Hlavní obsah

Josef Fousek si v knize fejetonů a básní pouští pusu na špacír s nadhledem

Právo, Jan Šída

Nová kniha kladenského rodáka, spisovatele, básníka, textaře, humoristy, písničkáře a fotografa Josefa Fouska Pusa na špacír (Brána, 169 stran, 299 Kč) je složena z fejetonů, z nichž mnohé byly uvedeny ve vysílání Českého rozhlasu Plzeň, a básní. Jejich hlavním tématem je, lapidárně řečeno, obyčejný život obyčejných lidí.

Foto: Jan Šída, Právo

Josef Fousek dokáže ve svých fejetonech mluvit i o vážných věcech nevážně.

Článek

Autor v textech vzpomíná na mládí, na dobu normalizace a vyrovnává se i s novými poměry po roce 1989. Aby ale nedošlo k mýlce, Fousek není zapšklý nostalgik, který nenávidí změny a uzavírá se do sebe. Naopak, nebojí se jim postavit, stejně jako neutuchající lidské blbosti.

Jeho zbraněmi jsou nadhled a překvapivé glosátorství dané situace. Právě díky tomu je schopen vážné téma odlehčit a shodit jak sebe, tak i ostatní lidi. Nikdy však nikoho neuráží, umí být noblesní. Někdy jsou to slzy skrze smích, jindy třeba nadsázka nebo černý humor.

To, co bychom mohli bez uzardění nazvat autorovou excelentní disciplínou, jsou aforismy. Mají v sobě vždy překvapivou zkratku a vlastně shrnují to, o co v textu jde. K době normalizace se obrací větou: Mnozí u nás zůstali čistými, protože nedostali šanci se umazat.

Obal knihy

Na výtku, že to jde se světem z kopce, odpovídá: Nedivte se, vždyť je Země kulatá. Dravé hamounství dneška odhaluje větou: Kariéra je magnet na ctižádostivé hřebíky. A lidskou závist popisuje zase jako pot neschopných.

Ve fejetonu Společenské malichernosti skvěle rozcupoval slabomyslné dělení občanů na kavárenské a hospodské. Když se ho kdosi zeptal, jestli patří nalevo do hospody či napravo do kavárny, odpověděl, že má sen sedět v hospodě podobné kavárně jako kavárna hospodě. A dodal, že v obou zařízeních mohou zaznít jak šlechetné věty, tak i pitomé kecy. Na jedné stránce tak dokázal odhalit zrůdnost dnes tak moderního nálepkování, kterým především někteří politici s gustem rozeštvávají lidi.

Kniha se dobře čte, je vtipná a má překvapivé pointy. Ale brát ji jen a pouze jako kratochvilné čtení by bylo kardinální chybou. Německý myslitel Friedrich Nietzsche radil číst vlastní texty tak, že se má čtenář do nich ponořit jako do vody a poté vyplout nad hladinu a hluboce přemýšlet o tom, co v nich stojí.

Stejně tak je to i v případě této knihy. Vyplatí se totiž pořádně se zamyslet nad tím, co chce Josef Fousek říct. A pokud tvrdí, že světu stále méně rozumí, berme ho jako Sokrata s jeho známou tezí „vím, že nic nevím“. Protože jedině tak, s vnitřní pokorou, se lze aspoň částečně dobrat podstaty věcí našeho světa.

Může se vm hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám