29.3.2024 | Svátek má Taťána


ESEJ: Zelený úděl se vyplatí

20.6.2020

European Green Deal je ekonomicky výhodný aneb Klystýr pro baronku

S tím, jak máme za sebou to nejhorší, pokud jde o koronavirus, přichází opět do popředí Zelený úděl. Jedni si brousí zuby na to, že se do něj pustí s plnou vervou, druzí zase říkají, že na tom šíleně proděláme a že si to v této době nemůžeme dovolit. Pravda bude jako obvykle někde mezi. Někomu se to skutečně vyplatí a někomu zase ne.

Zelený úděl se opírá o jistotu, že za vším oteplovacím zlem na Zemi stojí CO2, kteréžto vědecké tvrzení stojí na dvou pilířích:

1. Tím prvním je tvrzení, že globální oteplování je zaviněné člověkem, což stojí či padá na seriózních matematických modelech. Ve zkumavce si klima nenamixujete.

2. Druhým jsou seriózní vědci, kterých je naštěstí 97 % a kteří jsou laické veřejnosti schopni vysvětlit, který model je seriózní a který nikoliv.

Zlé jazyky (tj. klimaskeptici) tvrdí, že klimatické modely nefungují. Dávají prý značně přehnané předpovědi a nefungují ani pro minulost. „Dodnes totiž netušíme, co je vlastně příčinou ledových dob, ani co způsobuje často velmi intenzivní změny klimatu uvnitř ledových i meziledových dob...“ píše klimatický „kacíř“ Stanislav Mihulka.

Velká chyba, oponují seriózní vědci. Nejdůležitější fází vývoje klimatických modelů je naopak jejich validace, bez které jsou zcela nepoužitelné. To je pravda. Narazil jsem na případ jednoho satelitního měření, ze kterého vyplývalo, že se Antarktida ochlazuje, což bylo proti všem seriózním predikcím, které hovoří o oteplování. Ale jen do doby, než to vzali do rukou odborníci z dílny proslulé „hokejky“, kteří rozpor náležitě vysvětlili. Vytvořili model, který se nejen shodoval s naměřenými údaji, ale dokázal vypočítat teploty i v oblastech, kde se neměřilo. Tam se samozřejmě oteplovalo, a to dokonce tolik, že to přebilo vliv zón, které přispívaly k ochlazování. Nejen že zde došlo k validaci modelu, ale jeho tvůrci navíc ukázali experimentátorům, že jsou hlupáci, protože nevěděli, kde mají měřit. Co víc si můžete od modelu přát?

Přesto je na světě stále mnoho klimaskeptiků. Proč? Protože klimaalarmisté neumí svou pravdu správně prodat. Díky komplikovanosti jejich argumentů a vysoké kreativitě při interpretaci svých vědeckých výsledků jim veřejnost prostě nerozumí. Třeba proč se „globálnímu oteplování“ začalo najednou říkat „klimatické změny“, když je tím stejně myšleno oteplování. Klimatologie je zkrátka příliš komplikovaná.

Například v tomto článku jsem se dočetl, že „... voda hlouběji ve vodách kolem Antarktidy je u povrchuparadoxně chladnější než v hlubinách“. Takže voda, která je hlouběji, je zároveň i na povrchu, tedy se vyskytuje na dvou místech současně a ještě má i různou teplotu. Takový jev dokáže vysvětlit jedině kvantová fyzika. Jak jsem se dočetl tamtéž, uvedený teplotní rozdíl má zásadní vliv na zalednění Antarktidy. Článek vychází z jedné studie NASA, která dospěla na základě dlouhodobého pozorování k závěru, že kolem Antarktidy dochází k rekordnímu nárůstu ledu. Sledování začalo v roce 1978. Navzdory tomu, že se klima otepluje a že od severu přicházejí teplé vodní proudy, nedochází k tání ledu, ale naopak k jeho rychlejšímu růstu. Což je v rozporu se zdravým rozumem, ale jen zdánlivě.

Vysvětlení se opírá o tzv. Mpembův jev, který spočívá v tom, že teplá voda údajně mrzne v chladném prostředí mnohem rychleji než studená. Tímto problémem se již zabývali takoví velikáni, jako byl Aristoteles, Francis Bacon nebo René Descartes. Bohužel bezvýsledně. Teprve v roce 1963 zjistil jistý Erasto Mpemba v Tanzánii, že mu při výrobě zmrzliny tuhne teplá směs rychleji než studená. „Pokus si může zkusit doma každý z vás – hrnek s vařící vodou v mrazáku mnohem rychleji utvoří ledové skupenství než hrnek s vodou o 1 °C,“ tvrdí se ve výše uvedeném článku.

