Loňská sezona jahodám příliš nepřála. Pozdní mrazíky poškodily část úrody. A pěstitelé, kteří na ně byli připraveni a stihli sazenice včas zakrýt netkanou textilií, museli zvýšené náklady, které pro ně tato ochrana představuje, promítnout do ceny. Do toho udeřil koronavirus a z něj vyplývající vládní omezení způsobily nedostatek zemědělských pracovníků. Suchá zima a jaro mají nepříznivý vliv na velikost plodů a současná vlna chladnějšího počasí s častými dešti brzdí dozrávání a komplikuje sklizeň. Ceny českých jahod byly tedy vyšší než v roce 2019.
foto: Jahodárna Vraňany
Přesto o ně měli zákazníci zájem. Jak uvedl Martin Ludvík z Ovocnářské unie, navzdory tomu, že produkce ovoce v Česku klesá, plochy osázené jahodníkem se naopak zvětšují. V současnosti se jahody pěstují na 650 hektarech. Ani tak ale domácí produkce nemůže zájem o jahody pokrýt. V roce 2019 se tak do Česka dovezlo 16 a půl tisíce tun jahod, převážně ze Španělska a Německa. Polské jahody ve statistikách zaznamenány nejsou, nicméně v příhraničních oblastech bezpochyby k jejich prodeji dochází. Zejména stánkaři u silnice často prodávají levnější polské jahody jako více žádané tuzemské. K problému se pro ČTK vyjádřil Pavel Kopřiva, mluvčí Státní zemědělské a potravinářské inspekce: „Zjišťujeme často nedodržení požadavků na označování, když při prodeji konečnému spotřebiteli není uvedena země původu nebo třída jakosti jahod. V souvislosti s označováním lze hovořit také o častém uvádění zavádějících údajů o zemi původu jahod.“ Čeští pěstitelé popsali trik, jakým se nepoctiví prodejci snaží vydávat zahraniční jahody za české. Objednají menší množství jahod od pěstitele v Česku, čímž získají doklad o původu zboží, a ostatní jahody pak koupí levněji v cizině. Někteří stánkaři se dokonce pokoušeli získat účtenky, kterými by se při případné kontrole prokázali, i od zákazníků českých jahodáren. Pokud tedy chcete mít jistotu, že kupujete opravdu české jahody, vyplatí se si pro ně dojet přímo na farmu.
Jahodárna Vraňany, stolové pěstování jahod.
foto: Jahodárna Vraňany
Jahody od jara do podzimu
V Česku máme zažitou představu, že opravdu dobré jahody, které spolehlivě pocházejí z naší vlasti, můžeme dostat – v závislosti na počasí – jen v období od druhé poloviny května do konce června, kdy jahodová sezona víceméně končí. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Moderní technologie pěstování jahod umožňují jejich sklizeň od konce dubna až do pozdního podzimu. Na takové pěstování se specializuje rodina Hančových v Jahodárně Vraňany na Mělnicku. Kromě na polích tam totiž jahody pěstují ve fóliovních na stolech. To ale není jediný důvod, proč je jahodová sezona ve Vraňanech tak dlouhá: rostliny se ve fóliovnících stále obměňují. Když jahody odplodí, vystřídají je nové sazenice, které na svoji chvíli čekaly v chladu. Tam upadly do vegetačního klidu, z kterého se ovšem v teple ihned probudí, začnou rašit a nasazovat na květ. Za pár týdnů už mají červené plody. Celý systém je vymyšlen tak, aby sklizeň probíhala nepřetržitě od jara do podzimu. Dagmar Hančová vysvětluje: „Jahody, které takhle pěstujeme, nepatří mezi stáleplodící. Zkoušeli jsme je, ale chuťově se nevyrovnaly našim osvědčeným odrůdám.“
Mimo moderní stolní technologie pěstují ve Vraňanech na 25 hektarech jahody také klasickou metodou na polích na slámě. Tam mají vysazeny odrůdy od raných až po pozdní, aby se sklizeň rozložila do co nejdelšího časového období.
