Soudce Ambrus svou kauzou poškodil soudnictví, říká bývalý předseda Nejvyššího správního soudu
„Je třeba ho vyzvat, aby to všechno věrohodně vysvětlil, nebo aby rezignoval,“ říká v rozhovoru pro Radiožurnál bývalý předseda Nejvyššího soudu Josef Baxa. Mluví o soudci Eriku Ambrusovi, který před pěti lety koupil pozemky v hodnotě 20 milionů za 260 tisíc korun. „Měl by slyšet, že velice poškodil soudnictví,“ dodává Baxa, jenž dnes působí jako řadový soudce na Nejvyšším správním soudu, který řeší kárná provinění soudců.
Co si myslíte o tom, že soudce městského soudu v Praze koupil pozemek v hodnotě přibližně 20 milionů korun za 260 tisíc?
Myslím si, že to je přesně ta situace, kdy by justice měla ihned sama zareagovat. Není teď na místě jen čekat, až to policie prověří, dá nám zprávu a my se k tomu vrátíme za dva roky. Tady by to ta justice měla rovnou řešit pomocí mechanismů, které má.
Že soudce získal pozemek levně ze známosti? Restituent Dvořáček popírá Ambrusovu verzi
Číst článek
A co s tím může justice dělat?
Formální procedury jsou jasné. V úvahu připadá trestní řízení či kárné řízení. Vedení soudu ale samozřejmě nemá ty nástroje jako třeba policie, aby si opatřovalo důkazy. Navíc tam je tříletá promlčecí lhůta, takže tento případ může být z hlediska kárného řízení promlčený. Ale takové podobné přehmaty soudců nelze uzavřít tím, že už je to dávno, a tím pádem už je to všechno v pořádku.
Vysvětlit, nebo rezignovat
Jaké další možnosti tedy připadají v úvahu?
Nemusí jít o formální kárné řízení. Předseda soudu by měl vyvolat veřejnou debatu mezi kolegy a chtít po tom soudci vysvětlení. Pak je třeba mu klást nepříjemné otázky, jako třeba, jestli si myslí, že tím nákupem, který navíc neumí vysvětlit, pomohl důvěře v soudnictví a jednal v souladu se soudcovskou etikou, nebo jestli jí naopak uškodil. Takhle bych se ho ptal. I jako kolega. A neváhal bych říci mu jasně svůj názor.
A jaký výsledek by tato debata měla mít?
Ten soudce by od svých kolegů měl slyšet, že velice poškodil soudnictví a oslabil důvěru v něj. Prostě je třeba ho veřejně vyzvat, aby to všechno věrohodně vysvětlil, nebo aby rezignoval. Nedá se nic dělat, naše práce bude trpět tím, že se na nás veřejnost bude dívat, jako bychom byli všichni stejní jako on. A to je špatně.
Pozemky téměř za hubičku. Jak soudce Erik Ambrus výhodně získal lukrativní parcely na okraji Prahy?
Číst článek
Takže vy si myslíte, že soudce tím nákupem soudnictví uškodil?
I soudci samozřejmě mají nějaký majetek a starají se o něj. Ale ono je něco jiného, když zdědíte hektar pozemku a něco jiného je, když aktivně kupujete pozemky na budoucí investici. Tím by se ten soudce neměl zatěžovat a měl by se soustředit na soudcování. Někdo, kdo soudcem není, by klidně mohl takové nákupy odmítat vysvětlit. Soudce ale musí své chování hodnotit podle toho, jestli své kroky umí vysvětlit, jestli jimi důvěru v justici nesnižuje. Povinnost naopak je důvěru posilovat.
Oslabení důvěry
A čím z Vašeho pohledu soudce Ambrus oslabil důvěru v soudnictví?
Soudce má dostatečné materiální zabezpečení, aby se mohl soustředit na svou práci. Zákon mu říká, že v zásadě nesmí výdělečně dělat nic jiného kromě správy vlastního majetku. Za prvé je to proto, aby se člověk nedostával do podivných vztahů a vazeb, a zadruhé aby to neodvádělo jeho pozornost od výkonu soudcovské profese. Tento soudce ale svou pozornost rozptyluje a věnuje ji další výdělečné činnosti. Pokud soudce umí takové své aktivity vysvětlit, pak v pořádku. Pokud to ale vysvětlitelné není, tak to prostě nemá dělat.
Soudce si sjednal od kontroverzních právníků stokrát nižší cenu pozemku. ‚Co je na tom?‘ říká v rozhovoru
Číst článek
Soudce Ambrus říká, že si nízkou cenu domluvil s původním majitelem pozemku, restituentem Bohumilem Dvořáčkem, jemuž dříve radil s restitucemi. Koupil ho ale od dvou kontroverzních právníků a neví už prý proč. Je to podle vás dostatečné vysvětlení?
Když soudce něco kupuje, měl by to udělat napřímo. Rozhodně ne přes někoho jiného bez věrohodného důvodu. To už není obvyklé ani normální. Takhle se mohou v podstatě dělat podvody, když nechci, aby ten pravý stav byl viditelný, a něco předstírám nebo schovávám.
Soudce odmítal, že by něco schovával. Prý prostě měl možnost takto pozemek koupit. Ještě jako soudní asistent totiž radil restituentovi Dvořáčkovi.
To není až tak podstatné, že byl asistentem. Asistent je nejbližší spolupracovník soudce, který má plný přístup k informacím soudu, podílí se na rozhodování soudce. Já to svým asistentům říkám pořád dokola, ať si uvědomují, že jsou součástí té instituce, a že sice nemají zákonem vypočteno, co musí nebo nesmí, jako to mají soudci, ale předpokládá se, že obdobná sebeomezení taky přijmou. A jestli se jim to zdá příliš svazující, tak ať raději jdou dělat jinou práci. O soudcích to platí stonásobně.
Kauza Ambrus
- Erik Ambrus získal tři parcely o celkové rozloze jeden a půl hektaru a zaplatil za ně 260 tisíc korun. Tržní cena soudcova pozemku se podle policejních propočtů pohybovala okolo 20 milionů korun.
- Sám soudce zdůvodňoval neobvykle nízkou cenu tím, že se znal s původním majitelem Bohumilem Dvořáčkem, který pozemek zrestituoval od státu. Ambrus mu totiž v minulosti s restitučním případem radil. A to v době, kdy byl ještě soudním asistentem, dokonce za Dvořáčka nahlížel do jeho restitučního spisu na pozemkovém úřadě. „Vnímal jsem to tak, že to je ze známosti. Že jsme se znali a že jsem měl tuto možnost,“ vysvětloval soudce výhodnou koupi.
- Nejde však jen o rady a nízkou cenu. Ambrus pozemky nekoupil přímo od restituenta Dvořáčka, ale od dvou kontroverzních právníků. Jeden z nich se jmenuje Milan Kučeřík a je dnes stíhán za údajné ovlivňování soudců v kauze takzvané insolvenční mafie. Druhý, jménem Jan Šafra, zase v minulosti figuroval v jedné z kauz lobbisty Ivo Rittiga.
