Úvod  >  Strakonicko  > 

Je to splněný sen hrát v týmu s nejlepším hráčem extraligy, říká strakonický odchovanec Matěj Kolda

Matěj Kolda.     Autor: HC Škoda Plzeň

Je skutečně letní příprava v Plzni tak náročná, jak se o ní říká?

Letní příprava v Plzni náročná určitě je. Nemohu však srovnávat, jelikož nemám porovnání s jinými extraligovými týmy. Kluci, kteří přišli odjinud, říkají, že plzeňská příprava je jedna z nejnáročnějších v extralize.

Kolikrát týdně trénujete a co všechno už máte pod vedením kondičního trenéra Jana Snopka za sebou?

Trénujeme pětkrát týdně celé dopoledne. Příprava nám začala na začátku května a první týden v červnu nás čekalo soustředění na Železné Rudě. Suchou přípravu ukončíme desátého července. Trenér Snopek se snaží dělat tréninky pestré – běháme, posilujeme, hrajeme i fotbal.

Trenér Ladislav Čihák řekl na prahu letní přípravy, že mladí hráči opět dostanou šanci se poprat o své místo v sestavě. Bylo to pro vás velikým povzbuzením?

Samozřejmě, že je to pro mě povzbuzení. Plzeň je známá tím, že dává hodně prostoru mladým hráčům, za což jsem rád. Stejně jako v minulé sezoně se o své místo v sestavě poperu.

Jak jste vůbec brali fakt, že byla poslední sezona vinou koronaviru ukončena? Na co jste si ve vyřazovacích bojích věřili?

Jasně, že každého štvalo předčasné ukončení sezony. Každý hráč si chce zahrát play-off. V Plzni jsou vždy ty nejvyšší ambice, a to hra o titul.

Po základní části jste nakonec obsadili páté místo, na čemž se podepsal fakt, že se vám úplně přestalo dařit na ledě soupeřů – venku jste nebodovali devětkrát v řadě. Čím to bylo dáno a už se vám podařilo vyhnat tohoto strašáka z hlavy?

Nevím, čím to bylo. Venku se nám nedařilo, naopak doma jsme byli úspěšní. Teď už nad tím nikdo nepřemýšlí, soustředíme se na další sezonu.

Přestože jste zasáhl do více jak dvou desítek utkání, tak stále na svoji premiérovou trefu čekáte. Schováte si puk, až se vám tohle čekání podaří ukončit? A proti jakému soupeři byste se chtěl prosadit?

Doufám, že první gól padne co nejdříve. Puk si určitě nechám na památku. Nejraději bych se trefil proti Spartě, protože taťka je její fanoušek.

Extraligovou premiéru jste si odbyl už v předešlém ročníku a do toho posledního jste vykročil v základní sestavě. Plzeň hrála právě na Spartě a před televizními kamerami se odehrála bitva, která byla podle mnohých reklamou na hokej. Padlo hned třináct branek a zrodilo se několik obratů. Přestože Sparta urvala výhru v prodloužení, tak na ten zápas asi vzpomínáte rád?

Svůj první extraligový start jsem si připsal proti Vítkovicím, a kdybych měl vzpomenout na zápas proti Spartě, tak byl hodně vyhrocený. Myslím, že se každému fanouškovi musel líbit. Všichni jsme byli natěšení na první kolo, ještě k tomu ve vyprodané O2 aréně. Na takový zápas se jen tak nezapomíná.

Bylo pro vás složité se adaptovat na dospělý hokej? V juniorce jste dokonce zastával post kapitána, ale v áčku musíte bojovat o každou minutu na ledě…

Dospělý hokej jsem si vyzkoušel už předloni, kdy jsem nastupoval za druholigové Klatovy a ke konci sezony i za plzeňské áčko. Rozdíl mezi juniorským a dospělým hokejem je obrovský. Dospělý hokej je silovější a rychlejší.

Jak už jste zmínil, Plzeň spolupracuje s druholigovými Klatovy, za které chodí hrát především mladíci. Berete to jako dobrou zkušenost, že můžete sbírat minuty v dospělém hokeji a pořád jste v podstatě plzeňským trenérům na očích?

Určitě to je výhoda, že má Plzeň spolupráci s Klatovy. Dostávám tam hodně prostoru na ledě. Klatovy navíc vede Michal Straka, jenž mě trénoval ve starším dorostu.

Není někdy náročné pendlovat mezi dvěma týmy?

Minulou sezonu jsem pendloval dokonce mezi třemi týmy. Hrál jsem za Klatovy, za plzeňskou juniorku i za áčko. Bylo to nesmírně náročné a nebylo výjimkou, že jsem odehrál čtyři utkání ve čtyřech dnech. Občas jsem jel ze zápasu na zápas a měl jsem pocit, že se nestihnu ani vyspat.

Největší hvězdou plzeňského týmu je Milan Gulaš, který láme rekord za rekordem. Lepšího učitele si vy, mladí hráči, asi ani přát nemůžete, že? Stává se často, že vám dává rady, co třeba zlepšit?