Odrůdy českých jahod nemusejí mít tak velké plody jako jahody z dovozu, o to jsou ale chutnější.
foto: Jahodárna Vraňany
Není jahoda jako jahoda aneb proč jsou české jahody chutnější
Když je řeč o odrůdách, na jejich volbě opravdu záleží. Jahody, které se k nám dovážejí ze zahraničí, nejsou málo aromatické a sladké jen proto, že byly sklizeny předčasně a putovaly na pulty našich obchodů několik dní v chladicím voze. Jejich nevýrazná chuť je dána i odrůdou. Jde o konzumní jahody, které nebyly vyšlechtěny s důrazem na chuť a vůni. Často vynikají velikostí a barvou. Bohužel ale neplatí, že čím větší a červenější, tím chutnější jahoda je. Průmyslové odrůdy jahod byly původně určeny hlavně k zpracování do šťáv, džemů a kompotů a bylo žádoucí, aby se nekazily cestou z pole do výroby. Jejich hlavními vlastnostmi je odolnost vůči otlaku a trvanlivost, což je v globalizovaném světě, kde zboží putuje tisíce kilometrů, předurčilo k čestnému místu v plastových krabičkách na chladicích pultech supermarketů.
Oproti tomu odrůdy, které se tradičně pěstují v Česku (mnohé tu byly i vyšlechtěny) a dodnes na našich polích převažují, patří mezi dezertní jahody, které jsou určeny k přímé konzumaci. Někdy bývají drobnější než konzumní jahody (ale velikost se liší odrůdu od odrůdy). Místo dlouhé trvanlivosti vynikají opojnou vůní a sladkou, aromatickou chutí. Znamená to ale, že od utržení až na stůl by v jejich případě měla vést co nejkratší cesta. Dezertní jahody bývají měkčí, snáze se otlačí a nehodí se k dlouhému skladování. Nejlepší je sníst je čerstvé. To je důvod, proč třeba Hančovi své jahody vůbec nedodávají do supermarketů ani na tržiště. Pokud je chcete ochutnat, musíte si pro ně dojet přímo na farmu. Dagmar Hančová k tomu dodává: „Naším cílem je nabídnout zákazníkovi jahody, za jejichž kvalitu a čerstvost se můžeme zaručit, při zachování přiměřené ceny.“ Proto prodávají Hančovi své jahody lidem přímo. Zákazníci si pak mohou vybrat, zda sáhnou po koších jahod, které natrhali pracovníci farmy, nebo zda se vydají na pole si natrhat jahody vlastnoručně.
Samosběr jahod probíhá i letos za velkého zájmu veřejnosti. Do Vraňan se denně sjíždějí stovky zájemců.
foto: Jahodárna Vraňany
Samosběr jahod – česká specialita
Tím jsme se dostali k fenoménu jménem samosběr. V málokteré zemi je tak rozšířen jako u nás. Částečně to souvisí s tradicí – kdysi, v dobách nedostatku všeho, nebylo jednoduché v běžné zelenině jahody sehnat ani v sezoně, a pokud člověk neměl vlastní zahrádku, byl samosběr jednou ze šancí, jak přijít k čerstvým, voňavým plodům. Druhým důvodem může být i úspora peněz – jahody, které si sami nasbíráme, jsou výrazně levnější než tytéž, které pro nás trhal někdo jiný. Pokud chceme z jahod připravit dejme tomu větší množství džemu, je samosběr jasná volba. A třetím důvodem asi bude, že jsme národ sběračů. S nebývalou vášní sbíráme v lese houby a borůvky, čas strávený na jahodovém poli tak pro nás není úmornou prací, ale radostnou činností při které si vychutnáváme čerstvý vzduch, slunce nad hlavou a zadostiučinění z toho, jak nám jahod v košíku pěkně přibývá.
Většina jahodáren tak samosběr nabízí a je o něj velký zájem. Kdysi platilo, že pole nejprve sklidili zemědělci, a teprve poté na ně pustili veřejnost vysbírat zbytek plodů. Ve Vraňanech tomu tak ale není. Jak říká Dagmar Hančová: „Samosběr u nás není paběrkování. Máme pro něj vyhrazena pole, kde každý zákazník dostane přidělený řádek. Zároveň jsme zavedli systém označování řádků tak, aby se nestalo, že bychom někoho poslali na vysbíraný řádek.“
Na některých jahodových farmách se mohou samosběru zúčastnit jen dospělí a děti, které trhají jahody do pusy, tam neradi vidí. Ve Vraňanech ale malé zákazníky vítají. Výlet na farmu by měl být zážitkem pro celou rodinu. Kromě toho, že děti mohou trhat jahody, je pro ně ve Vraňanech připraveno i hřiště. Zvířata ale do řádků nesmí, takže pokud vezmete na samosběr psa, bude muset počkat v autě.
