PALBA.CZ

OK, díky hlavní trať už je dvoukolejná, ale rozestavěná je zřejmě větev, která se napojuje v Omsku a vede do města Molotov, dnes Perm, nedaleko se nacházel také poslední gulag. Tato větev měla význam hlavně pro těžbu surovin ze Sibiře. Bude tedy asi záležet, kdo co do TSM zahrnuje.

Ještě jsem se díval na jednotlivé mapy transsibiřské magistrály (TSM), dávám na Palbu.

Pro celkové pochopení nejdříve mapa železničních tratí z německé wiki.



Červeně je trasa od roku 1930.
Modře do roku 1930, tudy jeli legionáři přes Samaru, Čeljabinsk, atd.
Křižovatka je v Omsku.

Rok 1929 nazval Stalin rokem velikého přelomu. Od roku 1928 byl realizován plán tzv. První pětiletka, zahrnovala rychlou industrializaci a kolektivizaci zemědělství, aby "Rusko nebylo bito". Kdo se tomu postavil byl převezen do pustých oblastí Sibiře, kde mohl začít budovat infrastrukturu.




Pak tu máme ruskou mapu z roku 1943, kde je čárkovaně zobrazena trať z Omsku přes Perm (Molotov), do Kirova (950 km od Moskvy), za ním větvení tratě, v té době asi jednokolejné?



A nakonec co je považováno za transsibiřskou magistrálu v současnosti.
Zeleně na mapě - Bajkalsko-amurská magistrála, stavbu "malé BAM" narušila druhá světová válka, poté velkou část pracovní síly tvořili trestanci, němečtí i japonští váleční zajatci. Z větší části je jen jednokolejná, problémy způsobené táním permafrostu.

Leonid Iljič Brežněv na jaře 1974 prohlásil, že projekt známý pod zkratkou BAM bude nejdůležitější infrastrukturní akcí deváté pětiletky.
Zdroj: https://plus.rozhlas.cz/pred-45-lety-za ... la-7982445

Uvítám případné doplnění, hlavně s ohledem na TSM a legionáře.

Aha. Díky za mapy, Lorde.
Vypadá to tak, že jsem si popletl "Malý BAM" a "Velký BAM", a že se tedy problém jednokolejnosti tratě Legií netýkala vůbec.
Můžeme, myslím, tedy tuto otázku pokládat, díky oboum pánům, za zcela zodpovězenou

Rádo se stalo, ideální by bylo najít ještě podrobnou ruskou mapu magistrály z roku 1917.
Pro komplexní pochopení Transsibiřské magistrály je třeba rozlišovat historickou trať, severní trasu, železnici Bajkal-Amur, či jižní trasy na Sibiři.

Udává se, že jako poslední vadilo přímému spojení jezero Bajkal a řeka Amur. To se projevilo na přelomu let 1903/1904, kdy jezero zamrzlo, a zrovna probíhala rusko-japonská válka.
Ta byla impulsem k urychlení stavby tzv. Krugobajkalské železnice, která byla dokončena roku 1914. Stavba byla náročná, protože vede tunely ve skalách.

Souvislý provoz po celé magistrále začal až v roce 1916 zprovozněním mostu přes řeku Amur u Chabarovska. Předtím se muselo jezdit přes Čínu. Rusku hrozila ztráta Manchurie a kontroly nad Sino-východní železnicí, proto bylo nutné pokračovat ve výstavbě tak, aby magistrála procházela pouze územím Ruské říše.

Když Rusko začalo stavět transasibiřskou železnici, Japonsko to rozrušilo. V roce 1896 Witte dále zhoršil situaci, když uzavřel dohodu s Čínou o rozšíření železnice na region Manchuria. Japonsko interpretovalo tuto dohodu jako důkaz ruských nároků na Manchurii, které Japonsko chtělo získat. To nakonec vedlo k vypuknutí války mezi Ruskem a Japonskem.

Takže je vidět, jak válka urychluje řád věcí.

Řeka Amur se v létě a na podzim díky monzunovým dešťům rozvodňuje. Povodně mohly narušit provoz na TSM i v době legionářské.

V případě vytížené jednokolejné tratě omezuje provoz křížení vlaků. Dodnes zůstala kolem Bajkalu jednokolejná slepá železnice, mezi lidem nazývaná Krugobajkalka.
https://www.dovolena-rusko.cz/destinace/krugobajkalka

V letech 1911 až 1914 došlo ale k výstavbě druhé koleje.



