Ve hře je odvolání Luboše Xavera Veselého z Rady ČT, do které byl zvolen teprve minulý měsíc. Veselý se v jednom ze svých streamů věnoval výrokům, které na jeho adresu zaznívají od lidí ze Šafrova serveru Forum24. „Zrůdy Šafr a Hovorková jezdí dokonce na školy nafukovat vašim dětem hlavy, ještě z nich neblejete? Jděte prosím demonstrovat,“ vybízel Xaver diváky k občanské aktivitě proti hlavním tvářím stojícími za Forem24. Je takové vyjadřování v pořádku?
Nemám rád otázku „zda je něco takového v pořádku“. V ČR platí zákony. Ne něčí subjektivní „pořádky“. Takže jediné, co hraje roli, je jejich porušení. Případně pak i hrubě neetické či neprofesionální jednání dle kodexu dané instituce. Ale vzhledem k tomu, že se v případech Lang, Novotný nebo Šarapatka nestalo vůbec nic, nevidím důvod, aby se dělo zde. Xaver se vyjádřil hrubě, ale měřme všem stejným metrem. Forum24 dostalo reakci na úrovni, na jaké se samo pohybuje. Nenechme si určovat morálku skupinou lidí, která ji chápe záměrně selektivně.
„Volba členů Rady ČT v režii ANO byla opravdu tou poslední kapkou,“ uvedl europoslanec Marcel Kolaja (Piráti) již krátce po hlasování. Pochlubil se také, že „nese dobré zprávy“. Na jeho podnět se totiž průběhem volby budou zabývat v Bruselu. Jde o legitimní upozorňování na možné porušení demokratických principů, nebo je to bonzování?
Newspeakem to první. Fakticky to druhé. Napadlo někoho, když jsme do EU vstupovali, že za pár let budeme v této pozici? Že budeme muset obhajovat, jaké zástupce jsme si demokraticky zvolili? A poslouchat, jak jsme nepokrokoví, když to nejsou ti „správní“? To, že se znovu etablovalo udávání, je jen důsledek. Příčinou je sílící nesvoboda. Ta už dosáhla takové míry, že se tyhle praktiky zase vyplácejí. Jediné, co s tím každý může dělat, je tato udání ignorovat. Ale od liberálně aktivistické EU už takový nadhled nečekám.
V čem, podle vás, může spočívat ohrožení svobody ČT?
V její „privatizaci“ názorově spřízněnou skupinou redaktorů a vedoucích pracovníků. Jsou zde známé kontakty na konkrétní média, politické strany, včetně několika příbuzenských vazeb. Takže tak trošku mediální chobotnice, prorostlá až do sociálních sítí. Sledujte třeba činnost různých anonymních „influencerů“ a „vtipných“ falešných účtů na Twitteru. A jejich trvalou přízeň u známých mediálních jmen.
Na rozdíl od mafie skutečné ale tato získává prostředky legálně, ve formě koncesionářského desátku. Jiná média si na svůj propagandistický aktivismus musí vydělat, což se sice zpravidla nedaří, ale pak mohou přijít dotace z privátní či korporátní sféry. Zde jsme těmi sponzory přímo my. Nedobrovolně, dlouhodobě a povinně. Za něco platíme, ale bez možnosti kontroly.
Vzpomeňte si, jak dopadla pětisetstránková stížnost Petra Pražáka. Pokud se do rady ČT dostali její dlouhodobí kritici, tak zde máme po letech konečně zastoupení a zastání. Jestli je tím něco ohroženo, pak leda zavedené pořádky této instituce.
Europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) prohlásila, že noví radní ČT vyvolávají obavy na úrovni EU. Co přesně by, podle vás, mělo na uskutečněné volbě vzbuzovat obavy? A proč by se jimi měla zabývat EU?
Vůbec nic, proběhla demokraticky. Obavy mohou mít jen ti, kdo demokraticky nesmýšlejí. No, hezky nám ta EU odkrývá karty. Takže demokracie se už na Západě přežila?