Uvedený experiment jsem sice nedělal, ale raději jsem si stáhl jednu bakalářskou práci, která se tímto problémem zabývá. Její autorka provedla řadu experimentů, zaznamenala průběhy teplot testovaných vzorků a vynesla je do grafů. Kromě suché vědecké rutiny prokázala i jistý smysl pro ironii a k samotnému Mpembovu jevu se postavila velmi rezervovaně. I já jsem na základě uvedených grafů nemohl dojít k jinému závěru, než že celý ten Mpembův jev je prostě ptákovina, která spatřila světlo světa díky několika špatně provedeným a ještě hůře zdokumentovaným experimentům. Avšak obhájci klimatických modelů jsou jiného názoru a před závěry české vysokoškolačky dali přednost tanzanskému zmrzlináři. Proč ne, když strčil do kapsy samotného Aristotela. Vztaženo na globální podmínky jižního kontinentu, čím více teplé vody přitéká ze severu, tím více jí tam zamrzá. Proč ze stejných důvodů nezamrzá i Golfský proud, respektive kdy začne konečně zamrzat, je otázkou pro další rafinovaný klimatický model a další generaci zmrzlinářů.

Použití kvantové fyziky je u klimatických modelů jistě revoluční krok, ale bohužel opět na úkor srozumitelnosti. Někdy si připadám jako císař Rudolf II., když musel naslouchat výkladu svého alchymisty:

„Jamalalicha? Jamalalicha!
Džalala patláma dalajláma, chánua tasparta kublajcháma.
Sálala teplárna neznalika, jímá mě kolika z Kremlíka.
Patláma patláma paprťála, Arktida mezitím roztála…žbrluch!“

Poslední odborný novotvar znamená, že další kus grónského ledovce právě žuchl do moře, zatímco často opakované „Jamalalicha“ zřejmě odkazuje na sibiřský poloostrov Jamal, který hraje fundamentální roli v současné teorii globálního oteplování. Vědci tam totiž nalezli tzv. „teplý“ strom, který je pro tuto teorii důležitým pilířem. Jeho přívlastek „teplý“ nemá nic společného s gendrem, jak by snad mohlo napadnout nezasvěceného, ani s teplotou kmene. Strom má označení YAD061 a z jeho letokruhů je možné rekonstruovat klima až od středověku. Jeho průběh by se dal stručně popsat jako teplota furt nic a najednou frrrrrrrr nahoru. To frrrrrrrr nahoru se odehrálo někdy kolem roku 1900 právě v okamžiku, kdy lidé začali pumpovat do atmosféry CO2.

Podle Stephena McIntyra, který analyzoval použitá data, vycházela celá rekonstrukce z letokruhů jediného stromu, což ukazuje na mimořádný výkon. Je to jako hledat jehlu v kupce sena. Stejné martyrium musel podstupovat i slavný italský houslař Antonio Stradivari, který také bloudil po lese a hledal tak dlouho, dokud nenašel ten pravý kmen se správnými parametry. Teprve pak se mohl pustit do výroby svých mistrovských nástrojů.

Také vědci na Jamalu nemohli jít rovnou ke svému cíli, i když ho měli, jak se zdá, již označený, nýbrž si museli pracně klestit cestu sibiřskou tajgou a jejími neschůdnými bažinami, bičováni sibiřskými větry. Bůh ví, kolik borovic museli během své anabáze porazit. Většina z nich totiž (vlastně všechny, až na tu poslední), nesplňovala ona přísná kritéria, která by byla v souladu s vědeckými predikcemi. Borovice neměly správný tvar letokruhů, a tudíž nebyly k ničemu. Když konečně našli tu pravou, ohromili celý vědecký svět.

Jejich klimatická rekonstrukce byla natolik úspěšná, že byla použita ve zprávách IPCC jako důkaz probíhajícího globálního oteplování a stala se podkladem pro bezpočet odborných článků a vědeckých publikací. Přes tyto nevyvratitelné důkazy kroutí řada klimaskeptiků stále hlavou a musím se přiznat, že i já v mnohém tápu. Ale platí staré rčení, že když něčemu nerozumíš, sleduj tok peněz. Každý klimatolog ví, že životodárná vláha pochází z mraků a má-li někde zapršet, musí nejdříve dojít k odparu.

