Jak využít ředkvičkové listí aneb Ani kousek ředkvičky nepřijde nazmar
Jak zpracovat a využít ředkvičkové listy. • Nať z domácích ředkviček nemusí končit na kompostu nebo v bioodpadu. • Listy ředkviček jsou jedlé, tak proč je nezkonzumovat? • Syrové listy ředkviček do polévky i teplých jídel. • Co se nespotřebuje, šup s tím do sušičky nebo do mrazáku. • Jedlé a chutné zelené hmoty není nikdy, a jak se zdá, zelenina levnější nebude. • Tak proč s ní plýtvat? •
Listy ředkviček chutnají jako jejich příbuzní z rodiny brukvovitých. Trochu štiplavě, pikantně nahořkle. Mladičké listy ředkviček se dají schroupat přímo, ty starší potřebují povaření. Když máme vlastní ředkvičky, ničím nestříkané, mohou být polévky, omáčky a jiná teplá jídla obohacena dalším druhem „zeleniny“.
Ředkvičkové listí? Proč ne?
Když se zamyslíme nad ředkvičkovou natí, musíme dojít k závěru, že to „nic špatného“ není. Určitě by se v ní našly všechny všechny ty minerály, vitaminy a kyseliny listové, které jsou zdůrazňovány v případě rostlin pěstovaných pro listí.
Ostatně, najdeme prameny, kde se konzumace ředkvičkového listí doporučuje. Člověk k tomu nemusí dojít jen cestou vlastní zkušenosti, jak jsem k tomu dospěla sama.
To bylo tak…
Modrý vrabec zobal ředkvičky i s listím
Nevím, kde se u nás ta knížka vzala. Modrý vrabec od Anny Brodelové. Vím jen, že v tom měla prsty sestra. Asi ji vyhrála v nějaké školní soutěži nebo ji od někoho dostala? Když sestra knihu přečetla, tak já „musela“ také. No páni, to bylo „něco“. Dívčí románek odehrávající se v sovětském Lotyšsku. Četla jsem to ve starším školním věku. Ale běda. V hlavě mi neutkvělo hrdinčino tápání, jak se „začlenit do sovětské – občanské společnosti“, leč naprosto jiné tři věci:
- Že i v Lotyšsku mají pleťový krém Nivea (myslela jsem do té doby, že Nivea je jen u nás);
- že v Lotyšku jedí pečené brambory s kyselou smetanou („to musí být dobré!„);
- že když se hlavní hrdinka ráno po maturitě brouzdala v županu zahradou, vytáhla ze záhonu ředkvičku a schroupala ji i s listím.
Do maturity jsem měla ještě hodně daleko, brouzdat po zahradě v županu, tak to by mi naši nestrpěli, ale ten vynález – jíst ředkvičku i s listím, jsem vyzkoušela hned. Jen jsem si ji důkladně vyprala zahradní hadicí, což v knížce nebylo. Trochu to škrábalo v krku, ale chutnalo mi to.
- Zvyk konzumovat ředkvičkové listí ve mně zůstal. Vida, a pak že dívčí románky „kazí vkus…“ (jak říkala naše babička-městská).
Co vyplývá z učené informace?
Ředkvičky patří do čeledi brukvovitých, řádu brukvotvarých. „Téměř všechny rostliny řádu produkují glykosidy, konkrétně glukosinoláty, které se štěpí enzymem myrosinasou při poruše rostlinného pletiva a vydávají typickou štiplavou vůni. Obsahují isothiokyanáty (nazývané také hořčičné oleje) které mají výrazné organoleptické vlastnosti jako zápach a ostrou chuť; některé isothiokyanáty mají i prokazatelné antikarcinogenní účinky, např. sulforafan.“
Uf, tak to píše Wikipedie. Pochopila jsem z této učené informace, že ředkvičky jsou sestřenice tak zvané „košťálové zeleniny“, ale také hořčice, a tedy i řeřichy seté. Podívejte se na horní obrázek: vlevo je vzklíčená ředkvička, vpravo nahusto zasetá řeřicha. Kdo pozná rozdíl?
