Co vás dnes vedlo k novému českému vydání staroanglického eposu Béowulf?


Jan Čermák, foto archiv

J. Č.: Začnu od praktického konce: Béowulf vyšel poprvé česky, v mém překladu a s komentáři, už v roce 2003. Kniha se poměrně rychle vyprodala a s léty sílil zájem o její nové vydání. Ten je dán patrně nejen literárně-historickým významem skladby jakožto brány do nejstaršího anglického písemnictví i jakési slovesné a žánrové summy všeho, co anglosaští básníci v době před Normanským záborem dovedli. Trvalý zájem o Béowulfa je jistě určen i tematickou mnohovrstevnatostí dochovaného textu: jeho nejstarší mytické a báchorečné vrstvy sahají hluboko do předkřesťanských časů a celý příběh o zápase hrdiny, po němž skladba dostala v moderních časech jméno, s nestvůrnými protivníky zároveň vyznívá jako velkorysé a výjimečné podobenství o vztahu anglosaské křesťanské civilizace k jejím pohanským východiskům, nahlíženým sice jako překonaná, ale zároveň i nesmírně vznešená. A konečně, Béowulf nejenže překlenuje epochy, ale zůstává příběhem pro každý den i všechny časy také v tom smyslu, že jeho základním tématem je kontrast mládí a stáří, resp. síly a moudrosti, a nadčasovost elementárních hodnot odvahy a věrnosti.

Přítomné druhé vydání obsahuje revidovaný překlad a rozšířené komentáře, které reflektují nové poznatky filologické a literárně-historické – mezi nimi především klíčový fakt, že text Béowulfa je třeba datovat již do blízkosti roku 800, tedy na dosah zápasům o konverzi Anglosasů a zároveň před dobu Alfréda Velikého a vikinských vpádů do Anglie. Zatímco první vydání v typografické úpravě Zdeňka Zieglera bylo spíše historizující, doprovázené dokumentací starogermánských starožitností, jeho nová podoba s ilustracemi Františka Štorma a v typografické úpravě Jana Franty zdůrazňuje prvek mytický.


František Štorm, ilustrace k eposu Béowulf