V Egon Schiele Art Centru vytvořil japonský sochař Tets Ohnari instalaci, která odráží labyrint Krumlova a zároveň zve k zamyšlení nad historií tohoto místa.
LN: Do Krumlova se pravidelně vracíte. Před sedmi lety jste tu byl na rezidenčním pobytu v domku, kde bydlel Egon Schiele. Jak na vás město působilo?
Studoval jsem sochařství v Tokiu, ale samozřejmě jsme probírali i dějiny evropského výtvarného umění, takže o Schielem nám vyprávěli učitelé. Když jsem před lety přijel do Krumlova poprvé, byl to takový ten wooow pocit, který zažívá asi každý turista. Mnohem víc jsem Krumlov prozkoumal během rezidenčního pobytu v prosinci 2013. V zimě je tu úplně jiná atmosféra. Jezdí sem méně turistů, a tak můžete víc vnímat strukturu města. Mám moc rád členité uličky v centru a líbí se mi materiál, který se tu po staletí používal na stavbu domů.
  |
LN: Po studiích v Tokiu jste si vybral Prahu. Proč právě tohle město?
Můj dědeček v 60. letech pracoval pro The Japan Art Institute v Kjótu, kde se specializoval na restaurování buddhistických soch. V té době přijel do Japonska architekt Ivan Skála, který s Jiřím Loudou vyhrál soutěž na novou budovu československé ambasády v Tokiu. Ivan byl v Japonsku s manželkou Alenou, ta se věnovala restaurátorství a seznámila se s mým dědečkem. Naše rodiny se spřátelily, a v 90. letech jsem přijel poprvé s rodiči do Prahy. Takže to ani nebylo složité rozhodování, kam pojedu studovat. Vybral jsem si AVU, kde mě přijali do ateliéru Jaroslava Róny, později jsem byl také u sklářského výtvarníka Mariana Karla na UMPRUM.
LN: A jak začala vaše spolupráce s krumlovským Egon Schiele Art Centrem?
V roce 2007 mě pozval starosta Hluboké nad Vltavou, abych pro jejich hlavní náměstí udělal novou sochu. Tenkrát jsme řešili, kde bych na ní mohl pracovat, a pan starosta se domluvil s ředitelkou centra Hanou Jirmusovou Lazarowitz, že bych měl u nich k dispozici ateliér. A když byla v roce 2013 příležitost přihlásit se na rezidenční pobyt, tak jsem se zase vrátil do Krumlova. Předloni mi paní ředitelka navrhla, abych vymyslel instalaci pro hlavní sál, která bude volně inspirovaná městem nebo tvorbou Egona Schieleho.
LN: Jenže není obtížné vnímat Krumlov bez slavného malíře? To je skoro jako hledat Kafku v Praze…
Pro mě je Schiele hodně zajímavá inspirace, ale rozhodně nemá smysl cokoliv z jeho tvorby kopírovat. Takový velký vzor totiž může být až příliš svazující a rozhodně není dobré tomu obdivu podlehnout. Spíš jsem přemýšlel, co my dva můžeme mít společného? Žil v jiné době než já, jsem jiné národnosti než on a mám k tvorbě jiný přístup než Schiele. Shodou mnoha náhod jsem se ocitl ve městě, které měl tak rád a chodil po stejných ulicích, díval se na stejnou noční oblohu. Sice nás dělí desítky let, ale to místo i atmosféra jsou stejné.
LN: Co byla tedy původní myšlenka při tvorbě nové instalace?
Dlouhodobě mě zajímá téma přeměny. Něco vzniká a souběžně zaniká. Když chceme vytvořit něco nového, tak musíme zničit to předchozí. I tady v Krumlově jsem pracoval s tímhle motivem. Napadlo mě, že vytvořím sedmimetrový kruh, jeho vnitřní část zaplním zrcadlem a pak ho rozpůlím. Polovinu materiálu jsem použil na skleněnou mozaiku a druhá se mi hodila na výrobu skleněných zmenšenin domků v Krumlově. Celé to má působit jako Měsíc, který může na město vrhat stín, ale také osvětlovat krumlovský labyrint.
LN: Český Krumlov je oblíbená destinace českých i zahraničních turistů. Občas se říká, že je město až moc přehlcené. Jak na vás po těch letech, kdy sem jezdíte, působí?
Připadá mi směšné nadávat na turismus, vždyť je jasné, že bez cestovního ruchu by tohle město nemohlo fungovat. Však jen díky turistům jsou peníze na opravy historického centra a Krumlov je na seznamu památek UNESCO. Párkrát jsem slyšel, že Krumlov je úplně mrtvé město, protože tu není normální život. To ale není žádná novinka, už před více než sto lety Schiele tvrdil, že Krumlov je Mrtvé město. Nazval tak svoji sérii obrazů, kde jsou domy a ulice bez lidí, ale ten život je kdesi uvnitř, dobře schovaný.
TETS OHNARI (39)Vystudoval sochařství na Tokyo University of the Arts, poté studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Jaroslava Róny. Pravidelně se zúčastňuje sochařských sympozií, například Mezinárodního sklářského sympozia v Novém Boru nebo Nakanojo Biennale v Gunmě. V roce 2020 získal stipendium od Japan Artists Association, vloni od Nomura Foundation. |
