Poslední svého druhu. Slovenské artikulární kostely jsou světovým klenotem

Evangelické kostely v Leštinách, Istebném, Kežmarku, Hronseku a Paludze-Svatém Kříži patří do skupiny artikulárních kostelů postavených po Šoproňském sněmu v roce 1681, na němž kníže Thököly z Kežmarku dosáhl u rakouského císaře Leopolda I. určité výsady, mezi něž patřila i výstavba nových kostelů.

Z posledních pěti zachovalých jsou nejcennější kostely v Hronseku a Kežmarku, které byly spolu s dalšími šesti slovenskými dřevěnými kostely zapsány 7. července 2008 do Seznamu světového dědictví UNESCO.

Artikulární se nazývají proto, že byly postaveny na základě Šoproňských artikul stanovujících podmínky, jež musely splňovat – musely být postavené celé ze dřeva a bez použití železných hřebů za jediný rok, nesměly mít věž a hlavní vchod nesměl být situován do vesnice. Kostely musely navíc stát až za městskými hradbami.

Kostel stojící na bažině

Vesnice Hronsek se nachází asi pět kilometrů od Sliače. Nebýt ukazatelů, které nás ke kostelu dovedly, tak bychom ho stěží našli – stojí na rovině mimo hlavní silnici. Jedná se o velkou dřevěnou budovu ve tvaru kříže, přičemž delší rameno je dlouhé 23 metrů, kratší 18 metrů a výška kostela je pouhých osm metrů.

22 fotografií

Vysvěcený byl 31. října 1726, a protože byl postavený na močále (toto umístění pro něj schválně vybrali habsburští úředníci), byly kolem něj vysazeny lípy, jež měly odebírat z močálu vodu, aby nedošlo k jeho zničení. Mohutné staré lípy i kostel tu tak svorně stojí dodnes. Současně s kostelem byla postavena i zvonice. Kostel je známý i tím, že v něm měl v roce 1847 svatbu přední Štúrovec, básník Andrej Sládkovič, autor Maríny a Detvana.

Klenba kostela tvarem připomíná převrácenou loď. Má pět vchodů postavených proti sobě a třicet oken z foukaného skla ve tvaru šestiúhelníku rozmístěných po celém obvodě.

Střecha je šindelová, na jejích třech stranách jsou dubové kříže a nad jedním vchodem je umístěný kohout, symbol křesťanské bdělosti. Kapacita kostela je jedenáct set míst k sezení, přičemž lavice jsou uspořádány amfiteatrálně, což umožňuje, že z každého místa je vidět na oltář. Kostel má vynikající akustiku, což ho předurčuje pro organizování koncertů vážné hudby.

Vyměnitelné oltářní obrazy

Uprostřed kostela visí dřevěný, původně pozlacený šestiramenný lustr, dar rychtáře Martina Hudce z Velké Lúky. Oltář může mít jeden ze šesti vyměnitelných obrazů visících v kostele a používaných podle aktuální liturgie. Pocházejí z roku 1711, jejich autorem je mistr Samuel Mialovič a zobrazují výjevy Zvěstování, Narození, Abrahám obětuje Izáka, Ukřižovaný, Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení Pána. Nad oltářem jsou andělé držící erby šlechtických rodin z okolí, které podporovaly evangelickou církev.

Vzácné jsou barokní varhany z roku 1764 od varhaního stavitele Martina Podkonického z Banské Bystrice. V kostele se nacházejí i prvky skandinávské architektury jako například sloupy zdobené jónským ornamentem a přístřešky u vstupů do kostela, spolu s prvky domácí lidové tvorby (lipové listy).

Kostel od švédských námořníků

Evangelický artikulární dřevěný kostel z roku 1717 zasvěcený sv. Trojici je bezesporu chloubou města Kežmarku. Jeho specifikum spočívá v tom, že je celý postavený ze dřeva – z tisu a modřínu, dřevěné hřeby byly použity i při spojování trámů.

Zvláštností jsou kulatá okna jako na lodi, kostel totiž pomáhali stavět švédští námořníci, kteří dali podobu také střeše připomínající trup lodě. Finančně na stavbu přispěli protestanté z celé severní Evropy, dokonce švédský a dánský král nařídili v její prospěch provést ve svých zemích sbírky.

Kostel má půdorys rovnoramenného řeckého kříže a je dlouhý 34,68 metru, široký 30,31 metru a vysoký 20,6 metru. Klenba spočívá na čtyřech točených nosných sloupech a na obvodových zdech. Další oporou je šest chórů – na ně a do přízemí se vměstnalo až 1 541 sedících. Všichni dobře slyšeli, kostel má totiž velmi dobrou akustiku. Varhany jsou nejstarším funkčním dvojmanuálovým nástrojem svého druhu na území Slovenska.

Sestrojil je Vavřinec Čajkovský z Levoče v letech 1717 až 1720 a do provozu je uvedl Martin Korabinský ze Spišské Nové Vsi.

Krásný barokní interiér

Stavitelem kostela byl Juraj Müttermann z Popradu. Jestliže zvenku vypadá jako obrovská hospodářská budova, jeho barokní interiér okamžitě zaujme svým prostorem a krásou.

Stropní malba představující modré nebe, oblaka, dvanáct apoštolů, čtyři evangelisty a nad oltářem obraz svaté Trojice se tvořila celá desetiletí. Připisuje se neznámému levočskému malíři Mayerovi, ale je možné, že došlo ke zkomolení jména a autorem byl Gottlieb Kramer z Levoče, neboť existují doklady, že v práci pokračoval jeho syn Ján (Jonáš) Gottlieb Kramer. Oltář zhotovil Ján Lerch z Kežmarku. Před oltářem stojí na podstavci kamenná křtitelnice s měděným víkem.

Ústředním motivem oltáře je Kalvárie, pod plastikou ukřižovaného jsou postavy Panny Marie, sv. Jana a Marie Magdaleny. Lerchovým dílem je i kazatelna spočívající na postavě anděla a na přístupových schodech. Po generální opravě v letech 1991–1996 se stal kostel opět bohoslužebným stánkem kežmarské evangelické církve.

Může se hodit Do Hronseku se dostanete z Banské Bystrice po silnici i vlakem. Prohlídka kostela v Hronseku je možná denně od 10:00 do 17:00 hodin, vždy v celou hodinu. Vstupné: dospělí dvě eura (54 Kč), studenti a důchodci jedno euro (27 Kč). V kostele je zákaz fotografování. Do Kežmarku se dostanete vlakem a autem po silnici číslo 67 z Popradu (asi 15 kilometrů). Kostel se nachází na Hviezdoslavově ulici asi kilometr od vlakové zastávky. Otevřen od pondělí do soboty od 9:00 do 12:00 a od 14:00 do 17:00 hodin. Vstupné: dospělí dvě eura (54 Kč), studenti a důchodci jedno euro (27 Kč).