Napoprvé nejspíš odbočku minete. Možná budete i chvíli bloudit. Samota Hojšín leží opravdu na samotě – že tu nejde o marketingovou floskuli, vám doloží poslední kilometr překodrcaný po polní cestě plné výmolů.

Za zatáčkou najdete rozložité stavení vybudované na půdorysu bývalého statku. Jako první vás uvítá dřevěná novostavba, zrcadlící se na hladině přilehlého rybníka. Všimnete si zbytků bytelných kamenných zdí, co tu zůstaly po někdejších stodolách, ale to už na vás mrkají červené okenice zrekonstruované původní chalupy a z příjezdové cesty vás pohledem fixuje zvídavý černý kozel Kozlík.

Pokud mu nabídnete něco na zub, bude vám ochotně dělat průvodce při průzkumu Samoty. Tento areál by celkem dobře mohl být Zemí Nezemí Petra Pana, tedy pokud by měl Petr Pan vytříbený vkus a zájem o současný design. Je to zkrátka místo pro děti, které si bez ohledu na věk nezapomínají hrát.

Ty menší budou nadšené ze stromových domků na zahradě, ty větší nadchne originální „bar“ ze starého vozu. Pro pěkné dny je tu otevřená kuchyně s grilem a bylinkovou zahrádkou, kde se kolem masivních stolů pohodlně usadí i mnohačlenná rodina. A když se příroda rozběsní, lze se schovat dovnitř a kochat se výhledy z panoramatických oken.

Stylový a hravý je i interiér. Od detailů, jako jsou věšáky z odkorněných větví s betonovým podstavcem či atypická svítidla z kulatiny nebo z recyklovaných dřevěných trámů, přes závěsné sítě, v nichž můžete levitovat přímo nad jídelnou, až po hernu přes dvě patra, sloužící i jako tělocvična.

Hojšínským Petrem Panem a investorem Samoty je muž, který se dětským světem zabývá profesionálně. Tomáš Trnka před 11 lety opustil developerské prostředí, aby v Praze otevřel soukromou školku Bambino. Během let k ní přibyla další, a jak odchovanci postupně dorůstali, přidal Trnka do vzdělávací sítě i základní školu Square.

Skupina dnes dosahuje obrat 65 milionů korun a nabízí unikátní vzdělávací systém, který se snaží o průsečík mezi alternativními zařízeními typu Montessori a na výkon orientovanými anglickými školami.

„Mám rád, když věci přirozeně rostou, a při hledání té optimální podoby dokážu být hodně trpělivý,“ vzpomíná, jak před časem začal hledat místo, kam by „jeho“ děti mohly jezdit na školy v přírodě. Zároveň byl sám zvyklý vyrážet s partou kamarádů na tátovské víkendy.

„Míst, kam by se vešlo pětadvacet dětí a patnáct dospělých a zároveň bychom se tam cítili opravdu dobře, jsme moc nenašli. Tak jsem se rozhodl takové vytvořit.“ A jelikož Trnka snění mixuje s byznysovým přístupem, podmínkou byla pohodlná dojezdová vzdálenost z Prahy a potenciál pro celoroční využití, aby bylo možné atypické prostory nabídnout i ke standardnímu pronájmu. Hojšín v dosahu skiareálu Monínec splnil všechny.

Cesta od nápadu k objektu, nominovanému na interiér roku Institutu bytového designu, však připomínala spíš tu příjezdovou polňačku než pohodlnou asfaltku. Když Tomáš Trnka statek nedaleko středočeského Neustupova koupil, byl třeba pohled plný fantazie, aby v ruině uviděl potenciál věcí příštích.

Ten mu pomohla zrealizovat architektka Ivana Svatošová, se kterou spolupracoval už při rekonstrukci budovy své základní školy. „Dokázala vnímat, jak to místo cítím, a zároveň hledala taková řešení, aby to celé dávalo smysl i ekonomicky. Což ne všichni architekti vnímají,“ pochvaluje si Trnka.

Výsledek kompromisní rozhodně není. Poctivé materiály a originální nápady si hosty snadno získají – letošní léto je na Hojšíně vybookované a plnit se začínají i termíny na příští rok.

„To plánujeme na koupacím rybníku vybudovat wellness hausbót, kde si budou moct hosté užít saunu nebo vířivku. Určitě přibudou i nová dobrodružství pro děti na zahradě. A časem bych chtěl přikoupit další pozemky a vytvořit systém mokřadů,“ sní se zářícíma očima pán domu.

Místa pro sny jsou důležitá. Takže až budete Hojšín nechávat za zády, neříkejte sbohem, protože „sbohem znamená odejít a odejít znamená zapomenout“. A to by bylo (nejen) podle Petra Pana škoda.