Dost se děsím toho, co tedy nastoupí po ní. Určité náznaky vidíme právě nyní. Multikulturalistický „koncept“ selhal. Místo nápravy ale Západ více než deset let předstíral, že nikoliv. A evidentně v tom chce pokračovat. I za cenu dvojkolejného práva, paralelní společnosti či rasových násilností. Budoucí následky tím ale umocní do intenzity, kterou už nebude umět zvládat.
Jsem docela rád, že žiji v té nepokrokové, slovy Karla Schwarzenberga „zaprděné“ České republice.
Evropští novináři, včetně Syndikátu novinářů ČR, vydavatelé a Asociace soukromých televizí žádají Evropskou komisi, aby postupovala důrazněji v boji proti šíření dezinformací. Za fake news prý mají padat sankce. Jde, podle vás, skutečně o kvalitu zpravodajství, nebo o konkurenční boj?
Jde o hrůzu z rozevřených nůžek mezi realitou mediální a skutečnou. Podívejte se, jak třeba o rasových nepokojích Black Lives Matter informuje ČT a jaké informace lze nalézt na sociálních sítích. V médiích, jako je BBC, je pak ten nepoměr ještě výraznější. Nejlépe z toho vychází bulvár.
Pokud jde o nebezpečí dezinformací, nezapomínejme, že socialismu u nás kdysi zlomil vaz čistý hoax. Smyšlenku Drahomíry Dražské ohledně smrti Martina Šmída převzala Anna Šabatová a její manžel Petr Uhl ji pak jako „potvrzenou“ předal Svobodné Evropě. Co kdyby to tehdy byla realita? Byla by pak revoluce ještě sametová? Důsledek tohoto hoaxu se přitom slaví jako státní svátek. A sama dezinformátorka byla až do února ombudsmankou. Obhájci potírání dezinformací jsou zde v téže situaci jako s podporou generála Petra Pavla a halasně deklarovaného antikomunismu. Konzistenci postojů zde nehledejme.
Motivací cenzury je obava z šíření nepohodlných informací. Pokud nějaká instituce na její zavedení tlačí, je jasné, že takové informace už zase kolují. Tak je nepřehlížejme. Všímejme si, jaké zprávy jsou amplifikovány, a jaké potlačovány. Měli jsme tu pár let absolutní svobodu slova, pluralitu... proč bychom se toho měli nyní vzdávat, v čí prospěch?
Česká eurokomisařka Věra Jourová, která má boj s dezinformacemi na starosti, vyzvala internetové giganty, aby potírání dezinformací věnovali více času, protože tak činí ve vlastním zájmu. V očích uživatelů tak prý stoupne jejich důvěryhodnost. Lze toto vyjádření vnímat jako nátlak na soukromé společnosti?
Ten „vlastní zájem“ je chucpe. Plyne z neochoty sociálních sítí čelit žalobám ohledně porušování zákonů, jako je nový německý NetzDG. Ten změnil Facebook jako celek. I pro Neněmce. A zejména pro ně, protože je jich na něm logicky většina. V tom je zrádnost těchto tlaků. Sociální sítě hledají nejmenšího společného jmenovatele toho, co je v které zemi přípustné publikovat či sdílet. Nakonec skončíme u postování fotek večeří a kočiček. Což už na Západě i doporučovali, v rámci přehlušení informací o právě probíhajícím islámském teroristickém útoku. Téhle pasivně agresivní cenzuře spamem netleskám. Bohužel ale ukazuje trend.
Je totiž jedno, jestli vás umlčí anonymní cenzor nebo nátlaková nezisková úderka. Technologický výdobytek digitálního záznamu a internetu, dostupný každému, kdekoliv a instantně, tím bude osekán. Svým způsobem půjde o cenzuru horší, než bývala kdysi. Nejen mediální, ale osobní, včetně postihu a důsledků.
