Nepřekvapí, že trefa Karla Poborského ze čtvrtfinále EURO 1996 se dostala v žebříčku 100 nejdůležitějších gólů v historii českého a československého fotbalu do desítky nejlepších. Slavný lob do portugalské sítě popisuje v rozhovoru pro iSport.cz sám jeho autor. Proč volil takové zakončení, jaký mělo ohlas po světě a proč mu takový způsob střely na branku vyhovoval.
Věděl jste hned, že balon přeletí brankáře Vítora Baíu a zapadne do sítě?
„Kdepak. Chvilku jsem měl naopak strach, že to branku přeskočí. Protože míč vylétl opravdu extrémně vysoko, a kdyby neskočil skoro na lajnu, měl velkou šanci, že branku přeskočí. Naštěstí to dobře dopadlo.“
Dloubnul jste balon z hranice vápna, takže musel jít rychle nahoru a potom ještě rychleji dolů. Musel jste ho hodně podebrat.
„Je to tak. Balon nepatrně na trávě nadskočil a v podstatě to nebylo kopnuté, ale hozené. Proto míč rychle spadl dolů. Byl to absolutně netypický kop. Ale vzhledem k tomu, že se míč přede mnou v poslední chvíli nadzvedl, dopadlo to takhle.“
Moc přemýšlet jste tedy nemusel.
„Ne. Baía byl extrémně venku. Nevím, co tam dělal. Možná nečekal, že dojde k zakončení. Celá situace totiž byla náhodná. Míč se mnohokrát odrazil, nebyl to ani žádný rychlý protiútok. Ale brankář byl extrémně vpředu.“
TOP 20 gólů v žebříčku 100 nejdůležitějších gólů české a československé fotbalové historie ZDE>>>
Tu akci jste si vybojoval sám. Je to tak?
„Na počátku byla přihrávka od Jirky Němce. Pak jsem šel do souboje se třemi Portugalci. Odráželo se to mezi námi jako ping-pong. Takže ano, spíš jsem si to vybojoval, než abych tvrdil, že jsem soupeře technicky obešel. Se štěstím se to odrazilo za ně a mně přímo do běhu. Dá se říct, že jsem v podstatě obešel tři hráče najednou, aniž bych se na tom výrazně podílel. Potom jsem už v podstatě běžel sám na gólmana.“
Co vám řekli spoluhráči?
„Všichni se divili, jakým způsobem jsem to zakončil. Trenér Dušan Uhrin říkal, že si myslel, že to letí daleko nad bránu.“
Neletělo. Naopak váš lob obletěl svět.
„Pravda. Většina fanoušků si pamatuje Poborského díky tomuhle gólu.“
Kde vás jeho věhlas nejvíc překvapil?
„Nejvíc asi v Asii. Fotbal, hlavně ten anglický, je tam hrozně populární. Ještě dneska, když letím na asijský kontinent, jsou celníci na pasovce schopní si o mém lobu do portugalské brány dlouze povídat. Chtějí znát veškeré podrobnosti. Vždycky mě to zaskočí. Protože od nás je to pořádně daleko.“
Experti spočítali, že výstavní kousek, kterým jste rozhodl čtvrtfi nále EURO 96, vystřelil vaši cenu o 70 milionů korun. Víte to?
„Tohle jsem nikdy neslyšel. Nevím, nevím. (usmívá se) Doufám, že jestli mě někdo potom kupoval, nebylo to kvůli jednomu hezkému gólu a že to snad bylo celkově kvůli tomu, jak jsem hrál fotbal.“
Byl tohle váš oblíbený způsob zakončení?
„Docela jo. Nebyl jsem úplně velký střelec. Buď jsem dával góly z dorážek, nebo jsem střílel spíš technické góly. Rozhodně jsem nebyl silový střelec. Takže pár lobů jsem dal. Ale tenhle vyšel nadstandardně hezky.“
Trénoval jste to speciálně?
„Určitě jsem to trénoval. Jsou ranaři, kteří pilují bomby zdálky. Thierry Henry měl zase vytrénované zakončení placírkou. Mně přišlo dlouhodobě nejsnazší zakončovat takhle. Než abych vystřelil zpoza vápna, šel jsem na to radši technicky. Na dalekonosnou ránu jsem stejně nikdy neměl.“
Berete tenhle lob za nejhezčí gól kariéry, nebo máte jiného favorita?
