Jiří Šteg - eWRC.cz
25. 6. 2020 13:19 − 3230× − 1

Dvě rally do stovky Ondřeje Krajči

Před startem sezony jsme vyzpovídali i jednoho z nejvytíženějších spolujezdců loňského roku

Do stovky startů Ti chybí pouhé dva, jsi možná nejmladší veterán v rally. Ale jak to vlastně všechno začalo?

Byl by to takový hezký milník, ale doufám, že nezůstane jenom u té stovky, protože jako veterán se ještě necítím. Všechno začalo už v kočárku, když jsem prý byl poprvé na závodech v roce 1993 na Barum Rally, kam mě vzal táta. Mimochodem moji rodiče do této doby jezdí na všechny závody, kde jedu a moc bych jim za to chtěl poděkovat! Poté jsem jako divák navštívil nespočet závodů a poznal spoustu nových kamarádů. Časem mě koukání omrzelo a zkusil jsem vzít do ruky foťák a začal psát články ze závodů. To mi vydrželo celkem dlouho, než mi kamarád Tomáš Urban nabídl svezení ve Favoritu na závodech, které pořádala rodina Bujáčků. Tam vlastně začala moje kariéra, následoval Volný pohár a v roce 2014 jsem poprvé nakoukl do republiky, tehdy ještě v bývalém Poháru ČR, který jsme s Jirkou Hladíkem i celkově vyhráli.

Měl jsi na začátku kariéry nějaké cíle, kam až se chceš dopracovat?

Cíle jsem neměl žádné. Spíš jsem snil, asi jako každý, že bych se jednou rád zúčastnil závodu mistrovství světa. Uvidíme, třeba se to jednou povede.

Co děláš, když nesedíš na horkém sedadle?

Chodím do práce a samozřejmě hodně času mi zabírá příprava na závody. Ať už administrativní nebo fyzická, kde mám daný plán přípravy a snažím se ho dodržovat.

Zbývá Ti čas ještě na nějaké koníčky?

Pokud je sezóna, tak toho času tolik není. Teď ho tedy bylo celkem dost, takže ten prostor byl a s přítelkyní a pejskem jsme toho využili a cestovali po Česku. Cestování je jeden z mých velkých koníčků, baví mě poznávání zajímavých míst.

Seděl jsi v nejrůznějších vozech. V jakém se Ti nejvíce líbilo?

To je celkem těžká otázka. Každé auto mělo něco do sebe. Moc hezké svezení je ve dvoukolkách, pokud dostane rychlý a šikovný pilot do rukou R2, tak to svezení je krásné. Vrcholem je určitě R5. Fungování těchto aut je absolutně neuvěřitelné a co s tím někteří dokážou, je občas nepochopitelné.

A jaká soutěž se Ti z té skoro stovky líbila nejvíce?

Mně se asi líbí na každém závodě. Ale kdybych měl jeden vypíchnout, tak určitě Azorské ostrovy. K tomu asi není, co dodat, to se musí zažít. Šotolina, stále se měnící počasí, kdy je kolikrát každých 5 minut jinak a extrémně těžké rychlostní zkoušky. Člověk si pak občas připadá jako v Jurském parku. Vstřícní jsou i místní lidé a hlavně je tam fantastická příroda. Každý asi zná každoroční záběry z vrtulníku ze známé rychlostky, která se jede na okraji vulkánu Sete Cidades. Pokud vyjde počasí, tak je to zážitek na celý život. Na tento závod bych se rád jednou zase vrátil.

Kde je podle Tebe nejhezčí divácká kulisa?

Řekl bych, že u nás. Samozřejmě nejvíce fanoušků je každoročně na Barum Rally, kde je fantastická atmosféra, ale pěknou diváckou kulisu dokážou diváci udělat na více závodech u nás. Ale fanoušci jsou moc fajn třeba i v Portugalsku nebo ve Španělsku. Zvlášť ve Španělsku to občas vypadalo jako někde na hokejovém nebo fotbalovém zápase. Na druhou stranu, fanoušci z Česka byli všude, kde jsem měl možnost závodit a byli vidět. Za to jim patří velké díky! Věřím, že tím, jak se teď dlouho nezávodilo, tak se všichni na závody těší a ta atmosféra okolo tratí bude perfektní.

Chceš srovnat úroveň nebo styl organizace v různých zemích a šampionátech?

Organizace v každé zemi je jiná, někde horší, někde lepší. U nás je organizace na velmi vysoké úrovni, řekl bych, že jedna z nejlepších a jsem za to rád. Asi mi někteří fanoušci nedají za pravdu a budou namítat, že se u našich tratí stojí daleko, ale na druhou stranu, jsou země, kde se na organizaci „kašle“ a lidem pomalu přejíždíte špičky bot a to taky není úplně ideální.

Co je podle Tebe na práci spolujezdce nejdůležitější?

Být pečlivý, připravený na jakoukoliv situaci a být si jistý tím, co dělá. Řídím se pořekadlem „Dvakrát měř, jednou řež.“ Těch věcí je opravdu hodně. To bychom tu mohli být hodně dlouho.

Máš nějaký velký rallyový sen?

Jak jsem zmiňoval výše, tak by to byla asi účast na soutěži mistrovství světa. Nicméně spoustu dalších snů jsem si již splnil.

Na čem by podle Tebe měl začínající spolujezdec nejvíc pracovat?

Určitě by neměl nikam spěchat. Jít krok za krokem, naslouchat a ptát se zkušenějších kolegů. Všichni rádi pomůžeme a rádi předáme své know-how. Chápu, že všichni nemají tolik času, ale určitě by měli pracovat i na fyzičce. Ještě bych rád zmínil, že v loňském roce začala spolujezdecká akademie, kde probíhají spousty prezentací na různé témata pro spolujezdce a je možné se zapojit.

Před sezonou proběhlo řada dohadů, kdo s kým letos pojede. Kam míříš Ty?

Já jsem měl plány na sezónu jasně dané dlouho. Bohužel, ke konci května vše padlo a sám jsem řešil otázku, zda vůbec v letošním roce pojedu. Zatím můžu prozradit, že díky souhře náhod jsme se na poslední chvíli domluvili s Dominikem Stříteským.

Na náhodu musí být člověk připravený…

S Dominikem jsem jel v loňském roce dva závody v Německu a v autě i mimo něj nám to sedí. Zpět nás dal dohromady souběh několika okolností. Dominikův původní spolujezdec má bohužel zdravotní problémy a já byl v tu chvíli volný. Každopádně celý tým pracuje profesionálně a já už se na spolupráci moc těším.

Jak vypadají plány na zhuštěnou sezonu?

Letos se po všech těch odkladech těžko plánuje, rally jdou hodně po sobě a stát se může ledacos. Hlavně se už ale chceme svézt, přece jen jsme v autě strašně dlouho neseděli. Byl bych samozřejmě rád, kdybychom bojovali někde vepředu. Po Bohemce budeme moudřejší.

Komentářů celkem: 1
27. 6. 2020 21:40
0 0
Ondra je perfektní spolujezdec a správnej chlap !! smajlíksmajlíksmajlíksmajlík
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!

Je aktivovaný AdBlock!
Pokud chcete náš web používat, vypněte ho prosím. Děkujeme!