Práce pro trestance v době, kdy mnoho prací muselo být provedeno ručně.



Primitivními nástroji jako kladivo, sekera, pila, krumpáč a kolečko.

Přínos byl ale obrovský. Na konci výstavby se počet obyvatel na Sibiři zvýšil dvojnásobně. Podél železnice bylo postaveno mnoho škol, nemocnic, škol a chrámů. Rusko z toho těžilo a těží dodnes. V době válek udrželo severovýchodní Asii.
Po železnici bylo možné v době druhé světové války přesunout rychle jednotky ze Sibiře k Moskvě, atd.

Na těchto příkladech lze výborně vysvětlit i teorie geopolitiky. Geopolitiku je věda, která se snaží vysvětlovat zákonitosti mezinárodních vztahů pomocí geografie a primárně se zabývá tématy, která se nacházejí na rozhraní mezi sociálním a přírodním prostředím člověka.

Již v roce 1904, o mnoho let dříve před vznikem SSSR, přichází Mackinder s koncepcí Heartlandu. Pozemní mocnosti (jejichž centrem byla vždy Asie) podle jeho názoru odvozují svou sílu z velikosti teritoria, které zaujímají. Potíže geografického a sociálně-ekonomického rázu se v těchto společnostech řešily většinou vojensky a brutálně.

Další důležitým faktorem je obrovský ekonomický potenciál této oblasti - velká zásoba potravin a nerostného bohatství. Spojené státy americké, a předtím Anglie, se vždy báli, aby nedošlo ke spojení technologicky vyspělé Evropy a Heartlandu.
Rozvoj železnice pak neměl nikde takový globální efekt jako právě v oblasti Heartlandu. A to dokazuje i obsazení Transsibiřské magistrály československými legiemi.

V současnosti však tuto výhodu dokáže omezit silné strategické letectvo, eventuálně ICBM.

Tohle vlákno je určené hlavně pro dotazy na pana historika Fidlera, ale nyní trošku zamrzlo.

Připojuji vyprávění z deníků legionářů, mimo jiné, jak vnímali cestu vlakem po Rusku, a jaký zavládl v zemi revoluční chaos.

Možná po pročtení někoho napadnou vhodné otázky, ale ptát se můžete na cokoliv, nebojte se
---------------------------------

Mezi vojskem bolševici agitovali, aby na vojnu více nechodili, že Němci jsou též jejich bratry. Tak zkazili vojsko a učinili ještě větší nepořádek mezi lidem, že bylo nejisto ve městě. V říjnu konečně opanovali vládu bolševici. Propustili vojsko domů, jen kteří chtěli sloužit za plat, zůstali. Lid bez kázně loupil obchody a propuštění vojáci jim pomáhali.

Nastal však nedostatek potravin ve městě, z venkova nic nedováželi, bojíce se okradení. Sovět najímal zajatce za plat až 10 rublů na den ku rekvírování na venkov.

Továrny a závody byly zabrány, znárodněny, dělníci vzali výrobu do rukou. Pak pro neznalost vedení a nesváry mezi sebou (každý chtěl být na vynikajícím místě a lépe placen, dále byla špatná železniční doprava) tak pomalu jeden závod po druhém dopracovaly.

První ešalon (vlak) 5. pluku projíždí Petropavlovskem začátkem března 1918, a kdo má známé ve vlaku, hned k nim přisedá. Lepší je zemříti s kamarády než se dřít na bolševiky.

Zatím ale bolševici vlivem hr. Mirbacha a německých peněz se rozhodli, že naše vojsko do Vladivostoku a Francie nepustí. Žádali po vojácích zbraně a vydání důstojníků. Kdo zbraň nevydá, bude zastřelen. Vojáci, kdož chtějí, mohou vstoupit do Rudé armády. Kdo nechce, musí do lágru ...
---------------------------------

Pozn. Wilhelm von Mirbach-Harff byl německý velvyslanec v Moskvě. Dne 6. července 1918 byl zastřelen v budově německého velvyslanectví v Moskvě Jakovem Blumkinem a Nikolajem Andrejevem. Cílem atentátu na Mirbacha bylo revidování Brest-Litevské mírové smlouvy podepsané s Německou říší.

