Radek Baborák a Jiří Vodička zahájili festival Živé pohraničí v Mariánských Lázních

Krásné prostory mariánskolázeňského Casina se zaplnily posluchači z česko-německého pohraničí, význam podtrhla přítomnost starosty Mariánských Lázní Martina Kaliny a jednoho ze starostů Weidenu Reinholda Wildenauera. Jasně tak byl čitelný cíl a mezinárodní rozměr nového festivalu na českém západě – prohloubit historické kulturní a společenské vazby, především mezi Němci a Čechy, kteří žili v bývalých Sudetech. Proto má festival své charakteristické motto: „…hudba léčí a usmiřuje… Musik heilt und versöhnt…“

„Toto území, v kterém se nachází i Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně, bylo ve své nedávné historii velice zasaženo politickými vlivy na obou stranách dnešní hranice. Proto si festival klade za cíl napravit některé historické přehmaty a chce přispět k ještě lepšímu soužití tak kulturních národů, jakými Češi a Němci jsou,“ říká o festivalu ředitel orchestru a fagotista Milan Muzikář. Další festivalové koncerty se proto uskutečňují i na místech, která v pohraničí novodobě ožívají. Letos například 6. července v hotelu Lesní mlýn a poslední festivalová produkce 26. července na kdysi slavném poutním místě na sv. Anně u Chebu (Annaberg), kde zbylo dnes pouze torzo kdysi krásného kostela.

Zahajovací festivalový koncert opravdu spojoval a bořil hranice. Přinesl totiž skutečný požitek z hudby, z něj pramenící nadšení, radost a pocit sounáležitosti. Bezprostřednost, kterou vnesl do sálu charismatický Radek Baborák, se okamžitě přenesla na publikum. Mezinárodně proslulý hráč na lesní roh řídil orchestr s přehledem, bez přehnaných či teatrálních gest, zato s přesností a plným pochopením pro každou ze skladeb toho večera, pro každého autora a období, v němž tvořil. Atraktivní program zahrnoval díla Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena a Antonína Dvořáka. Specifika jednotlivých autorů a hudebních stylů byla respektována, každá ze skladeb tak měla svůj osobitý charakter. Celkové provedení bylo tempově vyvážené, pečlivé vypracování dynamiky zachovalo dílům plastičnost a melodickou linku. Orchestr hrál v příkladné souhře, výtečná akustika sálu podpořila skvělé vyznění celého koncertu.

Dobře zvolena byla i jeho celková dramaturgie. Večer zahájila předehra k Mozartovu Donu Giovannimu. Již na ní bylo vidět, že Radek Baborák Mozartovi velmi dobře rozumí. Nejen proto, že předehru řídil zpaměti podobně jako následujícího Beethovenova Egmonta, ale dobře volená tempa zachovala dílu napětí i mozartovskou lehkost. Ta plně vynikla v jím bravurně provedeném Mozartově Koncertu č. 1 D dur. Radek Baborák hrál na hornu virtuózně, s neobyčejnou lehkostí, až nonšalancí, které se přenášela na posluchače. Velmi zaujal jeho mimořádně kvalitní tón se sametovým zabarvením. Žádoucím kontrastem pak byl dramatický Egmont, předehra o tragickém osudu flanderského bojovníka za svobodu. Jeho provedení doložilo, že Radek Baborák má cit nejen pro klasicismus, ale i romantickou rozervanost. Napětí a drama, které mariánskolázenští hudebníci pod jeho taktovkou publiku zprostředkovali, bylo strhující.

V ovacích končila první polovina koncertu a druhá vyzněla stejně přesvědčivě. Koncert pro housle a orchestr a moll Antonína Dvořáka hrál Jiří Vodička brilantně, s vervou a nakažlivým entuziasmem. Také celý orchestr se doprovodu zhostil výborně. Nejen, že Jiří Vodička podal jako houslista vynikající výkon, ale zcela samozřejmě dokázal navázat vztah s publikem. To jej odměnilo bouřlivým aplausem a na usmívajícím se houslistovi si vynutilo sólový přídavek z Paganiniho.

Ano, koncert v Mariánských Lázních byl skutečně výjimečným hudebním zážitkem.