Souboji favorita s překvapením turnaje ve finále mistrovství světa 17. června 1962 sledovalo v ochozech stadionu Estadio Nacional bezmála 69 tisíc diváků.
Hvězdy Vavá, Garrincha, Amarildo, které z lavičky povzbuzoval zraněný Pelé, narazily na houževnatý československý výběr s Josefem Masopustem, Andrejem Kvašňákem a brankářem Viliamem Schrojfem.
„Brazilci si uvědomili, že chilské finále nebude pro ně procházkou. Znali výkon čs. obrany a manévrovací schopnosti, kdy náš tým dovede přecházet z aktivní obrany do nebezpečných protiútoků,“ psal dobový tisk.
Československo se na turnaji s Brazílií utkalo už v základní skupině, oba týmy se tehdy rozešly smírně po bezbrankové remíze. Finále nabídlo atraktivnější podívanou a bylo pravým vrcholem šampionátu.
„Zápas přinesl vzrušující, rychlý boj, bohatý na nádherné technické finesy, a statečný výkon jedenáctky ČSSR,“ hodnotila Mladá fronta den po finále. „Zasloužili jsme si nerozhodný výsledek, ale jak už to v kopané bývá, o dvoubrankové soupeřově výhře rozhodlo několik šťastných okamžiků.“
Které to byly?
Brzké srovnání, zapadající slunce, vtrhnutí do šatny
Brazilce ve finále velmi uklidnilo rychlé vyrovnání. Československo se v 15. minutě ujalo zásluhou Masopusta vedení, radost však trvala necelé dvě minuty.
Amarildo přebral míč po autovém vhazování, uvolnil se na hranici pokutového území a místo přihrávky, kterou očekával gólman Schrojf, zvolil z ostrého úhlu přímou střelu a trefil odkrytý prostor u tyče.
Stalo se před letyHistorický speciál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly naleznete přehledně ZDE. |
Právě Schrojf byl po celý turnaj klíčovou oporou československého výběru, svými výkony si vysloužil i cenu pro nejlepšího brankářem celého mistrovství.
Závěrečný zápas o titul mu však nevyšel.
Pravděpodobně se na něm podepsalo, že brankářské ocenění přebíral v šatně jen pár desítek minut před finále, s trofejí se fotil, dával rozhovory.
„Asi nešel do utkání moc klidný, protože tři čtvrtě hodiny před začátkem vtrhlo do naší kabiny deset dvanáct lidí, novinářů a fotografů, Vilda převzal cenu pro nejlepšího brankáře mistrovství, musel odpovídat na otázky… Něco takového je dnes nemyslitelné,“ popisoval jeho spoluhráč Masopust.
„Mezi novináři bylo nejvíc brazilských – kdoví, možná to byl taktický tah, jak Schrojfa vytrhnout ze soustředěnosti.“
Československý brankář ve druhém poločase, v němž evropský tým hrál proti zapadajícímu slunci, což také hrálo ve prospěch soupeřů, dvakrát kapituloval.
STALO SE 10. ČERVNA: Sudí v lóži diktátora, stříbrní Čechoslováci cítí křivdu |
V 69. minutě se hlavou prosadil Zito, o devět minut později potrestal gólmanovu chybu, při vyběhnutí k centru Schrojf neudržel míč v rukavicích, Vavá, se čtyřmi zásahy dělený nejlepší kanonýr turnaje.
Přestože stejně jako v roce 1934 Čechoslováci ve finále MS neuspěli, za své překvapivé tažení ke stříbru si vysloužili obdiv celého národa i uznání od zahraničních expertů.
Například britský list Daily Express na jejich adresu napsal: „Žádné jiné mužstvo by nebojovalo tvrději o titul. Tito zdatní muži ze střední Evropy, kteří reprezentovali evropský fotbal proti barvité, nápadité, kopané Jižní Ameriky, dopustili se v tomto boji jen jediné chyby, kterou darovali Brazilcům branku.“