Současný právní systém se v důsledku moderních technologií změní

Na první pohled by se z titulu knihy Rules for a Flat World: Why People Invented Law and How To Reinvent It For a Complex Global Economy (Pravidla pro plochý svět. Proč si lidé vymysleli právo a jak ho přizpůsobit složité globální ekonomice) mohlo zdát, že kanadská profesorka práva Gillian K. Hadfieldová věří, že je Země placatá a že pravidla pro kulatou a placatou Zemi se liší. Tak tomu naštěstí není. Titul je odvozen od knihy amerického novináře Thomase Friedmana Svět je plochý. Stručné dějiny 21. století.

„Plochý svět“ v tomto kontextu znamená globalizaci, nárůst mezinárodního obchodu, elektronizaci a přesun života do onlinu. To, co bylo v 5. století před naším letopočtem nepředstavitelné, v 17. století zabralo měsíce či roky, lze dnes uskutečnit za několika minut. Svět se díky technologiím zmenšil a zploštil, což přineslo nejen obrovské množství nových možnosti, ale i výzev pro stabilitu a prosperitu. A Hadfieldová si klade otázky týkající se aktuální i budoucí právní infrastruktury.

Neefektivní, drahý a nevhodný

Hadfieldová v popisu právní infrastruktury v minulosti nezapře své americké intelektuální zázemí. V Evropě se totiž obvykle spojuje právo se státem, což ve střední Evropě může ovlivňovat i socialistická zkušenost, kdy právo a stát jako by splývaly – právo může tvořit pouze stát, nemůže bez něj existovat. Hadfieldová tuto představu reviduje historií Severní Ameriky za zlaté horečky, kdy stát nefungoval, navzdory tomu se právní řád vytvořil. Totéž se odehrálo například na Islandu a jinde ve světě.

Dle Hadfieldové je současný právní systém neefektivní, drahý a nevhodný pro ekonomiku i společnost, proto se část sporů přesunula od soudů k arbitrážím a někteří lidé se na soudy vůbec neobracejí. Západní koncept soudnictví a vlády práva navíc funguje jen v málo zemích – většina světa v podstatě nemá právní rámec. Hadfieldová tvrdí, že právo je pomalé a nedostupné, a nedokáže řešit chudobu, nestabilitu nebo útlak sužující miliony lidí.

Přitom moderní technologie, jako je internet či umělá inteligence, umožňují právní systém zlevnit, zrychlit, zefektivnit a učinit dostupným i lidem, kteří se soudit neumějí. Hadfieldová se domnívá, že tuto změnu nebude schopný provést stát, a proto lze očekávat částečnou privatizaci právní infrastruktury – firmy, například Google, Tesla, či IBM, budou vyvíjet vlastní platformy, které tržní tlak donutí poskytovat celosvětově dobré, spravedlivé a levné právní služby.

Hadfieldová považuje absenci tržních tlaků na pravidla a procesy za hlavní problém právních systémů. A ptá se: Kde jsou právní inovace, když jiné oblasti jimi překypují? Proč chybějí a právní systém zaostává v daleké minulosti?

Výhoda státního monopolu

Podle Hadfieldové je třeba oddělit spravedlnost a právo od státu a vytvořit více globální a tržní systém, ve kterém budou právní infrastruktury soutěžit o „zákazníky“, protože tržní tlaky povedou k lepším právním normám, efektivitě a celosvětovému pokrytí. Hadfieldová usiluje o nový trh s právními infrastrukturami. Dle ní je hlavním současným problémem státní monopol na právo, protože brání soukromým inovacím, investicím a výzkumu.

Její závěry jsou promyšlené, přičemž propojuje ekonomiku a moderní technologie. Problémem však například je převedení některých minulých sporů do tradičních arbitráží, kdy rozhodci stranili velkým subjektům a znevýhodňovali malé. Nemožnost odvolání navíc v mnoha případech vedla k chybným rozhodnutím a rozhodovací praxe nebyla vždy sjednocená. Privatizace soudnictví pak způsobila, že se zpřísnila pravidla, a vrátil přezkum soudem.

Výhoda státního monopolu na právo spočívá v maximální snaze o spravedlnost. Platí rovnost stran, obě mají stejná práva a povinnosti a soustava soudů by měla zaručovat, že konečné řešení bude víceméně spravedlivé a pro všechny případy podobné. Dalo by se proto tvrdit, že nevýhody současného právního systému jsou do určité míry jeho výhodami, což se však špatně vysvětluje lidem, kteří se soudí několik let a pravomocné rozhodnutí je v nedohlednu.

Pomalost totiž může vést k větší rozvaze a robustnost systému zaručuje, že jeden subjekt nemůže ovlivnit konečné rozhodnutí – lze sice uplatit jednoho soudce, ale celý systém, včetně soudců odvolacích, dovolacích, nejvyšších, ústavních či mezinárodních, stejně snadno ovlivnit nejde.

Štěpení globálního řádu

Hadfieldová nenabízí alternativu k současnému právnímu systému, tedy jak by pravidla hmotného práva nebo proces měly vypadat. Její argumentace je založena na důvěře v trh, který přinese dobrá řešení pro globální svět, jejž také do značné míry vytvořily tržní tlaky. Toto tržní řešení by však bez právní regulace mohlo zvětšit problémy, které chce Hadfieldová řešit.

Bez globální autority se však celosvětová právní infrastruktura jeví problematickou. Navíc se globální řád stále víc štěpí. Místo větší spolupráce bylo v uplynulých letech vidět spíše rozklad několika funkčních mezinárodních organizací. Klíčová také bude role a budoucí směřování Číny, USA a dalších velkých hráčů, kteří nemusejí souhlasit s větší mezinárodní kooperací.

Současný právní systém, který vznikl za průmyslové revoluce, se změnám neubrání, neboť tlak moderních technologií na ně bude obrovský. Ve virtuální době, kdy například na burzách často rozhodují algoritmy, si lze jen obtížně představit, že by právní systém mohl fungovat podobně jako v éře koní, telegrafu a knihtisku. Doba se zrychluje a soudit se roky, jak se často děje v naší justici, ji příliš nereflektuje. S měnícím se světem se bude muset změnit i právo, spravedlnost a justice. Zda tuto změnu způsobí trh, nebo stát, však zůstává otevřené.