prof. Neutrino | Články / Reporty | 07.07.2020
Výstava zlínské výtvarnice Simony Blahutové odhaluje v podzemním přítmí pardubické Art Space NOV Gallery rozporuplné pocity malého dítěte, hrajícího si doma ve svém hájemství, v atomovém krytu pod kuchyňským stolem (kdo z nás to nezažil?). Vnímá věci, o nichž mluví dospělí, aniž by plně rozumělo jejich významu. Může to být výbuch atomové elektrárny v Černobylu či závody ve zbrojení v období studené války, události vytvářející iracionální strach a dokreslující tehdejší vypjatou atmosféru mocenské bipolarity boje Dobra (Východ) a Zla (Západ).
Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže v období nomenklaturní kultury husákovské normalizace v 80. letech minulého století a symbolizovala tak pracující třídu. V tomto případě jde o postavu zdravotní sestřičky, čímž se genderově narušuje převaha chlapeckých Igráčků.
Koncepční malba a koláže stylisticky odkazují k expresi tzv. zvrhlého umění (Entartete Kunst, termín užívaný nacistickým Nýmeckem pro většinu moderního umění) a street artu. Zvuková složka je pak sestavena ze soudobého propagandistického zpravodajsví a reklamních spotů (pan Vajíčko), které opakováním manipulativně naleptávaly podvědomí občanů, kde jsou uloženy mnohdy až dodnes. Ty jsou pak doplněny podkresem soudobých západních hitů od popových uskupení typu Modern Talking, které symbolizovaly nedostupnou svobodu, ale i dekadenci Západu pro Východní blok. Výstavu vystihuje text kurátorky výstavy Martiny Vítkové: „Malířka hledá schéma, proč se věci dějí tak, jak se dějí. Má historie nějaký předvídatelný vzorec, nebo postupuje náhodně? A hlavně: jak dění ovlivňují jednotlivci? Kdo je v tomto světě hrdina?“ To je přístup přesahující běžnou výtvarnou práci, často spoléhající na postmoderní hru intuice na úkor analýzy společenských problémů.
Simona Blahutová se dlouhodobě věnuje socio-politickým tématům a moderní historii, kde zkoumá dopady ideologie na myšlení a jednání lidí. Ve svých „válečných“ obrazových cyklech se dříve zabývala například Heydrichiádou (Upálím démona v kabrioletu), protifašistickým odbojem (Atentáty) nebo otázkou vyhlazovacích táborů (Gersteinovy zprávy). Nejde o vytváření nereálných světů odvislých od života nebo v malbě tolik omleté odkazy na dějiny umění, ale o pokus vizuálně interpretovat skutečné historické události rezonující v současnosti. To je cesta umění, které nechce být pouhým estetizujícím fetišem pro snoby či nesrozumitelným pozlátkem pro elitáře.
Simona Blahutová: V kuchyni pod stolem, v mém atomovém krytu
25. 6. – 19. 9. 2020
Art Space NOV Gallery, Pardubice
web galerie
web umělkyně
Paraleně probíhá výstava Simony Blahutové s názvem Tenkrát v Gottwaldově v galerii Optika ve Zlíně, a to do 18. září 2020.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.