Žádná jiná česká žena v kategorii C1 se jí v letech 2016 až 2019 úspěšností ani nepřiblížila. Vždyť Tereza Fišerová může říci, že:
- je juniorskou mistryní světa 2016,
- stříbrnou a bronzovou z mistrovství světa žen v letech 2017 a 2018,
- druhou ženou na mistrovství Evropy 2018 a čtvrtou před rokem,
- čtyřnásobnou medailistkou ze závodů Světového poháru v této kategorii,
- a loni i celkově třetí v pohárové klasifikaci.
V minulé sezoně zároveň 6. místem na světovém šampionátu v Seu vybojovala pro Česko účastnické místo do olympijského Tokia. Za předchozí medaile by si zasloužila, aby patřilo právě jí. Jenže to místo není na jméno, nýbrž na zemi.
„Zaslouží si ho ta, která bude na našich nominačních závodech nejlepší,“ povídá v rozhovoru pro iDNES.cz. „Pokud mě na nich nějaká česká holčina porazí, podám jí ruku a pogratuluju, protože si tu olympiádu zaslouží. Jasně, budu smutná, kdo by nebyl. Ale každý z nás dře. Já o sobě vím, že dřu hodně. Takže jestli někdo dře ještě mnohem víc, aby mě předjel, je to borec.“
V sezoně 2020, která přišla o svůj olympijský vrchol, bude právě česká olympijská kvalifikace největší motivací (nejen) 22leté Fišerové. V generačním souboji se v ní utká i s 35letou Kateřinou Hoškovou-Havlíčkovou, mistryní světa na C1 z roku 2011, nebo s 19letou Gabrielou Satkovou, loňskou i předloňskou světovou šampionkou juniorek.
„Jsem hodně ráda, že olympijskou nominaci odjedeme už letos,“ ujišťuje Fišerová. „Budeme díky tomu už před zimní přípravou vědět, kdo se na olympiádu dostal a na jaké cíle se můžeme připravovat.“
Čtyřdílná série domácích nominačních závodů proběhne na přelomu července a srpna ve Veltrusech a Praze. Navíc se do nominačního žebříčku reprezentantům připočtou i body ze zářijového mistrovství Evropy, dodatečně přiděleného Praze.
 |
„Podmínkou je jen to, aby na pražský šampionát dorazil z dalších zemí (kvůli epidemiologické situaci v Evropě) dostatečný počet závodníků,“ přidává Fišerová, jedna z favoritek. Sebedůvěru nepostrádá. „Teď se na lodi cítím velice silně, dobře, skvěle. Věřím, že by to mohlo klapnout.“
Vodnímu slalomu se věnovala od jedenácti let v rodné Roudnici nad Labem, později se stala členkou Dukly Brandýs. Zpočátku byla kajakářkou, pak se začala výrazně prosazovat v nové kategorii C1 ženy. A v ní, už pod koučem Lukášem Kubričanem, pronikla v pouhých 19 letech na stupně vítězů největších soutěží žen.
„Výkonnostně jsem se zvedla díky tomu, že jsem sport dělala s láskou. Není to práce, kterou bych musela dělat,“ ujišťovala.
 |
Odklad tokijské olympiády letos zpočátku těžce skousávala. „Byla jsem připravená na jarní domácí nominaci, říkala jsem si, že už se to blíží - a najednou bum a všechno bylo pryč. Dlouho jsme nevěděli ani to, jestli se letos pojedou nějaké závody, na co vlastně trénujeme. Naštěstí jsme to v naší tréninkové skupině zvládli a navzájem se podporovali.“
V době koronavirových restrikcí měla tu výhodu, že mohla alespoň trénovat na rovné vodě.
Ať svět přestane bláznit. Doktor o nové kolekci, kvalifikacích i koronaviru |
„Když jsme chodili na vodu, roušku jsme neměli, to nebylo reálné, v lodi bychom se v ní udusili. Takže chvíle na vodě byly pro mě i osvobozující. Jinak jsem respektovala a plnila všechna opatření. Nejsem epidemiolog, ale věřím, že lidé, kteří o nich rozhodovali, to dělali s nejlepším svědomím.“
Aby zbytečně neriskovala, po propuknutí krize odjela z Prahy na měsíc k rodičům do Roudnice nad Labem. „Tam jsem měla vytvořenou svoji vlastní posilovnu u rodičů na zahradě.“
Do obýváku jim navíc nastěhovala pádlovací trenažér, který si v Praze vyprosila u trenéra Jaroslava Volfa. „Přišlo mi to tak lepší, docela jsem se bála, abych nepřišla s jinými lidmi do styku,“ vysvětlovala tehdy.
Doufám, že všichni pěkně sedíte doma nebo na zahrádce! A pokud jdete ven máte roušku! Vím, že je to ohrané ale zřejmě někteří si to furt neuvědomují! Tak jim to pojďme připomínat!! Ať si můžeme užít na plno léto s muzikou a novým @bigshockcz Play and Repeat !
Protože je to liga!! ♀️❤️ .
.
.
#shockyourself #rouskyvsem #netahejtetohopsaporadven
O dva měsíce později se vážně rozhovoří na téma, jak koronavirový útlum změnil i její pohled na životní hodnoty.
„Byla to hrozně zvláštní doba, ale pomohla k tomu, aby každý člověk v životě trochu zpomalil, uvědomil si své priority a soustředil se na věci, které jsou pro něj opravdu důležité a které do té doby přehlížel.“
Co si uvědomila ona sama?
„Že trávím málo čas s rodinou a jednou by mě to třeba mohlo mrzet. Jakmile to bylo jen trochu možné, snažila jsem se teď být s nimi.“
Po návratu do Prahy se před tréninky nejprve převlékala v autě, což nebylo v chladnějších dnech právě příjemné, teprve po uvolnění opatření se u kanálu vrátila do šaten. Pádlovala, posilovala, chodila běhat, dřela.
„Některé dny jsem trénovala i třífázově,“ líčí.
Hrozně si cením těchto pár fotek jako holčičky v šatech. Je to velice příjemná změna od sportovního oblečení a neoprenu .
A fotila to nejšikovnější @wetzsteinova_renata ❤️
Navíc se u toho učila. Na vysoké škole Palestra je ve 3. ročníku, všechny zkoušky už zdárně absolvovala. Nyní dopisuje bakalářskou práci na téma „Příprava a realizace jarního soustředění ve vodním slalomu“.
Potom zbývají jen státnice. V září, nebo v lednu, ještě se rozhodne.
„Učení mi nevadí, ale jsem typem, co všechno odkládá na poslední chvíli. Pak se v tom hrozně utápím a přijde stres,“ vypráví.
Podobně však hovořila i před maturitou. Načež přiznávala: „Mé nervy se k ní hodně upnuly a díky tomu jsem tolik nemyslela na závodní stres.“
Tehdy se psal rok 2017 a terapie za pomoci školní zkoušky z dospělosti vynesla teenagerku Terezu Fišerovou poprvé i na evropské a světové stupně vítězů mezi dospělými kanoistkami.
