Pozoruhodná architektura humoru
Venkovní scéna, pár dřevěných věcí, dva mile urputní klauni a nápaditý hudebník jsou základem novinky How Things Go dvou mladých tvůrců Felixe Baumanna (DE) a Seana Hendersona (US/CH). Jejich první společný autorský projekt zkoumá mechanické druhy energie, hybnost i stabilitu těles při proměnlivém pohybu lidského těla.
Na téměř prázdném jevišti sestaveném na zahradě karlínské Invalidovny, nového sídla Studia ALTA, se o sebe na úvod opíraly tři rozměrné dřevěné desky. V jejich dosahu se nevtíravě objevovali dva protagonisté, aby je postupně rozkývali, vychýlili z rovnováhy, nechali spadnout na zem. To všechno činili s jasně čitelným posláním zažít a následně postavit něco výjimečného. Divákům zprvu pěkně pomalu, až rozvážně dávkovali jak svou klaunsky upřímnou přítomnost, plnou zaujetí pro věc, tak rafinovanost manipulace s trámy, deskami a prkny.
Snad abychom je od sebe rozeznali a pochopili, oč v jejich potyčce se dřevem a sebou samými běží, odlišili se nejen barvou obutí, ale i různou mírou tvrdohlavosti. Spojení dvou navzájem si fyziognomicky podobných, ale přesto herecky, výrazově odlišných performerů odkazovalo k legendárním a nikdy nevyčerpatelným postavičkám Patovi a Matovi, a také k výrazným představitelům filmových grotesek němé éry, například Charliemu Chaplinovi nebo Haroldu Lloydovi. Ostatně, jedním z dalších inspiračních zdrojů mladých divadelníků byl patrně art dokument švýcarských umělců Petera Fischliho a Davida Weisse The Way Things Go z roku 1987. Jejich zfilmovaná umělecká instalace čítala nespočet běžných předmětů (třeba pneumatiky, plastové pytle, dřevěné desky a podobně), seřazených tak, aby byla zaručena řetězová kinetická reakce, podobně jako u hry domino. Ještě před nimi v témže duchu navrhl americký karikaturista Rube Goldberg stroj, který k provedení jednoduchého úkolu potřeboval nespočet komplikovaných odboček, tedy řadu za sebou vyskládaných, spolu nesouvisejících předmětů, kdy akce jednoho vyprovokovala reakci navazujícího, dokud řetězec plynule, avšak s proměnlivou rychlostí, nedospěl až do cíle.
Inscenace How Things Go dvou mladých tvůrců Felixe Baumanna (DE) a Seana Hendersona (US/CH). Foto: archiv redakce.
Baumann a Henderson si za jeden ze zřetelných principů zvolili právě relativizaci pohybu, pracovali s reakční rychlostí a fyzikálními vlastnostmi dřeva. Precizně vystavěné gagy vytáčeli do absurdit čím dál košatějším počínáním, zejména vrstvením fyzických nonsensů, vzešlých ze snahy postavit z dostupného dřeva něco výjimečného. Vydávali se do všech možných směrů (i mimo jeviště) a manipulací se dřevem, jeho posouváním a přemisťováním měnili prostorové uspořádaní, pokoušeli vertikálu i nakloněnou rovinu. Oni sami pak klouzali a podkluzovalo jim to, po deskách šplhali nahoru, aby opakovaně padali a vypadávali, mizeli a objevovali se, míjeli se a naráželi do věcí i do sebe navzájem.
Přes všechny svízelné situace jim prostor patřil. Byl zcela v jejich dikci, i když je provokoval a neustále vršil překážky, které i bez červeného nosu zdolávali se zvědavostí, s akrobatickou obratností a pohotovostí zkušených performerů. Výsostnou klauniádu podporoval a rytmizoval živý hudební doprovod, pracující s mnoha ruchy a zvuky. Aktéři tak reagovali například na vrtačku, skřípot strun, trubku či ozvučený hřebík.
Hru o zápolení s hmotou a prostorem si ve všech ohledech užívali jak performeři, tak diváci. How Things Go oplývá kouzelnou naivitou, se kterou může zaujmou dítě i intelektuála, a bezbřehou energií, díky níž se třicet minut zdálo jako osvěžující chvilka.
///
Baumann&Henderson – How Things Go. Koncept, režie, choreografie, interpretace, scéna a vizuální design Felix Baumann (DE) a Sean Henderson (US/CH), hudba Jakub Štourač, outside eye Marie Gourdain (FR/CZ), light design Jiří Šmirk, koprodukce Švestkový Dvůr. Premiéra 19. června 2020 ve Švestkovém dvoře v Malovicích (psáno z pražské premiéry 2. července).
Komentáře k článku: Pozoruhodná architektura humoru
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
