Politické vraždy v letním speciálu Neovlivní.cz

Milí čtenáři,

i když jsem od přírody hrozně netrpělivá, ty roky novinařiny mě naučily, že některé příběhy potřebují čas. A jednou přijde okamžik, kdy se objeví poslední dílek a skládačka do sebe zapadne. Někdy to trvá dlouho. V případě mysteriózní vraždy Olofa Palmeho celých čtyřiatřicet let.

Teprve před pár týdny švédská prokuratura oznámila, že ví, kdo populárního politika v osmdesátých letech zastřelil. Podnikatel a analytik Lars Larsson ke stejnému jménu jako nyní úřady dospěl o čtyři roky dříve. Trpělivě sbíral střípek po střípku. Procházel tisícovky svědectví, která už před ním stokrát prolétly oči vyšetřovatelů. Až před čtyřmi roky ten poslední dílek našel. „Používal jsem analytické metody, které jsou mi blízké. Vytvořil jsem tabulky a databázi všech dostupných faktů. To mě také vedlo k mému závěru,“ popsal nám. Co tedy rozhodlo?

Dozvíte se v exkluzivní zpovědi muže, který našel Palmeho vraha.

Ještě svůj časopis nemáte? Předplatit si jej můžete snadno, objednávkový formulář najdete na tomto odkaze ». 

Případ švédského premiéra nás přiměl podívat se, zda podobné kauzy – násilná úmrtí více či méně spojená s politikou – najdeme i v novodobé historii České republiky. Jsou to případy za trest, jak říkají policisté. I když jsou při vyšetřování těch „běžných“ vražd nadprůměrně úspěšní, ty politické se jim v Česku nedaří. Sami jsme byli překvapení, kolik neobjasněných či tajemných úmrtí se nám za poslední roky nashromáždilo. A u některých už dnes bohužel také víme, že se je na rozdíl od smrti Olofa Palmeho nepodaří vyšetřit nikdy.

Letošní Letní speciál ovšem není jen o detektivním čtení. Máme radost, že se poslední čtvrt rok v rolích celebrit objevili lidé, kteří si zájem veřejnosti zaslouží. Tím, jak se chovali. A co dokázali v době, kdy vláda zemi ochromila v obavách z nákazy covid-19.

Emeritní rektor Technické univerzity v Liberci David Lukáš, průkopník na poli nanotechnologií, prostě se studenty sedl k šicímu stroji a začal hledat cestu, jak začít co nejrychleji a ve velkém vyrábět filtry z nanovláken. „Nadšení kolegů a studentů v období koronakrize velmi připomínalo třeba rok 89. Každý den jsme přišli s nějakým novým nápadem,“ líčí zpětně v rozhovoru pro Neovlivní.cz.

Nedostatek ochranných pomůcek cítili všichni, ale málokdo měl odvahu říct to nahlas. Ne tak Daniela Lusková, ředitelka královéhradeckého Domova u Biřičky, která ministry veřejně požádala, ať z nich přestanou dělat blbečky. Nebála se, že na ni pak „kleknou“? „Kontrol od státu se, myslím, bojí řada mých kolegů. Ale tohle nesmí být důvodem pro to, abychom se báli hájit vyšší zájmy,“ svěřila se.

Ozval se i Ondřej Dostál. Právník, který dal postup vlády při zavádění restrikcí k soudu – a vyhrál. „Oni, lidově řečeno, vydrbali s chudáky malými podnikateli,“ popisuje.

V titulcích posledních měsíců hodně rezonovalo slovo chytrá karanténa. Jedním z těch, kteří sedli a spontánně začali hledat způsob, jak udržet lidi v bezpečí, aniž by šla ekonomika zu grunt, byl datový analytik Petr Bartoš. Na co tým kolem eRoušky narážel, jak se lidem z byznysu spolupracovalo se státem a co nedomysleli?

Když už zmiňuji titulky, nemohu vynechat ani ty z bulvárních plátků. Jeden čas je ovládla herečka a zpěvačka Barbora Mottlová čistě tím, že se rozhodla nečekat, až se divadla zase otevřou, a šla pracovat do supermarketu za kasu. „Pokud mám zdravé ruce, nohy, tak přece nebudu sedět doma, dívat se na televizi, utrácet našetřené peníze a marnit čas. Jako herečka se necítím nijak nadřazená, práce mi nikdy nevadila,“ svěřila se.

Přeji všem zdravé ruce, nohy a – hezké léto.

Vaše Sabina Slonková