Olomoucký Houska: Finále doma je extrémní motivace. Odejde po sezoně?

Vzhledem k zájmu z Polska je možné, že má před sebou poslední měsíc coby hráč Sigmy Olomouc. O tom však David Houska nyní mluvit nechce. Priorita je jasná: dostat svůj tým do pohárového finále, kde se Hanáci naposledy představili před osmi roky a porazili Spartu.

Jak tehdy osmnáctiletý zelenáč vnímal poslední velký úspěch klubu?
„Pamatuju si, že jsme to sledovali s kamarádem na bytě přes nějaký starý noťas, co se nám podařilo rozjet. (úsměv) Vybavuju si vítězný gól Míši Vepřeka a euforii, která byla na klucích znát, když jsem pak v létě přešel k nim do áčka. Mluvili o největším fotbalovém zážitku, takže od té doby jsem si vždycky říkal, že bych si chtěl finále taky zahrát. A samozřejmě získat trofej.“

Takže o to větší motivaci máte teď?
„Obrovskou! Za éru, co jsem tady, finále takhle blízko ještě nebylo. Pro nás všechny je to hodně důležitý zápas, ale nečeká nás nic jednoduchého. Je to padesát na padesát, protože Liberec hraje dobře a má formu.“

17. 6. • 17:15

SK Sigma Olomouc

1:2

ONLINE

17. června

17:15

FC Slovan Liberec

Zobrazit online přenos

Góly

Domácí: 54. Juliš

Hosté: 29. Pešek, 45+1. Alibekov

Sestavy

Domácí: Mandous – Sladký (46. Zahradníček), Jemelka, Beneš (C), Vepřek (83. Greššák) – Breite – Gonzalez (77. Yunis), Houska, Chytil, Falta (65. Hála) – Juliš

Hosté: Knobloch – Koscelník, Kačaraba, Karafiát , Mikula (C) – Mara, Alibekov – Pešek (90+1. Michal), Hromada (59. Kuchta), Zeman (59. Malinský) – Baluta (83. Rondič)

Karty

Domácí: Houska, Beneš

Hosté: Mara, Kuchta, Kuchta, Baluta, Knobloch

Rozhodčí

Orel – Blažej, Hock

Stadion

Andrův stadion, Olomouc

Návštěva

1 807 diváků

Přitom někdo mluví o snadném losu a postupové povinnosti...
„My to tak nevnímáme. Podle mě ten zápas opravdu nemá favorita.“

Cítíte na sobě tíhu zodpovědnosti? Už nejste talent, ale lídr, zástupce kapitána, člen rady starších.
„Abych řekl pravdu, cítím ji už dlouho. Už pár let zpátky jsem si začal brát zodpovědnost nejen za výsledky, ale i za to, jak vypadá naše hra. Každým rokem ten můj pocit ještě sílí, ale takhle by to asi mělo být. Člověk by se měl postupně dopracovat do role lídra, nechci být alibista.“

Kdy se to zlomilo?
„Ve mně to bylo asi vždycky. Už když jsem byl mladší a měl jsem třeba ve dvaadvaceti odehráno skoro nejvíce minut z týmu, cítil jsem na hřišti zodpovědnost. A s věkem a zkušenostmi přichází trochu jiná pozice i v kabině. Beru to tak, že už mám co říct a že mám pomáhat mladším. Když je mám vedle sebe na hřišti, čeká se ode mě, abych to vzal na sebe. I když se nám třeba nedaří, musím si chodit pro balony a neustále chtít hrát, ne se schovávat. Do této role jsem musel dozrát.“

Když vás šoupnul trenér Roman Pivarník v devatenácti i s dalšími kluky z ročníku 1993 do áčka, tak na vás takové nároky nebyly, že?
„Jasně. Všem nám dal první zápasy v lize, za což mu budu vždycky vděčný. Nebál se toho, rád na něj vzpomínám. Pod trenérem Psotkou a Kalvodou už jsem pak začal hrát pravidelně. Ze začátku ale hodně defenzivního záložníka, což mi úplně nesedělo. Až pak jsem šel výš, kde jsem doteď.“

Neuškodil vám pak výrok kouče Zdeňka Psotky, že jednou budete ještě lepší než Tomáš Hořava?
„V té době mi bylo dvacet, Tomáš odešel a pak o mně bylo tohle řečeno... Když to teď zpětně vidím, v tak nízkém věku prostě ještě nejste připraven převzít stejnou roli nebo mít stálou výkonnost jako teď. To nejde. Klobouk dolů před Tomášem, má výbornou kariéru. Ale že by mi to uškodilo? Já jsem to zase až tak neřešil. Spíš pro vás novináře to bylo asi zajímavé.“

Čekal kluk z Poličky, že v Olomouci setrvá takhle dlouho?
„Asi ne. Každý by měl mít nějaké sny, cíle a chtíč se někam posouvat. Málokdo začíná kariéru v nějakém klubu a hned si říká, že to tam dohraje. Pořád byste měli chtít stoupat dál.“

