V galerii najdete tipy, jak být téměř dokonalá.

Jedna rodina, dva směry

S přítelem mám dvouletou dceru. Je zdravá, krásná a zvídavá. Bohužel by si zasloužila mnohem lepšího otce. Vůbec se o ni nestará, nepřebaluje, nekoupe ji, neoblíká, neví, kde má uložené oblečení nebo kartáček na zuby. Doma nehne prstem. Já lítám jako hadr na holi. Trápí mě, že dcera vidí tátu celé dny sedět u počítače. Snažím se brát malou na výlety a každý den pro ni vymýšlet nějaký program, aby se na něj nemusela dívat. Přítel bohužel nechápe, o co se snažím. Už jsme se tisíckrát pohádali a nikam to nevede. Celý svět má zamčený v počítači a nehodlá to změnit. Bojím se, aby dcera neskončila jako on. I její prarodiče vyseděli díru v křesle. Moje rodina je hodně aktivní. Nezacházíme do extrémů, nelezeme po horách a nelétáme vzduchem, ale jsme pořád venku nebo hrajeme hry.

Šílím, když vidím, jak muž kyne. Jak se sune do křesla a zapíná internet. Jídlo mu servíruji přímo pod nos. O zdravém stravování ale nemůže být řeč. Nejsem pomatená biomatka, ale snažím se dítěti ukázat dobré jídlo. Ani pro to muž nemá pochopení a hádek na téma, proč je cukr pro tak malé dítě nevhodný, jsme měli už několik. Bez výsledku. Když se nedívám, podstrčí jí sušenku s čokoládou a vodu oslazenou šťávou. Sám by obyčejnou kohoutovku nevypil, asi by se mu zkroutila střeva. O kouření, které nemůžu vystát, ani radši nemluvím. Nechci je spolu pouštět na procházku. Představa, že jde malá po městě v oparu smradlavého kouře z cigaret, mě ubíjí.

Svědomí

Na druhou stranu si spolu vyhrají, mají se rádi. On umí vařit, uklízet, sportovat, ale prostě se mu nechce. Teď je jeho jediným koníčkem ten prokletý počítač. Všechny bývalé přítelkyně ho nechaly právě pro nezlomnou povahu. Teď už vím, jak hloupá samaritánka jsem, když jsem si myslela, že ho změním. A ještě si s ním udělám dítě. Nevím, co dělat. Nechápe moje zásady. Nedělám to kvůli sobě, ale pro naše dítě. Nemůžu ho opustit, ze sedmi tisíc nevyžijeme. Ani nevím, jestli chci radu. Možná jen příběh některé z vás, která to má doma podobně. A klidně na nás pošlete sociálku, třeba mu dá konečně někdo do nosu a rozsvítí se mu.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.