Boris Jirků (1955) absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a následně Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Arnošta Paderlíka, obor monumentální malba v architektuře. Po absolutoriu na Akademii vedl 17 let výuku figurální kresby a malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V současné době vyučuje figurální kresbu a malbu na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Mimo výuku v Plzni vykonává funkci vedoucího a garanta doktorandského a magisterského programu na Fakultě výtvarných umění Akademie umění v Banské Bystrici.

Díla Borise Jirků jsou inspirativním činitelem našeho vnímání vlastních myšlenek. Je zcela zbytečné analyzovat jaké principy a směry jsou hlavní prostředkem umělcovy grafiky. Nemusíme se otáčet za definicemi abstrakce, expresionismu, surrealismu a hravého dadaismu. Chápat sílu uměleckého projevu je nám dáno osobním vnímáním toho, co máme v myšlenkách. Ne nadarmo Boris Jirků definoval myšlenku „…Obraz je okno do duše…“. Není žádnou ztrátou, když vnímáme tyto grafické listy, které nás motivují k tomu, abychom sami v sobě vytvořili okno do duše. Gaius Sallustius Crispus ve svém díle Coniuratio Catilinae napsal: „…Teprve ten podle mne skutečně žije a užívá svého života, kdo zaujat nějakou činností usiluje proslavit se slavným činem či dobrým uměním…“.

Svou uměleckou tvorbu prezentoval na celé řadě výstav jak v zahraničí, tak i v domácím prostředí České republiky. Svá díla zahrnující grafiku, kresbu, malbu, sochařství a ilustraci představil v českém prostředí na více jak 60 samostatných výstavách a více jak 80 kolektivních výstavách. V zahraničí prezentoval své umění ve městech: Czech centre Seoul, Mapo-gu (2015, Jižní Korea); Štátná vedecká knižnica, Bánská Bystrica (2015, Slovensko); Kunstverein Eisenturm, Meinz (2012, Německo); Dům Evropské komise Berlaymont, Brusel (2008, Belgie); Hygienic Art Gallery, New London (2008, USA); Dům umění, Debrecen a České centrum, Budapešť (2008, Maďarsko); Kúria, Trávnica (2007, Slovensko); Embassy of the Czech Republic, Harare a The National Gallery of Zimbabwe (2007, Zimbabwe), Galerie Ertebaelgen, Ortebelle (1993, Dánsko), Arti del nostro secolo, Brescia (1993, Itálie), Galeria Chelsea, Zurych (1993, Švýcarsko), Galerie Roosstal, Lambach (1992, Rakousko), Galerie De Gang, Delft (1992, Nizozemí), Galerie Saint-Germain des Prés, Paříž, (1990, Francie), Dům československé kultury a Univerzita výtvarného umění a designu, Havana (1988, Kuba), „…Kdysi jsem si dal sám pro sebe úkol, aby lidé, kteří uvidí mé obrazy a sochy, zapomněli na smutky a deprese. Aby je má tvorba změnila, aby poté, co uvidí můj obraz nebo sochu, už byli jiní, aby se probudilo to bohatství emocí. Obraz je okno do duše, myslím, že může i léčit nebo pomoct odbourat agresi. Život s uměním je vesmír navíc. A je mi moc líto lidí, kteří s ním nejsou v kontaktu, nechtějí, neumějí nebo nemají zájem. Ale co, než nadávat na tmu, je lepší zapálit svíčku. A tak se snažím zapalovat…“Muzeum Alvaro Reinos Alquizar (1988, Kuba), Mezinárodní škola pro filmovou a televizní tvorbu, San Antonio de los Baňos (1988, Kuba) Galerie Santiago de Cuba (1988, Kuba).

PhDr. Mgr. Zdeněk Přikryl, kurátor galerie