Hlavní obsah

Sparťanský karneval začal šíleným zářezem Královcova řeznického nože

Foto: ČTK

Sparta po šesti letech získala domácí pohárovou trofej.

Reklama

Za pohárovým triumfem pražské Sparty ve finále MOL Cupu, které pokazila hrubá chyba sudího Pavla Královce, se v Glosáři vrací Luděk Mádl, fotbalový expert Seznam Zpráv.

Článek

Fotbalová Sparta je na domácí scéně nejúspěšnějším klubem celé historie. Však v ní posbírala už 36 titulů a před středečním finále 14 domácích pohárových trofejí.

V posledních dekádách patří mezi ekonomicky nejlépe zajištěné kluby v zemi. A hlásí se k ní největší počet fanoušků, orientačně 1,5 milionu.

Přesto již 15 let nehrála Ligu mistrů.

Již tři sezony nehrála skupinovou část ani v Evropské lize.

A od „double“, které získal tým Vítězslava Lavičky v sezoně 2013-14, čekala marně šest let na domácí mistrovský titul či úspěch v poháru.

Sečteno a podtrženo: tradice a ekonomika vůbec nebyly (a nejsou) v souladu se sportovními výsledky.

Z tohoto výčtu je zjevné, proč sparťanskou obec tak rozradostnilo vítězství ve středečním finále MOL Cupu. Konečně úspěch!

Kdo začal klubu fandit ve čtrnácti, dočkal se ve dvaceti. Na takové prodlevy s doplňováním přírůstků do Síně klubové slávy nebývaly starší ročníky zvyklé. Ale teď se samozřejmě radují i ony. Byť si možná intenzivněji než ti mladší uvědomují, že triumf v národním poháru je sice hezký, ale oproti ligovým titulům, jež kdysi mířily na Letnou jak na běžícím pásu, je to přece jen tak trochu náhražka.

Záleží samozřejmě na kontextu. A v horizontu posledních šesti let jde prostě o největší úspěch klubu na domácí scéně, který navíc může otevřít cestu k něčemu velmi podstatnému, a sice k pořádnému návratu na evropskou scénu.

Tady mají sparťané ještě v živé paměti dva postupy do jarní části Evropské ligy. Pod Zdeňkem Ščasným došli na jaře 2016 až do čtvrtfinále s Villarrealem, o rok později to pod kuratelou dvojice Požár-Holoubek skončilo o něco dřív a hlavně hůře v nechvalně známých duelech s Rostovem na Donu.

A pak přišly tři výpadky v předkolech v řadě: s CZ Bělehrad, Suboticí a Trabzonsporem.

„Evropa“ chybí Spartě víc než cokoli jiného. I pro řadu jejích mladých hráčů by bylo požehnáním mít možnost soutěžní konfrontace s vyspělými zahraničními týmy z Evropy. A proto je pro Spartu vítězství v domácím poháru obzvlášť cenné.

To ji totiž posouvá najisto do třetího, finálního předkola soutěže. Anebo možná rovnou do základní skupiny. To v případě, že by vítěz Evropské ligy 2019/20 ve své národní soutěži obsadil pozici, která by ho kvalifikovala do skupiny Evropské ligy jejího příštího ročníku.

Jenže tohle místo by zůstalo volné, protože vítěz Evropské ligy si za tento svůj úspěch už několik let zaslouží start v Lize mistrů. A to jeho uvolněné místečko v Evropské lize 2020/21 by v takovém případě připadlo vítězi českého MOL Cupu. No, a tím je Sparta.

Připomeňme, že k domácí trofeji dokráčela Sparta postupně přes Jihlavu, České Budějovice, Baník Ostrava a Viktorii Plzeň. A ve finále nakonec přes Slovan Liberec. Hrálo se na jeho stadionu U Nisy a Sparta vyhrála 2:1, když se jí v průběhu utkání podařilo otočit skóre.

Trenér Václav Kotal, který po brzkém jarním odvolání svého předchůdce Václava Jílka musel úplně rozloženou Spartu učit základní abecedu týmové součinnosti zejména v defenzivní fázi, dokázal tým vyzdvihnout z prachu průměru, kterým jistě byla průběžná 9. příčka v průběhu jara. V lize to vypadá na 3. místo, teď Sparta vyhrála pohár. Na startu sezony by z takové bilance asi úplně nadšená nebyla, na jejím konci jí domácí pohár přinesl alespoň částečnou spokojenost.

Jak jsme se dozvěděli, na Letné po příjezdu z Liberce vítal mužstvo i rozjařený majitel klubu Daniel Křetínský. Připomeňme, že když klub v roce 2004 tehdy ještě pro skupinu J&T kupoval, plánoval, že se na Letné bude hrát když ne v každém, tak skoro v každém roce Liga mistrů.

