Největším skvostem letošního draftu by se měl stát Alexis Lafreniere, další z chovu zázračných kanadských plnokrevníků. Před jednadvaceti lety se v Bostonu stal jedničkou druhý a dosud poslední český hráč Patrik Štefan. Z prvního pořadí si ho zajistil tým Atlanta Thrashers.
Už v roce 1992 si vybrala Tampa Bay z nejvyšší pozice beka Romana Hamrlíka. O sedm let později na něj navázal centr Patrik Štefan. I tehdy to původně vypadalo, že první volba bude i patřit celku Lightning. Největším favoritem byl spíš jiný český útočník, střelec Pavel Brendl. Pokud by pořadí zůstalo, jak bylo původně určeno, jedničkou by se stal asi on. Než ovšem padlo jediné jméno, série zákulisních dohod a transakcí sled výběrů na předních místech pořádně promíchala.
Boston proslul jako dějiště vzpoury, která před víc než dvěma stovkami let odstartovala boj za americkou nezávislost. Studia na Harvardu otevřela brány do velké politiky mnoha pozdějším státníkům. V roce 1999 tam došlo ke zvratu, jaký v historii draftu těžko hledá obdoby. Všechno způsobil hon na švédská dvojčata Henrika a Daniela Sedinovy.
Rusovlasí sourozenci vyšli z klubu MoDo v Örnsköldsviku a už jako junioři byli nadmíru žádaným zbožím. Celou kariéru se od sebe nehnuli, hráli pořád spolu. Už se zdálo, že každý bude muset jinou cestou, poněvadž se nedostanou do stejného týmu NHL. Daniel Sedin dokonce zvažoval, že draft vynechá a projde jím až další rok, aby měl větší šanci Henrika následovat. Jenže Brian Burke, tehdejší generální manažer Vancouveru, rozjel partii, jakou svět neviděl. Celou sezonu pracoval na tom, aby získal obě dvojčata najednou.
Canucks draftovali Švédy z druhé a třetí pozice, Burke to oznamoval jedním dechem, na pódium je pozval společně. Bitvu o Sediny zahájil dlouho předtím, pracoval na tom týdny a měsíce. Celou záležitost však dotáhl až deset minut před draftem. Smlouval zejména s Chicagem, do hry vstoupily taky Tampa, New York Rangers, Atlanta.
Kolotoč transakcí na první pozici vynesl právě tenhle tým. Štefan byl už rok před draftem podle prognóz jasným favoritem. Kdyby se narodil o den dřív, mohl projít výběrem už v roce 1998. Podle pravidel směli do draftu osmnáctiletí kluci narození do 15. září příslušného roku. Tím, že přišel na svět den po tomto datu, byl pro draft způsobilý v následujícím roce, kdy mu bylo téměř devatenáct.
Těsně před výběrem v roce 1999 ovšem zdaleka tak jednoznačnou pozici neměl. V sezoně prodělal opakovaně otřes mozku. Zástupci klubů se obávali z dalšího vývoje Štefanova zdravotního stavu. Jeho agent Ritch Winter však poskytl generálnímu manažerovi Atlanty Donu Waddellovi lékařské zprávy jako doklad, že je v pořádku. Zákulisní šachy vynesly Thrashers do čela.
„Věděl jsem, že půjdu do Atlanty, původně měli volit druzí, ale měnili s Vancouverem a zavázali se, že po Sedinech nesáhnou. Oba chtěli hrát společně v jednom klubu, jinak by zůstali ve Švédsku, a Canucks jim to slíbili. Tak jsem si uvědomil, sakra, jednička asi budu já,“ vzpomínal Štefan.
Když na něj Winter po ustálení pořadí spiklenecky mrkl, bylo jasno. Po Matsi Sundinovi a Romanu Hamrlíkovi se stal Štefan třetí evropskou jedničkou draftu. Jeho otec tak prohrál sázku o láhev whisky, protože si večer předtím ještě myslel, že první půjde Pavel Brendl. Toho vzali Rangers ze čtvrté pozice za Sedinovými. Winter pak poslal svého společníka Steva Kotlowitze, ať sežene české pivo, aby ten úspěch mohli oslavit. Kdo by řekl, že se v bostonském supermarketu dá kromě plzeňského piva koupit Jihlavský Ježek!
„Vyhrát Stanley Cup znamená pro většinu hokejistů nejvyšší metu. Je to obrovský úspěch, ale v týmu se prostřídá víc hráčů a pravděpodobnost, že některý váš klient vyhraje Stanleyův pohár, je tudíž vyšší, než že projde jako jednička draftem NHL. V Severní Americe má certifikát hráčské asociace NHLPA kolem 150 agentů. Kdyby měl mít každý z nich jedničku draftu a na řadu by se dostali všichni, musel by čekat 150 let,“ líčil svoje dojmy Jaromír Henyš v knize Hokejový agent vypovídá. Byl Winterovou prodlouženou rukou. Zastupoval desítky českých a slovenských hráčů, od Dominika Haška a Martina Straky po Štefana, jehož svého času vytáhl z Příbrami do Sparty.
Z těch, co prošli prvním kolem, prožili v NHL skvělou kariéru jen Daniel a Henrik Sedinové, výrazné stopy zanechali ještě obránce Barret Jackman a Martin Havlát, jehož brala Ottawa z 26. místa. Až daleko za nimi se dostali na řadu Henrik Zetterberg nebo Radim Vrbata, kteří sehráli v zámořské lize přes tisíc zápasů.
Štefan se během kariéry v NHL nedostal přes 40 bodů, nejvíc dal za sezonu 14 gólů. V Atlantě strávil šest let, svůj poslední ročník prožil v Dallasu, kde kromě pěti zásahů zaujal i minelou při aprílovém zápase proti Edmontonu. Najížděl sám na prázdnou branku, puk mu ale přeskočil čepel a gól z toho nebyl. Štefan upadl, z následného brejku Aleš Hemský dvě vteřiny před koncem vyrovnal.
V NHL se Štefan zastavil na 455 zápasech, v nichž si připsal 188 bodů. Během výluky v sezoně 2004/05 nastupoval za Ilves Tampere a byl vyhlášen nejlepším cizincem finské ligy. O rok později reprezentoval na mistrovství světa v Rize 2006, kde získal stříbrnou medaili. Hokeje nechal po třech zápasech sezony 2007/08, kdy si ve švýcarské lize už jako hráč Bernu obnovil zranění kyčle. Bylo mu sedmadvacet let.
„Často se ohlížím za svou kariérou a přemýšlím, čím vším jsem si prošel. Přiznávám, neměl jsem takovou kariéru, jakou bych chtěl. Od prvního hráče draftu se čekalo mnohem víc. Mohl bych teď sedět doma a litovat se, já se na to ale snažil vždycky koukat pozitivně, bez všech těch zkušeností bych nebyl tam, kde jsem teď. Nebýt kyčle hrál bych hokej dál, ale teď můžu dělat spoustu jiných věcí a díky nim jsem šťastný,“ vyprávěl pro ESPN Štefan, který rozjel vlastní hráčskou agenturu. Zastupoval Michala Neuvirtha, Pavla Zachu či obránce Libora Hájka.
