nepochopení, vítr a slunce dnes vyrábějí nejlevnější elektřinu ze všech nově budovaných zdrojů,“ konstatoval předseda ČSVE Michal Janeček.

„Větrné elektrárny jsou jakýsi symbol moderních obnovitelných zdrojů – jsou nejviditelnější a spolu s fotovoltaikou mají skoro všude na světě obrovský potenciál. U nás je ale stále podceňujeme. Stát by měl domácí obnovitelné zdroje považovat za svou hlavní prioritu a jejich budoucímu rozvoji věnovat hlavní úsilí. Nyní mám pocit, že kvůli všemožné podpoře jádra na to nemá energii,” řekl Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie.

K tomu uvedl další důležitou věc: „Stát může náklady na stavbu větrných elektráren zaplatit z prodeje emisních povolenek i z miliard korun, na které si můžeme sáhnout z evropských peněz pod Zelenou dohodou.“ Navíc to mohou být peníze pro lidi: „V Belgii, Německu, Británii i jinde existují tisíce, možná desetitisíce obnovitelných zdrojů spoluvlastněných obcemi, podnikateli a občany.”

Zbyněk Fiala

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.