„Určitě byl nejhezčí a nejpopulárnější. Tak hezký gól už jsem pak nedal. Na druhou stranu jsem měl to štěstí, že jsem sice moc gólů nedával, ale když už mi to tam spadlo, vždycky šlo o docela hezké trefy. Ale tahle byla o třídu jinde.“
A pomohla českému týmu nakonec až do finále evropského šampionátu ve Wembley. Když si stříbrnou jízdu s odstupem let promítnete, co stálo v jejím pozadí?
„To je otázka… Měli jsme obrovský elán a nebyli jsme vůbec pod tlakem. Mohli jsme jen získat.“
To by asi samo o sobě nestačilo.
„V mužstvu se sešly dvě hráčské generace. Taková ta zkušená – Kadlecové, Kukové, Jirka Němec, Venca Němeček, Luboš Kubík - a pak ta naše Nedvědů, Šmicrů, Bergrů. Podařilo se dát dohromady velice dobrou partu. Šampionát jsme si všichni náramně užili od prvního až do závěrečného okamžiku. Vážně! Nikdo nebyl znuděný, otrávený, strašně rychle to uteklo a najednou byl konec. Tohle bylo také velice důležité.“
Co ještě?
„Měli jsme během turnaje spoustu štěstí.“
Utkání s Portugalskem nebylo výjimkou.
„První půli jsme se skoro nedostali z vlastního vápna. V celém zápase jsme tahali za kratší konec a mockrát nás podržel Petr Kouba. Portugalci byli techničtí, rychlí, dostávali se, hlavně v úvodním poločase, do šancí. První půli jsme opravdu přežili jen díky Petrovi. I protiútoků jsme měli málo, možná tři, čtyři za celý zápas. Ani si nevzpomínám, jestli jsme měli, kromě mého lobu, ještě nějakou šanci. Skoro bych si troufnul říct, že spíš ne. Určitě jsme nebyli lepší než Portugalci. Vyhrál šťastnější.“
Jak moc vás nakopla úvodní porážka s Německem 0:2?
„Vliv měla hlavně na sestavu. Po utkání s Němci se měnilo hned několik postů. Sestava si potom sedla a už turnajem více méně prošla až do konce beze změn. Výjimkou bylo semifinále s Francií, ale tam byly spíš změny karetní.“
Taktické změny nebyly?
„Uvědomili jsme si, že trošku otevřenější fotbal, jaký jsme hráli proti Německu, na těchhle turnajích moc nefunguje. Protože kvalita soupeřů je ještě vyšší než v kvalifikaci a každý vás hned potrestá. Zatímco v kvalifikační skupině zpravidla narazíte na jednoho opravdu nadstandardního soupeře, na závěrečném turnaji mistrovství Evropy už si není z čeho vybírat.“
Zpátky ke gólům. Jaká je zamilovaná branka Karla Poborského, odhlédne-li od těch vlastních?
„Samozřejmě dloubák Tondy Panenky ve finále mistrovství Evropy. Byl první, který něco podobného použil. Obrátil tedy přístup ke způsobu kopání penalt. Nešlo o náhodu, bylo to cílené, vědomě se na to připravoval. Nemá smysl se bavit o tom, jak strašně technicky náročný kop to je. A o psychické náročnosti už vůbec ne. Udržet nervy v té chvíli je obrovské umění. Kdybych měl volit, dal bych jednoznačně hlas Tondovi.“
Zkoušel jste taky někdy zahrát pokutový kop tímhle způsobem?
„Ano, ale první byl jenom jeden. Dnes už dloubákem zakončuje penalty spousta hráčů a zakončení doprostřed je naprosto standardní. Jenže Tonda byl první.“
Vidíte v lobech budoucnost?
„Určitě. Ve chvíli, kdy je gólman hodně venku, se to nabízí. A teď jsou brankáři hodně venku pořád. Je snazší v těchto situacích zakončovat technicky než silou. Protože brankář zmenší úhel a prostřelit ho jde velice těžko. Takže tyhle góly budou i v budoucnu padat.“
Sport Magazín Plus s žebříčkem 100 nejdůležitějších gólů objednávejte na iKiosek.cz>>>