„Když před zhruba patnácti lety tohle zelené úsilí začalo,“ píše ve svém článku Martin Schmarcz, „tak si Němci spočítali, že přes počáteční krvavé náklady na všem nakonec vydělají, protože trh v objemu mnoha bilionů eur ovládnou jejich technologie.“ A máme první příjemce vláhy nebeské. Nejsou v tom samozřejmě sami, ale rozhodně zde hrají první housle. Nelze se divit, že tyto kruhy vítají zavírání tepelných i jaderných elektráren nebo přísné limity pro dieselové motory. To vše spolu s kvalitním lobbingem otevře dveře jejich obchodům bez ohledu na to, jak budou postižena ostatní odvětví. Proto se také tetelí blahem, když von der Leyenová požaduje vyčlenit celou čtvrtinu z rozpočtu EU na boj proti globálnímu oteplování nebo když ohlásí investici 15 mld eur na boj proti koronaviru v Africe. Tam se odklánějí finance mnohem snadněji než doma.

Africký koronavirus? Co ten má společného se změnou globálního klimatu? Řešení epidemie „zahrnuje vyrovnání se se změnou klimatu a vším ostatním“ vygoumal jeden „přední“ americký biolog. Něco podobného hlásá i slavná ochranářka Jane Goodallová a připomeňme si, že i Karel Marx, přední světový dialektik, objevil, že všechno souvisí se vším. Vše zpečetil nejtěžší vědecký kalibr v této názorové bublině – samotný papež. Ne že by uvedl nějaké důkazy, ale zásadní váhu jeho slovům dává jeho neomylnost.

S touto ideologickou výbavou můžeme začít hledat místa odparu. Zdroje jsou! Obrat je možné nejlépe ty, kteří nejsou zrovna bohatí, ale kterých je hodně. Pokud se je navíc podaří přesvědčit, že to vše zavinili oni sami a že jen jednají „ve svém vlastním zájmu“, bude vše mnohem jednodušší. Mám-li použít odborné klimatologické termíny, mluvme o průvanu či vichru v našich peněženkách.

Zbývá udělat to poslední: odeslat peníze do Afriky a tam odklonit, co se dá. Na Zeleném údělu se dá vydělat několika způsoby:

1. Darovanému koni na zuby nehleď

Již v minulém století se evropští altruisté vyznamenali tím, že dodali do hladovějící Afriky značné množství sušeného mléka. Bylo trvanlivé, nezkyslo a byla z toho velká sláva. To vše až do okamžiku, než se zjistilo, že místním lidem chybí k jeho trávení příslušný enzym. Bylo tedy nestravitelné a jediným výsledkem této pomoci bylo lidské utrpení, křeče a průjmy. Plus nadávky na adresu dobráků Evropanů, kterým to ale mohlo být docela šumafuk, protože těm šlo hlavně o to, aby se za peníze daňových poplatníků vykoupily neprodejné zásoby a odeslaly na správnou destinaci. Tam se z toho třeba podělejte.

Lze očekávat, že i dnes půjde o dodávky neprodejných zásob zboží, jídla, které nikdo nepozře ani ve východní Evropě, a zastaralých zbraní, které by šly stejně do šrotu. Nyní alespoň poslouží ke stabilizaci spřátelených režimů. Nemůžeme samozřejmě vynechat obří větráky nebo solární panely, jejichž prodej začíná v Evropě váznout. Ty je třeba propojit cyklostezkami (namáhat velbloudy v takovém vedru je, nebo bude prohlášeno za týrání zvířat) a sklápěcími mosty přes vádí, kde teče voda jednou za deset let. Přidejme k tomu nějaké to barevné noční osvětlení pro chýši náčelníka a kývající se zahradní trpajzlíky na sluneční baterie... proč si nezkrášlit Saharu, že?

2. Potěmkinovy vesnice

Když sešlo z požadavku poslankyně Šojdrové na přijetí padesáti syrských „sirotků“, učinila naše vláda nabídku syrským orgánům, že pro ně vybuduje centrum včetně sportovišť a školy. To vše zhruba za 65 miliónů korun. Místní úřady nabídku s radostí přijaly a jejich inženýři opravili některé chyby, kterých se dopustili naši projektanti. Kromě několika blíže nespecifikovaných stavebních detailů opravili především cenu, kterou navýšili šestkrát, a požadovali, abychom tuto práci svěřili seriózním (tj. jejich) firmám. Existují tři možná vysvětlení:

1. Syřané hodlali postavit centrum v šestkrát vyšší kvalitě.

2. Syřané hodlali postavit centrum za původní cenu, ale zbývajících 5/6 financí hodlali odklonit na jiné bohulibé a humanitární cíle.

3. Syřané hodlali shrábnout peníze a nemínili centrum postavit vůbec.

Babiš, zvyklý jednat s nejrůznějšími šejdíři, zřejmě pochopil, že stojí tváří v tvář černé díře, dalším to jevu relativistické fyziky, která se zabydlela i v ekonomice. Černá díra nevydá nic, co překročí tzv. horizont událostí. Pokud tam vletí nějaké peníze, už je nikdy neuvidíte. Ven se nedostane ani záblesk světla, natož nějaká informace o tom, co se děje se stavbou. Tedy ani to, zda vůbec existuje.