- Z toho mi vyplývá: „Když jíme řeřichu, proč by se nemohla jíst i ředkvička?“
Ředkvičky nepěkné, zato bez obav celé jedlé
Ředkvičky kupuji, ale rovněž vysévám na záhon. V našem drsném podhorském kraji sice vyroste skoro všechno, ale tak o měsíc o dva později než ve vlídné nížině. Proto sklízím ředkvičky v době, kdy už mají v nížině na jejich místě vysázeny třeba dýně a rajčata.
- Listí těch krásných kupovaných ředkviček odříznu a vyhodím. I když je takové hlaďoučké, bez kazu…
- Zato divoce vyhlížející nati vlastních nevzhledných ředkviček jenom proberu, vytřídím nažloutlé listy, a dál už s nimi nakládám jako s listovou zeleninou.
Kontrolní otázka: Proč mé ředkvičky vypadají tak nevzhledně, a přesto je klidně sním od kořínků po listy?
Umyji, properu, srovnám a nakrájím
Nať důkladně properu a pak spláchnu pod tekoucí vodou. To není třeba zdůrazňovat, protože na listech ředkviček ze zahrady je ulpělá zemina pouhým okem patrna. Pak přirozené svazky listů srovnám do „kytic“. Odříznu konce se zbytky bulev. Holými řapíky počínaje listy nakrájím na tenké proužky.
Usušit nebo zmrazit. A je to
Posekanou (překrájenou) ředkvičkovou nať třeba rozprostřu na plata sušičky a usuším až praská. Usušenou buď uskladním ve sklenici jako jednodruhovou ingredienci, anebo ji rozemnu a smíchám s ostatními bylinkami domácího „polévkového koření“.
Když nemám moc času, nasekanou ředkvičkovou nať rozdělím do krabiček nebo sáčků, uložím do mrazničky a později použiji do všelijakých vařených jídel.
Jak vařit s ředkvičkovou natí
Polévky s ředkvičkovou natí
Do polévek zahuštěných a do polévek, „kterými je vidět na dno talíře“ se hodí ředkvičková nať ve všech podobách: Čerstvá, sušená, zmrazená. Můžeme ji také použít do všech zeleninových směsí, které si chystáme do zásob: sušené, mražené, nakládané v tuku, v soli… Jak je v domácnosti zvykem.
Placičky a karbanátky z ředkvičkového lupení
Z čerstvých listů ředkvičky se dají okamžitě připravit zeleninové placičky. Omyté lupení drobně posekám, osolím, opepřím, smíchám s vajíčkem a strouhankou a usmažím na oleji. S bramborami je to nenáročné jídlo, které nikdo neodmítne.
Anebo posekané ředkvičkové listí přimíchám k mletému masu, klasickým způsobem okořením a usmažím karbanátky.
Dušená rýže se zeleninou
Do všech typů slané dušené rýže se ředkvičkové listí hodí. Do rýže: se zeleninou, s uzeným masem nebo se šunkou, do rýže s vepřovým masem, s kuřecím masem, s játry. Ředkvičkové listí se svaří, takže nevadí ani těm, kdo nechtějí „kousat“ do zeleniny.
Ragú a zeleninové omáčky
Nejen pro barvu (zastoupení zelené), ale také jako nízkokalorické a chuťově neutrální objemové „plnidlo“ lze ředkvičkovou nať použít při vaření všemožných ragú a zeleninových omáček. Pro tyto účely se dobře hodí třeba krabičky od 250gramového balení tuků (Rama, pomazánkové máslo a podobně). V nich nať zmrazím – a pak jako bych našla. Zadarmo.
Další tipy na použití ředkvičkové nati
- Vaječné omelety
- Zeleninové svítky
- Polévkové svítky
- Zelenina po zahradnicku
- Přídavek do zeleniny „jako mozeček“
Napsat komentář