Zaujaly mne poválečné osudy českých bolševiků a příslušníků Rudé armády - nikdy jsem se o to nezajímal
Ale napadla mne jiná otázka: Dneska jsme svědky ze strany Ruska silné protilegionářské kampaně, vyhledávají (nebo "vyhledávají"?) se dobová svědectví o legionářské účasti na masakrech bolševiků i demokratických obyvatel. Je to silně schizofrenní, na jedné straně se legionářům vytýká (i prostřednictvím soudruha Filipa) že bojovali proti bolševikům, na druhé straně se (nepravdivě) obviňují, že vydali hrdinu Kolčaka bolševikům - natočil se o tom dokonce film.

S čím jsem se ale nesetkal, jsou informace, že by byly proti legionářům vedeny nějaké speciální akce NKVD a StB po únoru 1948, s cílem je za "zločiny" v Rusku
potrestat. Přitom, jak byli pronásledovaní příslušníci RAF a Západní, koneckonců i Východní (Svobodovy) armády. Takže v období teroru 50-tých let to nevadilo a dneska to vadí?

Ví o tom někdo něco?

seabee píše:Zaujaly mne poválečné osudy českých bolševiků a příslušníků Rudé armády - nikdy jsem se o to nezajímal.

Pokud jsi někdy slyšel o čistkách v Rudé armádě, tak je to dokumentováno na jednotlivých veteránech z ruské občanské války. Svým rozsahem de facto paralyzovaly velitelský sbor Rudé armády, což se projevilo v Zimní válce a na počátku operace Barbarossa. Na druhou stranu zase někdo tvrdí, že veteráni stejně neměli na moderní válku, a tak se velitelský sbor pročistil, problém však byl že to proběhlo na všech stupních od poddůstojníků až po generály.

Ve skutečnosti se však Stalin a jeho pomahači obávali, že by je mohla armáda svrhnout, protože panovala určitá nespokojenost, mezi dělnictvem, rolnictvem, a inteligencí, po sociálních experimentech, jako hladomor, jistá míra nekompetentnosti při industrializaci země, atd. Armáda představovala nepřítele potenciálně nejnebezpečnějšího, o ostatní se postarala všemocná tajná policie NKVD.

seabee píše:... na jedné straně se legionářům vytýká (i prostřednictvím soudruha Filipa) že bojovali proti bolševikům, na druhé straně se (nepravdivě) obviňují,...

Legionáři museli bojovat proti bolševikům, protože jinak by je asi nečekalo nic dobrého, a pak zde byly politické tlaky ze strany dohodových mocností, a tlaky na uznání Československého samostatného státu. Čs. legie nechtěly bojovat po boku Kolčakových vojenských skupin za jeho totalitní režim nebo za obnovení monarchie, ale za demokracii pro Rusko. Avšak nakonec i prostí vojáci viděli, že v tom sociálním maglajsu různých zájmů by je to semlelo.

seabee píše:na druhé straně se (nepravdivě) obviňují, že vydali hrdinu Kolčaka bolševikům - natočil se o tom dokonce film.

Jestli by Kolčak hrdina, lze pochybovat, neboť to byl diktátor a brutálními metodami se příliš nelišil od bolševiků. Na jím ovládaném území restauroval staré pořádky, které se už ukázaly scestné za cara, v zázemí panovala korupce.
K tomu byl doporučil článek na psovi.
https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahra ... ranici_wag

Jinak podle mých zdrojů museli Čechoslováci vydat Kolčaka levicové vládě v Irkutsku, aby jim povolila průjezd po magistrále. Možná se mohli vzepřít a nevydat ho, ale nechtěli si už dělat zbytečné problémy.

seabee píše:S čím jsem se ale nesetkal, jsou informace, že by byly proti legionářům vedeny nějaké speciální akce NKVD a StB po únoru 1948, s cílem je za "zločiny" v Rusku potrestat.

Tak legionáře do určité míry eliminovali už nacisté v době Protektorátu.
K tomu například Akce Albrecht I.
Zatýkáním byly zasaženy všechny složky národního života: bývalí legionáři a příslušníci Československé armády, příslušníci levicových stran (sociální demokrati a komunisté), osobnosti kulturního a náboženského života či členové Sokola a samozřejmě Židé.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Akce_Albrecht_I.

No ale jinak si počkám na případné doplnění od pana Fidlera.