„Džalala patláma dalajláma,“ řekli Syřané. „Dukáty letí do neznáma,“ řekl Babiš a projekt zastavil.

V rámci jiného projektu byly v jakési rozvojové zemi vysázeny za evropské peníze stromy, aby nasávaly přebytečný CO2 z atmosféry. Unijní úředníci bohužel nevyčlenili žádné prostředky na závlahy, a tak do roka a do dne bylo po stromech. Prý uschly, pokud vůbec byly vysazeny. Proto je tento typ obchodu zařazen mezi Potěmkinovy vesnice.

3. Vyděrači

Jakýsi Studnička ze Společnosti ochránců přírody Litoměřice „blokoval na Litoměřicku vše, co se dalo. Brzdil záměry soukromých investorů, torpédoval stavbu mostu přes Labe, zpožďoval dokončení dálnice D8. Zaklínal se přírodou, ale za stažení žalob požadoval ‚sponzorské dary‘,“ píše ve svém článku Ivan Brezina. Jednoho dne se ucho utrhlo, když peníze, které milý „ekolog“ převzal, byly označené. Byl zatčen a obviněn z vydírání. Jde jen špičku ledovce.

Existuje ale vyšší liga, nadnárodní, ve které dokážou mistři svého řemesla oholit celé státy i velké společnosti, přičemž vyděrači nejsou vyděrači, ale neohrožení bojovníci za spásu Země.

4. Agenti s teplou vodou

Je třeba najmout poradenské firmy, myšlenkové tanky a ekologické či politické neziskovky, které dokážou vnést alternativní pohled na paradigma problematiky dosažitelnosti potenciálních horizontů s ohledem na adekvátní narativ evropských hodnost. Sem patří samozřejmě i záchrana planety a globální oteplování. Genderové organizace musí analyzovat politicky korektní rámce propojené na vertikální i horizontální úrovni multidimenzionální kognitivní rektascenze a řadu dalších aspektů, včetně proporcionálního zastoupení nejrůznějších pohlaví, aby nedocházelo k jejich homofobní diskriminaci ještě předtím, než vzniknou. Pohlaví, která dosud neexistují, budou existovat zítra a jejich počet se bude spolu s příslušnými právy a náležitým počtem ombudsmanů den ze dne zvyšovat. To vše je třeba harmonizovat, což vyžaduje obrovské úsilí, a proto jsou tyto organizace velmi důležité, ne-li přímo nezbytné.

5. Permanentní pijavice, seriózní vědci

Nemá smysl vyjmenovávat všechny ty klimatické barony a jejich klimagejty. Je jich plný internet a jejich výčet by stačil na samostatnou publikaci. Jednoho kreativce však vynechat nemohu. Je to Al Gore, tichý obdivovatel a žák Václava Klause, který se vzorně řídí jeho ideou „na ekologii je třeba si vydělat“. Na ekologii si skutečně vydělal a vedl si tak zdatně, že má našlápnuto na to stát se prvním klimatickým dolarovým miliardářem na světě. Za své poctivé peníze si pak pořídil luxusní (tj. zcela neekologický) dům někde na pobřeží, které by mělo být podle jeho vlastních předpovědí brzy zatopeno stoupající mořskou hladinou. Zřejmě ví, že nebude.

6. Čína, Indie, Brazílie, USA...

Aniž by museli vynaložit jediný cent na inovace nebo reklamu, vydělají všichni, kteří dokážou vytěžit z klesající konkurenceschopnosti Evropské unie. V jejich zájmu je zelenou ideologii podporovat, bít se za ni, ale nikoliv se jí řídit. Nejdéle se bude zřejmě smát Čína, která na zelenou ideologii kašle, a jen se dívá, jak si to Evropa šine vlastním přičiněním k ekonomickému dnu.

7. Plebs (tedy lid obecný)

Poslední skupinou, která na Zeleném kšeftu vydělá, je plebs. Například ztráta zaměstnání, která právě hrozí jedné tisícovce zaměstnanců Sokolovské uhelné, bude bohatě kompenzována hřejivým vědomím, že jejich mateřská firma zaplatila v minulém roce celou miliardu korun za uhlíkové odpustky. Sice nebude na mzdy, ale firma přispěla na boj proti globálnímu oteplování a kompenzovala tak všechna ta provinění proti přírodě, ženám, bývalým koloniím a mnoha dalším prohřeškům bílé rasy.

Plebs to bohužel nechápe. Při vyslovení jména von der Leyenové se mu stále častěji zatmí před očima a když mlha opadne, vybaví se ono švejkovské: „Klystýr pro baronku, ale pořádnej!“