Celý den prý začal jinak, než jak tomu bylo do té doby zvykem. V osm hodin ráno Kocáb dorazil s textařem Michalem Horáčkem na Úřad vlády.
„Atmosféra tu však byla diametrálně odlišná od té před týdnem,“ uvádí známý hudebník. „Od vrátnice až po velkou kancelář, do které nás tentokrát uvedli, nám všichni projevovali respekt ne nepodobný tomu, který jsem zažíval, když jsem ve stejné budově za dvacet let vykonával funkci ministra pro lidská práva. Dokonce nám žertem nabízeli kancelář. A aby byla dějinná ironie dokonalá, jedna z místností, kterou jsem tehdy navštívil, se po dvaceti letech skutečně stala mojí kanceláří,“ dodává Kocáb.
Revoluční období šlo krájet na dny. A ty na minuty. V podobném duchu Michael Kocáb líčí své vzpomínky, mnohdy doprovázené autentickými fotografiemi, dokumenty a samozřejmě i přepisy z jednání nebo projevů.
Zpět do onoho 28. listopadu ´89.
Během dne se připravovala porada. Chystalo se totiž velmi důležité jednání Občanského fóra, které si na něj připravilo řadu požadavků. Že byly nemalé a troufalé, se ukázalo až u takzvaně kulatého stolu. Těch, kteří se rokování účastnili, nebylo mnoho; Havel, Jičínský, Miller, Klaus, Kriseová, Hanzel, Horáček, Kocáb za OF, Čarnogurský za VPN (Veřejnost proti násilí), Mejstřík a Klíma za studenty. Protějšek tvořilo zejména duo Ladislav Adamec, předseda vlád České socialistické republiky a Československé socialistické republiky, a Marián Čalfa, slovenský právník a tehdejší politik působící v Praze, za normalizace člen a funkcionář KSČ, který se stal posléze předsedou vlády ČSSR a ČSFR.
Debata byla podle účastníků vzrušená a její atmosféra zhoustla ještě víc ve chvíli, kdy Václav Havel vznesl požadavky Občanského fóra.
Dnes: přidělit OF budovu a podat demisi vlády.
Zítra: Federální shromáždění zruší zákonná opatření přijatá tohoto roku a tři další paragrafy – o vedoucí úloze KSČ, o marxismu-leninismu jako státní ideologii, o postavení Národní fronty.
Dalšími požadavky byla abdikace Aloise Indry (politik Komunistické strany Československa, ministr vlád ČSSR, pozn. red.) a volba nového předsedy Federálního shromáždění.
Ani tím výčet nekončil.
Havel pak trval na představení nové vlády, svobodě tisku, svobodě shromažďování anebo na zrušení Lidových milic či konci dozoru nad církvemi. Bylo toho zkrátka dost i na zkušeného Ladislava Adamce.
Při čtení uvedených požadavků prý Havel zpomalil a pravil: „Na vás to může působit dojmem jakýchsi ultimát, ale…“ Nedořekl. Slovo si vzal rutinér Adamec. „Ne působí, to je,“ hlesl. Havel reagoval smíchem. „Ano, ale…“
Michael Kocáb, nikoli ironicky či pejorativně, zmínil například Václava Klause. Ten se dokonce ani nevešel na „společnou“ fotografii, kterou z tohoto setkání Kocáb ve své knize uveřejnil.
Vabank Michaela Kocába:
V létě roku 1989 založil skladatel Michael Kocáb spolu s novinářem Michalem Horáčkem iniciativu MOST, která si dala za cíl zprostředkovat jednání mezi komunistickou mocí a představiteli nezávislých opozičních sdružení. Co se zprvu mohlo zdát dílem jako troufalost a dílem jako politická naivita, se v listopadu téhož roku ukázalo být především občanskou odvahou a prozíravostí, když k jednacímu stolu zasedl tehdejší předseda vlády Ladislav Adamec a zástupci studentů, Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí v čele s Václavem Havlem. Kocáb popisuje všechna zásadní jednání s komunistickými vládci, s generalitou československé i sovětské armády, se sovětskou stranou včetně zástupců KGB, která vedl či se jich účastnil za iniciativu MOST nebo za Občanské fórum.
Průběh Sametové revoluce popisuje na pozadí připravované akce Zásah, kterou se armádní složky ve spolupráci s StB snažily zabránit demokratizačním změnám silou. Autobiografický text působí trochu jako politický thriller. Autor v něm popisuje, jak se situace měnila den po dni, hodinu po hodině a ukazuje, že politika je tvůrčí a často i improvizační činnost, v níž občas není od věci brát na sebe „drzou“ odpovědnost.
Psali jsme:
-635155329292603663.jpg&id=13823)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
