V dnešním článku se budeme věnovat pozoruhodnému souboru sakrálních staveb, které byly postaveny v nezvyklém secesním stylu na přelomu devatenáctého a dvacátého století podle projektů drážďanských architektů Rudolfa Schillinga (1859–1933) a Julia Williho Graebnera (1858–1917). Přestože se jedná o první stavby tohoto typu na našem území, veřejnost o nich mnoho neví. A jejich osud taky nebyl nejrůžovější: některé z nich byly zlikvidovány v totalitní éře, další jsou v bídném stavu…
Secesní styl byl ve své době u sakrální architektury velmi nezvyklý, představitelům církve totiž připadal příliš frivolní, a přednost proto dávali neorománskému nebo neogotickému stylu, později i neobaroku.
  |
Přesto se najdou v Čechách výjimky: známý je např. starokatolický kostel Pozdvižení sv. Kříže v Jablonci nad Nisou od Josefa Zascheho a Roberta Hemmricha (1901–1903) nebo o něco mladší sakrální stavby Maxe Kühna a Heinricha Fanty, Emila Králíčka a Matěje Blechy, Václava Weinzettela, Eduarda Sochora, Kamila Hilberta, Václava Roštlapila nebo Oldřicha Lisky pro českobratrskou církev evangelickou či katolíky. Tyto stavby jsou známé a často publikované.
Komunisté s kladivy
Už ale mnohem méně se ví – a to i mezi odborníky – o sérii sakrálních objektů dvojice Schilling a Graebner. Oba drážďanští architekti za sebou zanechali úctyhodné dílo, navrhli řadu radnic, rodinných domů, škol i kostelů, a to nejprve v historizujícím pojetí, než je později okouzlil styl nastupující secese.
Jejich nejznámější stavbou je evangelický kostel Christuskirche v Drážďanech-Strehlenu. Pro evangelickou církev augšpurského vyznání, tedy luterány, oba architekti projektovali také řadu kostelů v Sudetech, především v oblasti Podkrušnohoří a Podkrkonoší. Tyto stavby z let 1899–1905 byly většinou jednolodní a měly štíhlou a vysokou zvonici. Jako materiál používali žulu a pískovec, někdy v kombinaci s omítkou. V kostelích bývala i unikátní sochařská výzdoba, často s medailony Luthera a Zwingliho, ale i se secesní ornamentikou s rostlinnými či zvířecími motivy.
Nejvýraznější stavbou obou architektů byl bezesporu tzv. Zelený kostel v Teplicích-Trnovanech (německy Turn) z let 1899–1905 se sedmdesátimetrovou věží, jež dominovala širému okolí. Jeho konec však byl dost smutný: za bolševika sloužil jako skladiště, v roce 1973 byl poškozen požárem a rok nato srovnán se zemí. Na místě stavby je dnes louka.
Velmi podobný osud postihl kostel v Chabařovicích (Karbitz) z let 1899–1901. Ten totalitní éru málem přečkal, k jeho zboření došlo až v roce 1987. Na jeho místě je dnes park.
A do třetice podobný příběh: v obci Prostřední Lánov (Mittel Langenau) poblíž Vlašimi byl na konci sedmdesátých let zbourán kostel z let 1901–1902.
Alespoň něco se zachránilo
Nic veselého nás ale nečeká ani v podkrušnohorském městě Hrob (Klostergrab). Zvenku vypadá kamenný kostel z let 1899–1902 celkem dobře, vstoupíme-li však do jeho lodi, najdeme zdevastovaný interiér. Chybějí – přesněji řečeno byly ukradeny – prvky vnitřní výzdoby, včetně oltářního obrazu. K tomu jsou rozbité secesní vitráže a část klenby se zřítila během neodborného pokusu o opravu. Kostel byl po válce bezúplatně převeden na československou církev husitskou, ta se však zjevně o unikátní památku nestará…
Další stavby dvojice Schilling–Graebner jsou na tom přece jenom o něco lépe. V Duchcově (Dux) o původně luteránský stánek z let 1901–1902 husitská církev pečuje a před lety ho opravila. Vedle poněkud pochmurně vyhlížejících kamenných chrámů působí ten duchcovský s omítanou fasádou přívětivěji a jeho secesní elementy jsou také nejvýraznější, krásným prvkem je třeba ledvinovité okno nad vstupním průčelím.
Podobné je to i v případě kostela ve Strážném-Herlíkovicích (Pommerndorf) v Podkrkonoší, postaveného v letech 1903–1904. Ten dnes spravuje českobratrská církev evangelická, podobně jako sborový dům ve Vrchlabí (Hohenelbe). I tady navrhli drážďanští projektanti kostel, ale k jeho výstavbě nikdy nedošlo, nicméně alespoň sborový dům je velmi kvalitním příkladem secesní architektury.
Že se k sakrálním památkám nechoval totalitní režim pěkně, víme dávno. Mnoho bylo již napraveno, jak o tom svědčí péče o řadu kostelů a kaplí nejen ve městech, ale i ve vsích nebo na samotách, což samozřejmě potěší. Bohužel řada dluhů stále zůstává zejména v oblasti Sudet. Nejstarší secesní kostel v Čechách – a možná v celé střední Evropě –, který se pomalu, ale jistě rozpadá ve městě v tomto případě příznačným s jménem Hrob, je toho bohužel dokladem.