Sigma je navíc klubem, který je zhodnocením vlastních odchovanců proslulý. Nepřišlo vám líto, že mladší spoluhráči, kteří kolem vás vyrůstali – Lukáš Kalvach, Tomáš Chorý, Petr Ševčík, Uroš Radakovič, naposledy David Zima a Jakub Plšek – odcházeli za lepším, zatímco vy stále zůstáváte?
„V prvé řadě musím říct, že všem jsem posun přál, což jsem jim při odchodu i řekl. Hráli dobře, zasloužili si to. Cílem všech kluků tady v Olomouci by měla být touha jít dál a nezakrnět. Já to mám samozřejmě stejně. Párkrát už byly situace v přestupních obdobích, kdy jsem si myslel, že jdu pryč. Někde se vidíte, v hlavě se na to připravíte, ale pak to nevyjde, což je těžké na psychiku. Takže se zase musíte nastavit tak, že opět musíte mít slušnou výkonnost a říct si o přestup třeba za půl roku. Není to jednoduché, ale byl bych sám proti sobě, kdybych se na něco vykašlal a nepracoval naplno. Důležité je na maximum pomáhat týmu, víc stejně neovlivním.“

V tomto ohledu muselo být těžké skousnout situaci z léta 2016, kdy Olomouc spadla, vy jste odešel do ambiciózní Mladé Boleslavi, ale po měsíci jste se vrátil zpátky a hrál jen druhou ligu...
„Tohle bylo zatím asi nejnepříjemnější období, ale ve finále mě to posílilo. Všechno zlé je k něčemu dobré.“

A zjistil jste důvod, proč transfer zatím nikdy nevyšel? Chybějí vám lepší čísla?
„Taky. Když hrajete dobře v týmu na spodku tabulky, tak nejste tak vidět jako v sezoně, kdy jsme byli na čtvrtém místě. Najednou se mi otevřely dveře do reprezentace, v tu chvíli si říkáte, že nic není nemožné. Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je extrémně tenká. Když jsme pod trenérem Jílkem postoupili zpátky do ligy a měli tu super sezonu, byl to zlom. Nabral jsem ohromné sebevědomí, ověřil jsem si, že nějakou kvalitu snad mám, když mi přišla pozvánka z nároďáku. Dařilo se nám i v Evropské lize, s Almaty a Sevillou to byly povedené zápasy. Asi nejlepší období v kariéře. Bohužel je to tady tak, že se střídají ty lepší sezony s horšími.“

Čím to je, že se konstantně nedržíte v tabulce třeba kolem sedmého místa, kam podle mě patříte?
„Čtvrté místo, loni osmé, teď jedenácté... Bylo by fajn, kdyby se Sigma zařadila každoročně do šestky, ale je to složité skloubit s tím, že hrajeme hodně s odchovanci. Na druhou stranu už tady naštěstí není ten jo-jo efekt, kdy se dvakrát spadlo. To bylo daleko horší.“

Přišli jste na to, proč se vám nepodařilo skončit minimálně v desítce?
„Dvanáct remíz je strašně moc. Měli jsme tolik zápasů, které jsme mohli dotáhnout do vítězného konce, ale nezvládli jsme to. Přitom stačilo takhle zvrátit třeba tři utkání na svou stranu a byli bychom v tabulce úplně někde jinde. Kolikrát jsme mohli udělat důležitý krok směrem výš, ale pokazili jsme to. A je rozdíl pak v sebevědomí, když jdete do zápasu třeba ze šestky nebo z hrany desítky. My jsme bohužel neudělali žádnou šňůru výher, kde bychom získali lauf a jeli jsme.“

Co se týče soukromí, na nejlepší životní období se vzhledem k nedávnému narození syna asi nemá cenu ptát, viďte?
(úsměv) „Moc si to užívám, jen škoda, že zrovna teď je těch zápasů tak moc, že nejsem doma tolik, jak bych chtěl. Ale jinak je to paráda, stal se ze mě rodič, člověk si opět potvrdí, že jsou důležitější věci než fotbal. Když se nepovede zápas, tak koukám dvě hodiny na malého a na všechno zapomenu. Super pocit.“

Fajn pocit může přijít, když porazíte Liberec a postoupíte do finále, které se bude hrát na vašem Andrově stadionu. Vnímáte pohár jako něco, co může rozhodnout o hodnocení celé sezony?
„Úplně se neupínám k tomu, že by se tím mělo něco zlomit. Beru to tak, že mám extrémní motivaci zahrát si finále, uděláme pro to totální maximum. Hrát pak zase doma je hodně lákavé.“

A co bude potom? Za rok vám končí smlouva, klub má jednu z posledních šancí vás zpeněžit a prý na vás chodí nabídky ze zahraničí...
„Každý řeší svou budoucnost, nejsem výjimkou. Fotbal mě momentálně hodně baví, cítím se dobře, a jak už jsem říkal: mám své sny. Ale teď opravdu myslím jen na posledních šest zápasů sezony, snad sedm. Uvidíme v létě.“

SK Sigma Olomouc Vše o klubu ZDE

Pohár FAČR

16. června 2020 • 10:01

Na tribuny! Sparta i Olomouc pustí na pohár skoro dva tisíce věrných

Ročník 2019/20

14. června 2020 • 20:12

Rasismus v Olomouci. Zase… Chce se mi zvracet, napsal plzeňský Beauguel