„A jezdím s ufonama, jak říkám týpkům, kteří mají v počítačovém simulátoru odjety miliony kilometrů,“ zubí se Vršecký, kterému je nyní 44 let, dvakrát víc než tehdy, když ho v roce 1997 v roudnické herně objevil Martin Koloc, taky dvojnásobný eurošampion v tahači a zakladatel stáje Buggyra.
Pojďme si nejdřív tu automatovou příhodu připomenout trošku víc dopodrobna.
Pro Koloce nebyl Vršecký neznámý. „Kamarádil jsem se hlavně s jeho starším bráchou Péťou. Když mi bylo patnáct a jemu o tři víc, měl Fiata 600,“ zmínil Koloc populárního broučka. „Já tátovi vždycky v neděli odpoledne ukradl wartburga, Péťa Marek svému žigulíka a za Roudnicí jsme my tři měli závody do kopce, když fotři chrápali po obědě. Dělali jsme, že jdeme umýt auta. Tehdy byl David ještě malinký.“
Řídit ho viděl poprvé až v herně, podle všech indicií závodil v legendární hře Sega Rallye. „Já už přesně nevím, jak se to jmenovalo. Před pár lety jsem ten simulátor viděl někde v dětském koutku před kinem. Tehdy byl nejlepší, co se dal najít. Řídil jsem Toyotu Celica, projížděl checkpointy, pětiminutový závod. Byl jsem tam každý den, měl jsem to vychytané,“ líčí Vršecký.
 |
Koloc si chtěl taky zahrát, stoupl si tedy za něj a zůstal v úžasu. „Byla to rallye a já hned viděl, že tomu chuligánovi to jde. Říkám mu, že to není možný! Já taky na tomhle předpotopním automatu hrál, ale nešlo mi to jako jemu. Říkám mu: Hele, nechceš zkusit něco lepšího? On měl vykulené oči: No to bych jako jo... A příští týden testoval tahač,“ vybavuje si majitel Buggyry.
Vršecký přidává: „Martin se chtěl v té hře taky svézt, ale kdo přišel z ulice, skoro to nerozjel. Což hrálo v můj prospěch. Říkal: Dobrý, ty se s tím umíš rozjet! Naučil jsem se tratě nazpaměť, věděl jsem, jestli zatáčku dát zvenku, nebo zevnitř.“
Osudové setkání. I když Koloc tvrdí: „Ono by si to cestu našlo i bez toho. David byl šikovný.“
Počítačové simulátory používal Vršecký i během kariéry v závodech tahačů, ale nejvíc teď v době nouzového stavu. Kvůli koronaviru nešlo závodit reálně, Buggyra se tedy pustila na virtuální pole. A Vršecký, jehož čeká s Mercedesem AMG GT3 Evo série v Číně, se poměřuje v kategorii GT i s profesionálními e-závodníky. „Čili jsem bez šance,“ směje se harcovník. „Že vím, kde je volant a kde pedály, neznamená, že vyhraju. Bez tréninku to nejde. Oni mají za sebou mraky kilometrů.“
Stáj vzešlá z Roudnice, která má nyní celosvětovou působnost, založila virtuální Buggyra Zero Mileage GT Cup. A přihlásil se do něj i mistr světa iRacing a pilot Williams F1 Sports Isaac Price, který třeba na virtuálním okruhu Blackwood GP odjezdil 400 000 kilometrů.
„Oni znají tratě i auto a jeho chování úplně dokonale, což pro nás nováčky je nedosažitelné,“ míní Vršecký. „Člověk musí mít hodně rychlé ruce, aby zvládnul vybrat nějakou krizovku. Na to je simulátor dokonalý. Je super pro začínající piloty, z jízdy se dají stejně jako ze skutečných závodů stáhnout data. Je to příprava na reálné závodění, ale těžko se to srovnává dohromady.“ Jak tedy srovnání vyzní?
„Když venku šlápnu na plné brzdy, cítím přetížení, jak se auto hýbe, jestli to je limit, nebo není. Na simulátoru sedím u obrazovky, taky dupnu na brzdu, ale hůř se to čte. Jestli jedete 40 km/h, nebo 240, tak pořád sedíte v místnosti, nic moc se neděje. Člověk musí vstřebat vjemy, které mu simulátor dává. To, jak se virtuální auto chová,“ vysvětluje šéfkonstruktér Buggyry Vršecký. „V reálném závodění rychlost vnímáte, všechno vibruje, cítíte každou díru.“
Rozdíl je u něj prý i v emocích. „Když na simulátoru něco zkazím, jsem naštvanej, otrávenej. Ale když řídím GT na asfaltu a auto zaplave, jsem naopak šťastný, že jsem to uřídil a jsem zpátky na trati, ne ve svodidlech rozsekaný na cucky.“
Buggyra online závodí i v tahačích a ve virtuálním světě vidí budoucnost. „Ať se to někomu líbí, nebo ne, nástup esportu je nezadržitelný. Covid19 jen přišlápl plynový pedál až na zem. Vždyť první online závod vidělo 60 tisíc diváků a na sociálních sítích jsme měli přes tři miliony ohlasů,“ nadchlo Koloce. „Navíc se jedná o koncept, který zcela zapadá do strategie Buggyra Academy.“
Vršecký přikývl: „Kdo je schopný být rychlý a opakovatelný na simulátoru, má dost velkou pravděpodobnost, že bude rychlý i v autě. Ale obráceně to nefunguje.“
Jeho příběh to potvrzuje.
Buggyra chce dobývat Dakar dál s TatrouStáj Buggyra bude další dva roky jezdit dálkové závody s vozy Tatra. „Po vyhodnocení posledního kontraktu jsme se shodli, že obě strany mají zájem dále pokračovat ve spolupráci. Na jedné straně značka, kterou celosvětově proslavil nejen Dakar, na straně druhé flexibilní firma s globální působností, která je schopna reagovat prakticky na jakékoli technologické výzvy,“ pochvaluje si pokračující spojení Tatry a Buggyry David Kalivoda, manažer stáje. Tatra Buggyra Racing v minulých sezonách slavila etapová vítězství i průběžná vedení v nejprestižnějších dálkových závodech planety Rallye Dakar a Silk Way Rallye. „Technické poznatky z náročných dakarských závodů jsou pro nás důležitým zdrojem informací pro budoucí vývoj, proto jsme rádi, že spolupráce s Buggyrou pokračuje, i velmi si toho vážíme,“ prohlásil šéf představenstva Tatra Trucks Pavel Lazar. Už nyní se stáj chystá na Rallye Dakar 2021. „Bude to určitě náročný ročník pro všechny zúčastněné, a to nejen po technické a organizační stránce. My se však držíme plánu a připravujeme na příští Dakar dva závodní kamióny s cílem umístit se v elitní desítce,“ plánuje manažer Kalivoda. Majitel týmu Buggyra Racing Martin Koloc nepochyboval o tom, že kontrakt s Tatrou bude prodloužen. Důkazem toho je, že dakarský speciál Phoenix od Tatry nechal osadit automatickou převodovkou už dlouho předtím, než byla nová dvouletá smlouva podepsána. „Začali jsme na tom dělat v lednu po konci Dakaru, do vývoje jsme investovali nemalé zdroje. Pracujeme i na optimalizaci rozložení hmotnosti, chceme vytěžit potenciál Phoenixe na maximum,“ přeje si Koloc. |
