Nejprve klasikářské monumenty, potom v květnu Giro a po čtyřtýdenní přestávce Tour. Takové měly být vrcholy Saganovy sezony.
K sedmi zeleným dresům vítěze bodovací soutěže na Tour chtěl poprvé přidat fialový dres krále sprinterů Gira.
Ale pak přišel koronavirus.
Takřka všechny plány přestávaly platit.
A když cyklistická unie UCI zveřejnila novou zhuštěnou termínovku, stálo v ní: 29. srpna – 20. září Tour, pouhých 12 dní po jejím skončení start Gira. Navíc v době konání Gira naplánovala UCI i dva kostkové monumenty klasikářů: Kolem Flander a Paříž-Roubaix. Tedy závody, kde Sagan v minulosti po úchvatných představeních triumfoval.
Bylo snadné říci Italům: Promiňte, termínovka se zásadně změnila, ani letos na Giru nebudu.
Jenže 30letý Slovák to neudělal.
Místo toho oznámil: „Při prezentaci Gira jsem si potřásl rukou s lidmi z RCS. Já i manažer našeho týmu Ralph Denk jsme jim dali slovo, že pojedu poprvé Giro. Což dodržíme i za cenu, že se vzdám monumentů. Nemůžeme mít všechno na světě.“
Jeho šéf Denk přizvukoval: „Uzavřeli jsme s Girem gentlemanskou dohodu o Petrově startu, která je pro nás závazná.“
Na žádné ze dvou největších kostkových klasikách se proto Sagan poprvé od roku 2009 neobjeví.
Nejvýznamnějšími jednorázovými závody v jeho programu budou hned zkraje obnovené sezony 1. srpna toskánské Strade Bianche a poté první z pěti monumentů Milán – San Remo, na kterém dosud nikdy nezvítězil.
„Toužím po titulu ze San Rema,“ řekl. „Zároveň však platí, že první závody pro mě budou hlavně přípravou na Giro a Tour, mé hlavní cíle sezony. Bude tvrdé zvládnout dvě Grand Tour během dvou měsíců.“
Přesněji, ta tučná porce dřiny obnáší 42 etap v průběhu 58 dnů.
Spekulovalo se, že by z Gira mohl před hornatým třetím týdnem odstoupit a požádat UCI o výjimku, aby mohl 25. října nastoupit na Paříž–Roubaix, což by dle stávajících pravidel při předčasném opuštění Gira nesměl.
Sagan nicméně takovou vizi rázně zamítl. „Chci celé Giro dojet,“ vyhlásil trojnásobný mistr světa.
Naopak příliš nepočítá s letošním světovým šampionátem, termínově vklíněným mezi Tour a Giro, ať už se uskuteční v těžkém alpském terénu ve Švýcarsku, nebo jej přece jen přesunou do katarských pouští a rovin.
„Radši budu po Tour regenerovat,“ naznačil.
Během koronavirové krize zůstal téměř měsíc uzavřen ve svém monackém apartmá. Až když tamní restrikce polevily, navštívil syna Marlona žijícího s matkou nedaleko odtud a obnovil venkovní trénink. „Zhubl jsem, mám asi o kilo méně, než bývá má závodní váha,“ prozradil.
Tento týden už s parťáky z týmu Bora šlape na prvním vysokohorském kempu v Rakousku u ötztalských ledovců.
„Všichni jsme šťastni, že se vracíme k životům, jaké jsme měli předtím. Být měsíc zavřený v bytě, to vážně nebyl normální život.“
Úvahami, zda bude od srpna závodit na tratích bez diváků a za zpřísněných zdravotních opatření, se nemíní zabývat.
„Není to má starost,“ podotkl. „Jiní lidé musí určit pravidla, co smíme dělat, jak máme chránit sebe i jiné, nebo zda uzavřít trať pro diváky. Funkcionáři o tom musí přemýšlet, já ne. Já se musím zabývat jen tím, abych jel dobře.“
Je si jist, že konání Tour či jiných klání za zavřenými dveřmi by nikterak neovlivnilo jeho výkon.
„Jen by to bylo smutné.“