Na masakry máme špeciální vlákno "Československé legie v Rusku, pravda bez příkras"
http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=311166#p311166
Tedy případně excesy by se měly probírat tam, a neplevelit tady.

Je klidně možné, že se k něčemu připletli, ale že by to sami vojáci prováděli prvoplánovitě, nevím, ale vzhledem k tomu, jakou politiku Kolčak prováděl ...?
Z hlediska zdrojů, je třeba být opatrný, ledacos se na legionáře v rámci komunistické propagandy svedlo.

Ohledně proskribcí legionářů po 2. světové válce.
Nejprve rodinná zkušenost. Děda z tátovy strany byl ruským legionářem od jara 1918. Využil své civilní profese pekaře a šéfoval jedné polní pekárně ve vlaku, v případě potřeby se však také zapojoval do bojových akcí, za což dostal Válečný kříž 1914-1918. Po návratu do vlasti byl aktivován jako rotmistr, sloužil u dělostřelectva v Žilině a v Kostelci nad Orlicí, v roce 1938 byl účetním rotmistrem baterie Dělostřeleckého oddílu 81. Přežil válku (za odbojovou činnost dostal Válečný kříž 1939) a byl opětovně aktivován. Doplnil si vzdělání a z rotmistrů přešel mezi důstojníky. Do zálohy byl poslán v roce 1951 jako nadporučík, nebylo to kvůli jeho legionářské a prvorepublikové minulosti, ale kvůli věku, protože měl 59 let. Musel ještě nějaký čas dělat, ale to v té době všichni, kdo měli nárok na pensijní zabezpečení (tzv. pomoc národnímu hospodářství), takže se vrátil ke svému protektorátnímu zaměstnání u lesní správy jako účetní. Jeho starší syn dostudoval po roce 1948 brněnskou veterinu, táta, výrazně mladší, měl trochu problémy, nevzali jej na vojenskou školu, ale hlavním důvodem bylo to, že babička byla celý život v domácnosti. Nakonec ale střední školu s maturitou v 50. letech vystudoval. Co si vzpomínám, tak děda měl nakonec důchod, na který si nikdy nestěžoval, v roce 1968 se mu prý výrazně zvýšil. Zemřel ve věku 80 let, tedy výrazně nad tehdejším průměrným dožitím. Domek, který si ve 30. letech prarodiče postavili, jim nikdo nebral, nakonec v něm strejda žil až do smrti. Dvě vnučky a jeden vnuk dosáhli všichni v 70. a 80. letech vysokoškolského vzdělání (veterinární lékařství, historie, speciální pedagogika), já osobně jsem NIKDY žádné blbé připomínky na legionářský původ vůči mé osobě nezaregistroval.

Nyní obecně.
Vynechám nacistickou proskribci za Protektorátu, protože jde o jiné téma.
Vynechám řádění SMERŠ na jaře 1945 a jeho odvlékání lidí, bývalých legionářů, do SSSR (nejznámější generál Vojcechovský), protože šlo o bývalé občany Ruska, což je také jiné téma. Tady je mi známa zatím jediná výjimka, a to plukovník pěchoty Bohumil Borecký, zatčení StB v červnu 1948 a předaný okamžitě sovětskému MVD. O případu se sice hodně žvanilo, ale dořešen, pokud vím, stále není.
Vyhazování generálů a vysokých důstojníků po roce 1948 NEBYLO prioritně motivováno legionářskou minulostí, ani bojem proti bolševikům v letech 1918-1919. Co jsem měl možnost vidět "propuštěcí" spisy, byly zpracovány jednotně a vždy se tam uvádělo, že dotyčný byl "význačným představitelem buržoasního státu", takže jej dostizla tzv. revoluční spravedlnost. Ostatně - jak jsem již psal - jeden ruský legionář stál dlouhou dobu v čele Národního shromáždění, další byl v letech 1968-1975 hlavou státu. Onen president se nejen zapojil do bojů proti bolševikům, ale dokonce v roce 1919, při náznacích vzpoury, patřil mezi spolehlivé, kteří ji eliminovali. Ruský leginář Bohumil Boček dostal doživotí za vymyšlené "zločiny", nikoli za boj proti bolševikům. A takto by se dalo pokračovat. Za magistrálu nebyl souzen, samozřejmě, ani Gajda či Syrový (obojí bylo před rokem 1948), ale na Syrového se z toho důvodu neskočilo ani po roce 1948.
Osobně se domnívám, že Moskva celý problém vyřešila oním Vorošilovovým "bylo to nedorozumění" a už do toho nijak nešťourala (výjimkou je onen Borecký, možná několik dalších, zatím jsem na ně nenarazil, kde ale celou realitu neznáme). A StB měla jiné starosti, než se hrabat ve starší historii, to dělá až teď BIS. Dokonce i Reicin na konci 40. let hledal záminky k procesům jen v období 2. světové války.