Facebook v kontrole dezinformací přitvrdí. Kromě francouzské agentury AFP bude na této síti nově bude posuzovat fake news i nezisková organizace Demagog.cz. Tým analytiků Demagog.cz je podle jejich vlastní webové prezentace z velké části složen ze studentů vysokých škol a gymnázií. Vybral si, podle vás, Facebook dobře? A budou studenti schopni odborně a nezaujatě hodnotit předkládané výroky?
Demagog.cz by byl užitečný projekt, pokud by dané výroky jen ozdrojoval. Posuzování pravdivosti je už zavádějící, Demagog zde evidentně používá různá pole tolerance akceptovatelné „pravdivosti“. Benevolentní pro názorově spřízněné politiky, a striktní pro ty, kterým nefandí. Jde tedy o hodnocení, určené pro ty, kdo jsou líní přečíst si zdroj a porovnání provést sami.
Já nepotřebuji, aby za mne mysleli studenti gymnázií a sociálních věd. V životě jsem zažil více než oni. A dovedu najít paralely na základě vlastních zkušeností, a nikoliv jen mlhavého povědomí z hodin dějebisu. To, že se zrovna tato mládežnická parta dostala k lizu facebookové cenzury, je jen další hřebík do rakve svobody myšlenek a slov na síti. Ale lidé už si zase zvykají mluvit nepřímo. V narážkách, prostě dávat si pozor na ústa. Ti, co zažili socialismus, mají v tomhle jistou výhodu. Ale o to více jim ten vývoj vadí.
Jak se díváte na projekt Demagog.cz? Hojně se přetřásá například jejich analýza výroku poslance Marka Výborného (KDU-ČSL). Ten se podle Demagoga dopustil lži, když hovořil o dětském jízdném z Heřmanova Městce do Chrudimi „za dvě nebo tři koruny“. Analytici z Demagog.cz ovšem vypátrali, že takové jízdné stojí čtyři koruny…
Podobných případů najdete spousty. Počátkem ledna na toto téma vyšla rozsáhlá rešerše na serveru D-Fens, doporučuji si ji projít.
Množí se zprávy, že Facebook blokoval uživatele, kteří si po zneuctění Churchillových soch během protestů Black Lives Matter vyvěsili na své sociální profily Churchillovu fotku. Dočasně zmizel obrázek Churchilla i z Googlu, prý kvůli technické chybě. Co na to říci?
Radši nic. Těžko hledám slušná slova. To je kulturní revoluce shora, injektovaná liberálními marxisty v komunikačních korporacích přímo do našich projevů a vzájemné komunikace. Samozřejmě pro naše dobro. Ale víme, jak tyto věci dopadají a o jaké „dobro“ v důsledku půjde.
Americký prezident Donald Trump se přetahuje se sociální sítí Twitter. Zlobí se, že některé jeho příspěvky začal Twitter teď, pár měsíců před prezidentskými volbami, opatřovat vlastním komentářem. Jeden z jeho příspěvků dokonce skryl s tím, že mělo jít o „glorifikaci násilí“. Je to podle vás v pořádku, nebo jde o cenzuru?
Jde nejen o cenzuru, ale už o zcela nepokrytou snahu ovlivnit výsledek nadcházejících prezidentských voleb. V těch minulých takzvaní „liberálové“ vliv sociálních sítí zjevně podcenili. Nyní už to tak nenechají.
Trump je v dost nezáviděníhodné situaci. Twitter potřebuje, ale ten mu začíná otevřeně házet klacky pod nohy. Pokud si v tomto Trump zjedná pořádek, jeho pozice posílí a budu to brát jako satisfakci.
Proboha, jak je to dlouho, co byl Internet zcela svobodný? Nezamořený agendou hate speech, mikroagresí, kontroly příspěvků, cenzury a nahlašování? Byli jsme zticha a z několika počátečních excesů se mezitím stala akceptovaná norma. Salámová metoda Overtonova okna byla, zdá se, opět úspěšná...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
