Chtěl bych hrát do čtyřiceti a zažít velký úspěch s Baníkem, říká legendární Fillo

Fotbalisté Baníku vypustí do posledních dvou kol skupiny o titul jednu ze svých největších zbraní, defenzivního univerzála Martina Filla (34). Ostřílený matador promluvil pro eFotbal o svém plánovaném návratu do sestavy i nedávném vstupu do elitního společenství Klubu legend.

Jak jste na tom momentálně po zdravotní stránce?
Čtrnáct dní zpátky při utkání v Liberci jsem si poranil sval, naštěstí byl ale jenom natažený. Lékaři mi každopádně nařídili desetidenní klid. Minulý týden jsem se vrátil do plného tréninku a teď už bych zase mohl nastoupit. Uvidíme, co na to trenér. Já budu připravený.

Jak se vám to vlastně přihodilo? Stalo se to po faulu soupeře?
To ne. Dostal jsem balón za sebe, otočil se a chtěl jít do sprintu, ale ve svalu mi hrozně bodlo. Ještě jsem tam absolvoval nějaký souboj a pak upadl. Hned jsem věděl, že mi něco je. V první chvíli jsem myslel, že mám po sezoně, naštěstí to tak vážné ale nebylo.

Poslední tři utkání jste však absolvoval pouze v roli diváka a Baník bez vás nezískal ani bod. Jak moc těžké bylo to sledovat?
Samozřejmě dost. Sezonu jsme přitom měli rozjetou dobře, po podzimu nám patřilo třetí místo. Už druhým rokem ale nezvládáme závěr ročníku. Všichni víme, že naše šance na evropské poháry je už pouze teoretická.

Na pátý Jablonec ztrácíte dvě kola před koncem nadstavby pět bodů…
Naše vyhlídky nejsou dobré, to je jasné. Dokud ale bude šance, tak se o to samozřejmě popereme.

Vy sám jste v únoru prodloužil s Baníkem smlouvu. Jste rád, že vás v tomto směru čeká klidné léto a vy nebudete muset řešit otázku své budoucnosti?
Byl jsem šťastný, že mi Baník nový kontrakt nabídl. Vyprší v létě příštího roku, takže já udělám vše, abych se o pauze dobře připravil a aby příští sezona byla ještě lepší než ta současná.

Někomu možná uniklo, že jste na konci základní části vstoupil jako zatím poslední člen do prestižního Klubu legend. Co pro vás znamená být v takové společnosti?
Mám z toho radost. Fakt si toho vážím, protože 300 ligových startů je docela dost. Jsem na to hrdý. Také ale cítím, že mám pořád motivaci a chuť po úspěchu. Proto doufám, že s Baníkem mě ještě jeden velký úspěch čeká.

V Česku jste vyhrál všechno, co se dalo. Ligu, pohár i Superpohár. Jaký by ten úspěch s Baníkem měl tedy vlastně být?
Už loni jsme měli blízko k tomu, abychom s Baníkem vyhráli český pohár. Chtěl bych si za to rok zopakovat, ale s vítěznou tečkou. Nebo postoupit s Baníkem do Evropské ligy, to by bylo něco krásného. Moc rád bych přispěl k tomu, aby se to povedlo.

Dosáhnout na hranici tří set utkání v české nejvyšší soutěži je vskutku úctyhodný počin. Co musí fotbalista všechno splnit, aby to dokázal?

Musí hlavně dřít. Ať si každý říká co chce, ale česká liga je kvalitní soutěž. A také fyzicky dost náročná. Myslím, že i hodně cizinců už poznalo, že není vůbec snadné se tu prosadit. A podstatné je samozřejmě i to, aby se vám vyhýbala větší zranění. Na to jsem měl celkem štěstí. Možná i proto ve mně byla vždycky chuť makat a hrát dál.

Na jaké číslo v počtu startů byste to chtěl vlastně dotáhnout?
Tak to fakt nevím (směje se). Uvidíme, jak mé tělo bude reagovat. Já sám bych ale chtěl profesionálně hrát do nějakých 40 let. To by byl pro mě takový můj malý sen.

Je vám v tomhle inspirací třeba Jaromír Jágr, který dost možná opravdu skončí až v padesáti?
Podle mě je Jágr inspirací pro každého sportovce. Je to žijící legenda a všem mladším ukazuje, že věk je jenom číslo. On je zkrátka názornou ukázkou toho, že když člověk chce, tak může dokázat neskutečné věci.

Prošel jste Plzní, Teplicemi nebo Mladou Boleslaví, v zahraničí jste okusil Anglii či Norsko. Na jaké angažmá vzpomínáte vůbec nejradši?
Na každé štaci jsem měl dobré i horší momenty. Jsem hrozně rád, že jsem s Viktorkou byl u prvního titulu i postupu do Champions League, že jsem poznal cizinu a mohl si zahrát v nejprestižnější lize světa. Ale teď jsem v Baníku, kde máme super fanoušky, a já chci udělat úspěch tady. Jen na to se teď soustředím.