Konkrétní příklad italského legionáře, generála A:
1) rozhodnutí MNO z května 1953 ohledně snížení důchodu z 7.004,- Kč na 1.050,- Kč - všechno ještě stará měna
2) cituji z odůvodnění - "prověrkou případů důchodového zaopatření bylo prokázáno, že jste byl horlivým služebníkem dřívějšího kapitalistického řádu a že dosud svým jednáním projevujete nepřátelský postoj k lidově demokratickému zřízení, stavíte se záporně k budovatelskému úsilí pracujícího lidu a k socialistické výstavbě naší vlasti".
3) k tomu místní orgány napráskaly v květnu 1953 - "Jmenovaný nemá kladný poměr k dnešnímu zřízení, v okolí se nijak neprojevuje ani jeho manželka. Přivydělává si u soudu, ale tanto plat nehlásí. Celá rodina je měšťáckého zaměření. Závěr komise: Za minulé republiky sloužil horlivětehdejšímu režimu a byl jedním z pilířů o které se opírala buržoasie. Doporučuje se snížení na 700 Kčs."
4) dotyčný podal hned v červnu stížnost
5) k tomu se v červenci vyjádřily soudružky z místní organizace KSČ: "Je majitelem nájemní vily. Jejich poměr k lid. dem. zřízení není kladný, spíše reakční. Děti své vychovávali jako "zlatou mládež". Paní jevila značný zájem o lidi s pochybnou existencí ... Nemají kladný pomět ani ke straně, ani k lidem ..."
6) návrh na řešení stížnosti ze strany komise obvodního vojenského velitelství z konce července 1953, vycházející ze soudružských oznámení z místa bydliště - trvat na původním rozhodnutí 700,- Kčs měsíčně staré měny (zdůrazněno)
7) rozhodnutí MNO

nějak mi to vyskočilo, není to kvůli dramatičnu
Takže rozhodnutí MNO z října 1953 - stížnosti se vyhovuje, důchod se vrací na původní úroveň 7.004,- Kčs staré měny, rozdíl od 1. června 1953 do vydání tohoto DEFINITIVNÍHO rozhodnutí se musí okamžitě proplatit.
Docela zajímavé, že?
V tomto případě tedy nebyl za svini stát a jeho vrcholné orgány, ale místní soudruzi a soudružky.
Samozřejmě, že jde o konkrétní osobu a citoval jsem z osobního spisu dotyčné osoby, jenž je uložen ve vojenském archivu. Jméno v tomto případě nepovažuji za důležité.

K oficiálnímu vyjádření šéfů komunistické strany ohledně ruských legionářů, zatím mne napadají pouze dvě:
- Gottwald ve svém "slavném" parlamentním projevu z roku 1929, kde označil poslance Gajdu nejen za vraha bolševiků, ale také legionářů,
- Filip nyní.
Nepočítám různé pisálky z 50. let, kteří nasazovali legiím psí hlavu (ale hlavně z důvodu, aby adorovali čs. rudoarmějce), v roce 1968 patřili k tzv. progresivním a po roce 1989 k velkým demokratům.

Jestli mohu k tomuto jeden postřeh, přijde mi, že komunisté odsuzovali lidi primárně za smyšlenky, než za nějaké relevantní případy. Komunisté měli jednu vlastnost a to posedlost kontrolou všeho a jestli něco nesnášeli, potom neúplnost. Podle mě to bylo tedy z toho důvodu, že nad smyšleným případem měli plnou kontrolu, zatímco nad reálným toto nemohli zaručit mohlo by se stát, že by se při jeho projednávání dostalo na věci, které nemuseli být komunistům po chuti.

To je i důvod, proč se na legionáři, "vrazi bolševiků", tehdy upozadnili. Jejich perzekuce by je dostala a hlavně udržela v širším povědomí společnosti, a tím by se mohl narušit tehdy (po)platný výklad dějin "revolučního hnutí" a VŘSR. Tím, že mlčeli dosáhli svého, a o legionáře a jejich anabázi se zájem postupně vytratil což nahrálo komunistům a jejich monopolu výkladu dějin.

