Úvod do první pomoci poskytované dítěti
Žádná matka/babička/učitelka/vychovatelka/pečovatelka nechce dítěti úmyslně ublížit. Nejhorší možností je lhostejnost. Když však neovládá základy první pomoci, může se stát, že mu ublíží nechtíc. Je lepší první pomoc umět a nepotřebovat ji než naopak. Schopnost dětí okamžitě zjistit nepřítomnost preventivních bezpečnostních opatření a také rychle překonat ta, která přítomna jsou, je obdivuhodná a vysoce překračuje schopnost většiny rodičů opatření vytvářet a používat. Tento boj je velmi sofi stikovaný a často přesahuje hranice lidského chápání. Ale
první pomoc jako soubor opatření při úrazu a náhlém onemocnění dokáže následky převahy dětského rošťáctví nad rodičovskou pozorností úplně eliminovat nebo aspoň částečně zmírnit.

Nejlepší a nejúčinnější je úrazům a náhlým onemocněním předcházet. Když se to nepodaří, je třeba znát jejich příznaky a projevy a zároveň umět rozlišit důležité a náhlé od méně důležitého. Dalším krokem je poskytnutí první pomoci a rozhodnutí o potřebě specializované pomoci. U mnoha náhlých stavů totiž laická první pomoc stačí a není potřeba, aby dítě zkontrolovali zdravotníci. V rámci poskytování první pomoci mohou nastat tři situace:
1. selže některá základní životní funkce, např. dýchání, krevní oběh,
vědomí,
2. dojde k poškození některé části těla nebo tělesného orgánu,
3. relativně neškodný málo nebezpečný stav může přejít do stavu
ohrožení života,
4. poškození/poranění/onemocnění je neškodné, povrchové,
nehrozí nebezpečí z prodlení.

Postup první pomoci odpovídá situaci. Při selhání/nepřítomnosti tělesné funkce ji musíme začít nahrazovat, například při zástavě krevního oběhu začneme s oživováním. Při poškození bráníme vzniku komplikací nebo zhoršení stavu, například při vnějším krvácení ho zastavujeme, při bezvědomí bráníme zadušení vytékajícím obsahem žaludku, při podezření na zlomeninu znehybňujeme. Jedná-li se o povrchové poranění, stačí ho pofoukat, očistit a případně zakrýt kvůli ochraně před vnějšími vlivy.

První pomoc při vážných stavech s rizikem ohrožení života je soubor praktických dovedností. Oživování při zástavě krevního oběhu, první pomoc při dušení vdechnutým tělesem, zastavování vnějšího krvácení, stabilizovanou polohu při bezvědomí a znehybňování končetin je potřeba vlastnoručně nacvičit pod dohledem instruktora. Postupy, které jsou bolestivé a nepříjemné, nacvičujeme na fi gurínách (oživování dospělého a dítěte, postup v případě, kdy je v dýchacích cestách cizí těleso).

Nácviky nebolestivých postupů se učíme navzájem ve dvojicích (stabilizovaná poloha, obvazování, znehybňování). Pokud nemá instruktor k dispozici tři fi guríny, deku, dvě tašky plné obvazů a trojcípých šátků, pošlete ho pryč a za kurz bez praktického kontaktu s modely neplaťte.

.................
Navždy si zapamatujte: první pomocí se nedá ublížit. I ne zcela dokonalá a úplná pomoc je lepší než žádná. Děti neumírají a netrpí trvalými následky proto, že sanitka přijela pozdě, ale proto, že do jejího příjezdu jim nikdo neposkytoval první pomoc. Zapamatujte si i to, že vytahování jazyka při bezvědomí, vylévání vody z plic při topení, strkání předmětů mezi zuby při křečích, posypávání popálenin moukou, vypalování rány při uštknutí hadem a podobné praktiky nikdy nebyly součástí postupů první pomoci. První pomoc se nikdo nenaučí tím, že o ní čte. Nejdůležitější postupy je potřeba ručně nacvičit na modelech. Po absolvování kurzu první pomoci si je ale budete pamatovat nanejvýš několik let. Proto je žádoucí po 2–4 letech absolvovat kurz pro oživení znalostí. Obnovíte si manuální dovednosti a dozvíte se novinky.

Děti často pláčou a odmítají vyšetření a poskytnutí první pomoci ze strachu. Jejich strach a obavy živí panika matky. Mít strach a reagovat chaoticky při poranění nebo náhlém onemocnění dítěte je normální. Dítěti to ale nepomůže. Potřebuje cítit klid a rozvahu matky i za cenu, že ta to jen hraje. Moudré a správné matky se dokážou ve prospěch dítěte přetvařovat. Nezáleží přitom na vzdělání, vysokoškolské tituly nejsou výhodou. Chce to jen přirozenou inteligenci, kterou někdy mírně pejorativně nazýváme „zdravý selský rozum“. Na záchranu života a zabránění trvalým následkům stačí i nedokončená základní škola, ovšem s absolvovaným kurzem první pomoci.