Lepší vzor v české extralize určitě není, je neuvěřitelné s ním hrát a trénovat. Mladým hráčům se snaží být určitě nápomocný. Je to splněný sen hrát v týmu s nejlepším hráčem extraligy.

Plzeň má také obrovskou výhodu ve svých fanoušcích, kteří jsou známí tím, že dokáží soupeři připravit nepřátelskou atmosféru. A kromě toho jsou naprosto oddáni svému klubu – v nelehké době uspořádali sbírku a na transparentním účtu je již více jak dvě stě tisíc korun. Co na to říkáte?

Plzeňští fanoušci jsou zcela výjimeční a bezpochyby nejlepší v extralize. Pokaždé je skvělá atmosféra a ženou nás dopředu. To, že uspořádali sbírku, potvrzuje to, jak mají lidé v Plzni hokej rádi. Klobouk dolů!

Před domácími tribunami jste byli naposledy ze všech týmů vůbec nejlepší. Bylo to dáno právě podporou fanoušků?

Určitě ano, fanoušci jsou naším šestým hráčem na ledě. Patří jim velké díky.

Kudy vlastně vedla vaše cesta na západ Čech? Byl jste už od mala příznivcem indiánů?

Do osmé třídy jsem hrál hokej ve Strakonicích, první rok mladšího dorostu jsem odehrál v Písku a poté odešel do Plzně. Ta mi byla od malička sympatickým týmem.

Dostal jste během své kariéry nabídky ještě i z jiných klubů?

Měl jsem nabídky z Českých Budějovic, Liberce nebo Hradce Králové. Od začátku jsem ale vědět, že chci oblékat plzeňský dres.

V Plzni bydlíte a studujete? Jak často se podíváte do Strakonic?

Bydlím tam od čtrnácti let, nejdřív jsem studoval sportovní gymnázium a nyní studuji západočeskou univerzitu na fakultě ekonomické. Během suché přípravy jezdím domů na víkendy, během mistrovské sezony se domů mockrát nepodívám.

Jak vůbec vzpomínáte na dobu, kdy jste začínal s hokejem ve Strakonicích? Kdo vás k němu přivedl?

Na své hokejové začátky vzpomínám rád. Začínal jsem ve čtyřech letech ve školičce bruslení u pana Kubíčka a pak jsem u hokeje už zůstal. Měl jsem vždy štěstí na trenéry – začínal jsem u pana Waltera, trénoval mě Milan Řehoř a potom Jiří Škola. K hokeji mě přivedl děda společně s mými rodiči, za což jsem jim velmi vděčný. Strakonický hokej pořád na dálku sleduju.

Ve Strakonicích jste patřil do družstva, které bylo opravdu silné. Nastupoval jste například s reprezentantkou Veronikou Bucifalovou. Jste ještě s bývalými spoluhráči v kontaktu?

Myslím si, že jsme měli skvělé družstvo a partu. Přestože jsme hráli pouze na dvě pětky, tak jsme dokázali porážet silnější a početnější týmy – například Plzeň nebo České Budějovice. S některými spoluhráči jsem v kontaktu dodnes, v mládežnických kategoriích jsem se s některými i potkával.

Vám se vlastně také poštěstilo, že jste oblékl v mládežnických kategoriích reprezentační dres. Znamenalo to pro vás více než extraligové starty?

Určitě to bylo úplně něco jiného než hrát v klubu. Pro každého je čest hrát v národním týmu.

Máte ještě nějaký další hokejový sen?

Mým snem je odmala si jednou zahrát NHL. Chtěl bych se udržet v plzeňském áčku a v další sezoně dostat co nejvíce příležitostí a času na ledě. Také bych ale chtěl dostudovat vysokou školu.

Bude Plzeň v nové sezoně opět útočit na nejvyšší příčky?

Samozřejmě, s Plzní chceme útočit na nejvyšší příčky. Na novou sezonu se těším, protože to bude další výzva se prosadit v dospělém hokeji. Navíc po koronavirové přestávce, která teď byla, jsem o to více natěšený.

Autor: Jan Petráš

Další zprávy z regionu

• Kam na Strakonicku za sportem?

  

  před hodinou
  STRAKONICKO - Fotbal, basketbal, házená, vodní pólo, florbal, hokejbal... Příznivci sportu budou mít z čeho vybírat i o nadcházejícím…

  0 komentářů Více info

• Ani parádně zaplněná hala nepomohla, do vedení jde Havířov

  

  před hodinou
  STRAKONICE - Měla to být oslava strakonického basketbalu. Parádně zaplněná hala, skvělá kulisa, představení nové hymny a šály s logem,…

  0 komentářů Více info a fotek (16)

• Začala stavba přestupního terminálu v Blatné

  

  před 6 hodinami
  BLATNÁ – Na druhého dubna stanovilo město Blatná zahájení stavby přestupního terminálu. Vzniká tam pět nových stanovišť pro linkové…

  0 komentářů Více info
•