Je to ale jen můj názor a nemohu to nijak dokázat, takže se rozhodně nebudu hádat, když mi to někdo bude rozporovat.

Naopak, toto se mi velice líbí a tak nějak TUŠÍM, že by to mohlo být reálné.
Strašně se mi líbila závěrečná část filmu "Merlin", kde vůči největší záporačce vyhlásí - "Potrestáme Tě jinak, zapomeneme na Tvoji existenci!" Všichni se otočí a odejdou, dotyčná tam zůstane sama a nikoho již nezajímá. Domnívám se, že právě toho se strašně bojí všechny politické i apolitické proudy, že se na ně prostě zapomene. A občas proto dělají zcela nelogické kroky, které vedou i k jejich částečné destrukci, jen aby se na ně nezapomnělo.
Ono zapomínání na legie začalo, paradoxně, již v meziválečném období. Samozřejmě, že vycházely knihy o legiích, ale podrobně zpracované události na magistrále, to chybělo vždy. Existuje několik odborných článků ve Vojenských rozhledech a Vojensko-historickém sborníku (celkem cca 5), existuje čtyřdílný soubor "Za svobodu" (to je ale spíše hajaja na dobrou noc a polovina rozsahu je věnována období do března 1918), existují - v různé kvalitě - dějiny jednotlivých pluků ruských legií, ale speciální práce věnované bojovým akcím na magistrále, těch je méně než deset. celé to je vidět i na vydávání poštovních cenin. V roce 1934 vyšly čtyři známky věnované legiím, hlavně šlo o přísahy České družiny a Roty nazdar. V roce 1935 vyšly dvě známky věnované boji u Arrasu (několik stovek legionářů), v roce 1937 dvě známky věnované boji u Zborova (cca tři tisíce legionářů) a v roce 1938 tři známky věnované bojům u Bachmače (do 5 000 legionářů včetně záloh, jež nebyly nasazeny), u Vouziers (do 3 000 legionářů) a u Doss´Alta (do 200 legionářů). Magistrála, o kterou v desítkách bitev bojovalo na 40 000 legionářů, přičemž KAŽDÁ z bitev byla rozsáhlejší než Doss´Alto, zůstala stranou zájmu. Když se podíváte na "slavné dny AČR", či jak se to jmenuje, tak je situace obdobná - legionářské dějiny v Rusku prostě končí Bachmačí, aby se soudruzi v Moskvě neurazili. Přitom bitva u Buzuluk byla zcela jednoznačně největší bojovou akcí legií v letech 1914-1920, Lipjagy nejefektivnějším vítězstvím, srovnatelným s Azincourem 1415, obsazení celé magistrály pak strategickým výsledkem, který již nikdo nikdy nezopakoval.
K dispozici nemáme ani pořádné mapy bojových akcí. Když jsem chystal dějiny legií v datech, tak jsme tento problém řešili. Výsledek - pokud by měla být kniha doplněna o mapy, zpozdila by se minimálěn o dva roky, protože 90% map bych musel vymyslet zcela nově. Máme vynikající Zborov (práce kolegy Raka a spol., kteří ovšem mohli využít původních meziválečných podkladů), ale ostatní věci v Rusku, to vše existuje přinejlepším ve formě náčrtů, roztroušených ve fondech jednotlivých pluků legií ve VÚA-VHA. Sami legionáři si ještě v roce 1920 ve Vladivostoku vydali soubor map, cca 10 ks, zobrazující situaci v jednotlivých klíčových dnech vystoupení. Dnes jde o ceněnou bibliofilii, i když se jedná o pouhé barevné náčrty.
S polupracuji s vynikajícím geografem, ale žádné nakladatelství nám práci na "Legionářském atlase" nezadá, protože se bojí značného prodělku. Vytvoření zcela nových map, to je dlouhodobá a nákladná práce, honoráře by byly šestimístné a náklady na tisk ještě větší. A kdo si koupí cca dvousetstránkový atlas za cca 750-900,- Kč? A prodá se jich potřebných cca 4-5 000 ks, aby se to vůbec rentovalo? Tohle může udělat jen státem placená instituce, ale právě stát tyto informace zveřejnit nechce.

