Plný stůl
V první fázi středověku byl oslavovaný ten, kdo od stolu odcházel s mastnými koutky a plným pupkem. Čím nenasytnější strávník byl, tím většího obdivu se dočkal. Maso včetně morku z kostí zapíjené litry piva hrálo hlavní roli.
O pár století později kuchaři přestali klást důraz na množství a zaměřili se na to, jak jídlo vypadá. Byla to pastva pro oči. Jedlo se i šestkrát denně – snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře a sladká tečka na konec dne. Slavnostní obědy a večeře trvaly i několik hodin a často to vypadalo, že lidé jen sedí u stolu a hodují. Potvrzovala to i obezita, která se u vyšších společenských vrstev rychle rozšířila.
Máslo raději prodali
Vedle zvěřiny se velké oblibě těšila drůbež. Ptáky kuchaři nadívali nebo je aranžovali živé přímo na podnosu. Holoubata přenechali chudým a u dvora si pochutnávali na bažantech a koroptvích. Všudypřítomné pivo vytlačilo víno dochucené orientálním kořením. Vůni skořice, hřebíčku nebo zázvoru si šlechta zamilovala. Věřili v blahodárné účinky vína a dávali ho i batolatům. Jako jedni z mála si dopřávali máslo. Vyráběli ho sice lidé na venkově, ale nemohli si dovolit být rozmařilí. Byla to taková dřina, že ho radši prodali a za utržené peníze si koupili vejce nebo obiloviny.
Lidé z vesnic měli jídelníček o poznání chudší. I kdyby měli peníze na některou z lahůdek, nemohli si ji dopřát. Ve středověku by se to považovalo za hrubé porušení společenského řádu. Základ tvořil žitný chléb, do kterého se přidávala špaldová nebo čiroková mouka a směs z namletých kaštanů. Kaše oslazené medem se podávaly jen při speciálních příležitostech. Pravidla se týkala i ovoce. Plody, které pocházely ze země, byly určené pro chudé lidi, ovoce ze stromů bylo považováno za ušlechtilé a hodno královské hostiny.
Hladomor postihl jen ty nejchudší, museli se spokojit s jedním jídlem denně a často byli odkázáni na pomoc církve. U dvora byl ale vždy všeho dostatek.