Po nekonečné sérii svých zásadních chyb v řízení klubu – Sparta po léta střídala sportovní koncepce každého půl roku – se teď po šesti letech raduje jako malé dítě z MOL Cupu. Budiž mu přáno. V lize jeho tým ztrácí na prvního propastných 25 bodů. A to je skutečné měřítko kvality. Jestli ji sportovní ředitel Tomáš Rosický pozdvihne na Letné výš, je otázka pro příští měsíce a sezony.

Co se týče samotného pohárového finále, nabídlo i několik kaněk. Mezi ně bezpochyby patří transparent sparťanských fanoušků „White Lives Matter“, kteří heslem, že na bílých životech záleží, reagovali na globální kampaň proti rasismu „Black Lives Matter“. A své představení podtrhli vlajkou otrokářské Konfederace považovanou za symbol rasismu.

Sparťané afrického původu Costa a Benjamin Tetteh se kvůli celé této „vlajkoslávě“ v Liberci zprvu odmítli – podobně jako po předchozích zápasech – účastnit děkovačky. Až po odstranění transparentu se k ní přidali.

Costa patrně v létě po ukončení smlouvy klub opustí, Tettehovi se podle zákulisních informací nabízejí varianty odchodu do Francie, Dánska nebo anglické druhé ligy Championship.

Další Afričan Guélor Kanga dal možná i svou účastí na děkovačce najevo, že si dokáže představit své setrvání v klubu. Jak známo za nemalých finančních nároků.

Zprávy o chování sparťanských fanoušků ve věci rasismu už se každopádně dostaly zejména díky aktivitám plzeňského útočníka Jeana-Davida Beauguela do evropských médií. Třeba to Spartu místo strkání hlavy do písku dotlačí k nějakému řešení situace, a to důraznějšímu, než je jen neustálé odkazování na loňskou protirasistickou kampaň s hercem Jakubem Štáfkem. Tu si ostatně někteří její adresáti vzhledem k ironickému tónu mohli ve své pokřivené „bílé pýše“ interpretovat jakkoli…

Když už jsme u hráčů, kterým končí smlouva, patří mezi ně i Martin Frýdek. Během první půle udělal ve finále věc, která mohla klidně být tím posledním, co by kdy v rudém dresu předvedl.

A to, když šlápl na ležícího protihráče Tomáše Malínského.

Jasné nesportovní chování a jasná červená karta. Tak to viděli i oba rozhodčí u videa. Neviděl to tak ovšem – samozřejmě vedle těch méně soudných sparťanských fanoušků na sociálních sítích – už jen jeden člověk na planetě. A to hlavní rozhodčí utkání Pavel Královec.

Přestože se šel podívat na video, udělil Frýdkovi jen žlutou kartu. A Sparta mohla pokračovat v jedenácti.

Komise rozhodčích to zkušenému sudímu vytkla jako prohřešek a Pavel Královec se vyjádřil, že teď již ví, že pochybil. Jeho komentář a vysvětlení situace z jeho pohledu najdete zde:

Nezbývá než věřit, že za hrubé ovlivnění průběhu finálového utkání domácí pohárové soutěže bude Pavel Královec potrestán alespoň půlročním zákazem působení v české nejvyšší soutěži. Což jeho mezinárodní kariéře jistě nepomůže.

Ale skandální rozhodnutí, kterého se dopustil, opravdu připomnělo divoká devadesátá léta, kdy si čeští rozhodčí leckdy pletli svou fotbalovou profesi s řezničinou.

K obratu skóre pak Spartě bezpochyby pomohla i chyba domácího brankáře Milana Knoblocha, kterému dal trenér Pavel Hoftych stejně jako v předchozím průběhu pohárové soutěže přednost před Filipem Nguyenem, ligovou jedničkou klubu.

Bezpochyby to leckdo vyhodnotí jako sympatické gesto. Nicméně nepřál bych Pavlu Hoftychovi, aby zanedlouho musel šéfovi klubu Ludvíku Karlovi vysvětlovat, proč se kvůli tomuto hezkému sportovnímu gestu nedostal Slovan Liberec do evropských pohárů.

Pokud si Slovan udrží 4. příčku v lize, do evropských předkol půjde. Pokud svůj současný náskok 1 bodu na Jablonec ztratí, utká se Liberec o evropský sen s vítězem dvojzápasu mezi Bohemians a Mladou Boleslaví.

Slovan Liberec si za vydařenou sezonu evropský dezert jako odměnu zaslouží. Ale pořád se mu může stát, že mu ho někdo vyrazí z ruky.

A v Liberci se případný neúspěch neodpouští. Je to sice mimořádně kruté, ale zato mimořádně efektivní.

Reklama

Doporučované