Děkuju panu Fidlerovi za informace a Dzinovi za úvahu.

Mně z toho vychází jen jedno: současná kampaň s odhalováním "pravdy bez příkras" a "zločinů" Čs. legií je novodobá dezinformační účelovka, výsledek aktivních opatření proti ČR jako členskému státu NATO, který je možno vnímat díky silné páté koloně jako slabý článek.

Nehledejte v tom zásadní politiku. Celé se to objevilo v okamžiku, kdy parta chlápků rozhodla, že si zahraje na vojáky a mašinfíry a načančali tu stupiditu, zvanou legionářský vlak. Celé to stálo asi miliardu, což byly hodně zbytečně vyhozené prachy s minimálním výsledkem. Za tu sumu se mohly napsat a vydat vícesvazkové dějiny legií, encyklopedie, atlas, přičemž se to mohlo lidem cpát za symbolickou desetikorunu. tedy Legie do každé rodiny. A udělat kompletní databázi se životopisy, fotografiemi (odborný základ je VÚA hotov), scanovanými deníky, dopisy apod. Ale to by ty dlouhé peníze nezískali ti správní soudruzi.
No a současná minikampaň proti legiím, to je jen sranda, s destrukcí to nemá nic společného, zkurusáci jen opět kopou kolem sebe. Stačí na ně dlabat a dají pokoj.

Jiří Fidler píše:"Potrestáme Tě jinak, zapomeneme na Tvoji existenci!" Všichni se otočí a odejdou, dotyčná tam zůstane sama a nikoho již nezajímá. Domnívám se, že právě toho se strašně bojí všechny politické i apolitické proudy, že se na ně prostě zapomene. A občas proto dělají zcela nelogické kroky, které vedou i k jejich částečné destrukci, jen aby se na ně nezapomnělo.

To je asi hlavní, po druhé světové válce byly jiný problémy. Samotní legionáři už byli relativně staří pánové, čelní představitelé částečně zlikvidováni Němci. Pak tu byl nebezpečný příklad Emanuela Moravce, bývalého legionáře. Radola Gajda byl fašista. Co ještě trošku žilo byla "leginonářská legenda".

A tak komunisti z Vítkova udělali Mauzoleum Klementa Gottwalda a začali romantizovat husistství. Sovětské úřady nepovolily převoz ostatků od Zborova, a tak zde byl v roce 1949 pohřben padlý voják z Karpatsko-dukelské operace. Samotný památník byl postaven monumentálně, uvnitř obložen mramorem, to vyhovovalo, doplnila se jen komunistická symbolika.

Jiří Fidler píše:Celé se to objevilo v okamžiku, kdy parta chlápků rozhodla, že si zahraje na vojáky a mašinfíry a načančali tu stupiditu, zvanou legionářský vlak. Celé to stálo asi miliardu, což byly hodně zbytečně vyhozené prachy s minimálním výsledkem. Za tu sumu se mohly napsat a vydat vícesvazkové dějiny legií, encyklopedie, atlas, přičemž se to mohlo lidem cpát za symbolickou desetikorunu. tedy Legie do každé rodiny. A udělat kompletní databázi se životopisy, fotografiemi (odborný základ je VÚA hotov), scanovanými deníky, dopisy apod. Ale to by ty dlouhé peníze nezískali ti správní soudruzi.

Cože?! Že Legiovlak stál skoro miliardu? Chtěl jsem se na něj taky podívat, ale jaksi mi ujel Bájí že jde o věrnou repliku, nejvíc stála asi rekonstrukce parní lokomotivy řady 433.025, jenže tato lokomotiva nemohla jezdit v Rusku, je mnohem mladší.

Teď chystají nějaký film o legiích, jsem zvědavý, jestli na něj dostanou peníze, a jak ho pojmou?

Tak ta miliarda mi tedy také vyrazia dech. Jinak viděl jsem, prošel jsem, a jo. Je to pěkné. Ale miliarda? Ta by přece měla stačit jak na vláček tak podporu badateské/nakladatelské činnosti.

Jiří Fidler píše:Nehledejte v tom zásadní politiku.

No já bych hledal. Klidně přiznám, že jsem paranoidní. Když si například spočítám, o kolik let tandem Stropnický/Šlechtová zpozdili modernizaci a přezbrojení armády, těžko v tom nehledat záměr. Ale to je mimo OT.