Na výstavě Nejslabší vykradač hnízd se ocitáme v prostředí, které zahrnuje mnoho prostředí, mnoho objektů a mnoho událostí, skutečných i neskutečných a přitom nejde o indiferentní prostředí, spíše o mnohozahrnující říši, která způsobuje zmenšení pozorovatele a zvětšení možností pozorovaného. Umožňuje ale vnímat i jednoznačně galerijní situaci, výstavní sál se vším všudy, jehož okna na jedné straně nás vyvádějí do různých (ne)skutečností, a na druhé straně vystavené objekty do dalších. Kolem zdi se střídavě těsně u ní a s malými odstupy pohybuje divák, v centru, trochu víc u oken je místo autora, který není vidět. Povolíme uzdu své představivosti a vidíme jeho nekonečný, ale přehledný stůl a na něm s citem pro volnost rozložené materiály a kousky předmětů, ukazující svoji různost i náklonnost. Také si domýšlíme jeho uvážlivé a jemné zásahy, dlouhá pozorování, malé pohyby a zručné finesy, které mění ležící materiály v reprezentanty uměle nebo organicky živých forem různých kultur, časů a biotopů.

Výstava Davida Fesla je zároveň klasická a zároveň uniká kritériím tak, jako jim chtějí unikat jeho objekty inspirované hnízdy rozmanité tvořivosti pod vodní hladinou, v korunách stromů, ve šperkařských dílnách ostrova Nisyros, u psacích strojů, v biotechnologických laboratořích. Autor má povahu umělce i spisovatele – vznik této výstavy se podobá napsání románové knihy. Nečekejte však autonomní křehkost udržovanou péčí v uzavřené místnosti, něžnost vykradače je zároveň záměrným přiznáním i poukazem na hrubost jeho kolegů. Když budete mít štěstí nebo správný čas, výstavou vás provedou dvojčata ve vícepříznakových kostýmech a vyloží vám ontologie jednotlivostí, které spletou do slibných mikrohistorií.

Na výstavě bude pokřtěna nová deska od Tomáše Kopáčka (Black Tar Jesus).

Edith Jeřábková