Lékař Ladislav Svoboda je jediným Čechem, který provádí dopingové kontroly pro Unii evropských fotbalových asociací (UEFA). „Tréninková centra Manchesteru United, Realu Madrid, Barcelony nebo Interu Milan znám za těch čtrnáct let už dokonale," říká. Přečtěte si, jak vypadají dopingové kontroly těch největších fotbalových hvězd i to, v čem se český komisař názorově rozchází s olympijským vítězem Davidem Svobodou.
Ladislav Svoboda se stará o zdraví sportovců na Klinice tělovýchovného lékařství a rehabilitace Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. Vedle svého zaměstnání v nemocnici zastává i pozici komisaře pro Antidopingový výbor České republiky a v roce 2006 začal kontrolovat i „čistotu" fotbalistů pro UEFA. Dnes patří mezi její nejzkušenější komisaře, kteří testují i ta největší fotbalová esa z Realu Madrid nebo Barcelony.
Jak jste se dostal k práci komisaře pro Antidopingový výbor České republiky?
„Kromě medicíny jsem studoval i na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze. Abych mohl postoupit do dalšího ročníku, musel jsem splnit zápočet z antidopingu. Už v té době jsem ale pracoval jako lékař reprezentace orientačního běhu, a kvůli soustředění jsem nemohl dorazit na zápočet. Osobně jsem si pro něj pak musel dojít na Antidopingový výbor. Když se pan doktor Nekola, tehdejší šéf antidopingu, dozvěděl, že jsem lékař a dělám u sportu, nabídl mi spolupráci. Pozval mě na školící seminář a půl roku po zápočtu jsem se stal dopingovým komisařem."
Kromě českého antidopingu jste také komisařem pro UEFA.
„K tomu jsem se dostal právě přes výbor. V roce 2006 se měnilo vedení a koncepce dopingových kontrol UEFA. Začala být snaha dosazovat na místa dopingových komisařů lidi, kteří nebyli provázaní s fotbalovým svazem. UEFA proto oslovila národní antidopingové výbory, které mohly navrhnout své kandidáty. Za český antidoping jsem to byl já."
UEFA má mezi komisaři zástupce z každé země?
„UEFA chce mít pokud možno co nejrozmanitější zastoupení zemí. Preferuje jednoho zástupce z každé země, ale bohužel tolik kandidátů není. Některé státy tedy chybí, ale je jich minimum. V současné době pracuje asi pětapadesát komisařů a komisařek. Největší zastoupení mají Španělé, kteří mají čtyři komisaře, Česko a Slovensko má po jednom, Rakušané dva a například Němci tři."
Odvíjí se jejich počet od toho, jak je daná země fotbalově silná?
„Nemyslím si. UEFA hledá kandidáty, kteří jsou lékaři spojeni se sportovním prostředím a mají základní orientaci ve fotbale. Očekávají od vás časovou flexibilitu, organizační schopnosti, jazykovou vybavenost a věk od 35 do 60 let. Kromě toho jsou potřeba zkušenosti z antidopingu a komunikační dovednosti. A když se vám tohle všechno nasčítá, vypadne vám pár kandidátů. Je tedy spíše náhoda, že zrovna Španělsko má čtyři zástupce a za Česko jsem tam jen já."
Mohl byste trochu víc přiblížit práci dopingového komisaře pro UEFA, co to obnáší?
„Nejprve je potřeba říct, že existují tři druhy kontrol. První skupinou jsou soutěžní kontroly, které probíhají po zápasech. Další skupinou jsou kontroly mimosoutěžní. Ty se odehrávají v tréninkových centrech. Třetí jsou pak individuální kontroly, které probíhají přímo u hráčů doma. UEFA se pak v časovém předstihu svých komisařů ptá, jestli mohou kontrolu v daný den provést. Pokud ano, dostáváme další instrukce o konkrétním týmu nebo hráči, místě a čase. UEFA nám pak poskytne letenky a my už si pak zajišťuje všechno ostatní včetně ubytování nebo lokálního transportu. Jsme zkrátka zodpovědní za to, že na místě budeme v čas."
Co se děje po tom, co dorazíte na místo?
„Kontaktujeme delegáta zápasu, který nám spolu s organizátory vyčlení speciální místnost. Jelikož přijíždíme vždy neohlášeně, míváme také setkání s lékaři a manažery týmu, kterým oznámíme, že bude kontrola probíhat. Pak už sledujeme samotný zápas. To je poměrně důležitá součást. Musíme vědět, jestli se hráči, které chceme testovat, nezranili. Pokud k tomu dojde, jsme v kontaktu s lékaři z týmu a radíme se, jestli mohou podstoupit testování. Pokud mají jen povrchové zranění, většinou to nebývá problém, někdy je ale situace vážnější. V takovém případě určíme, jestli hráč musí dopingovou kontrolu podstoupit, nebo jej pro daný moment omluvíme. Máme samozřejmě i seznam rezervních hráčů, které v takových případech testujeme místo něj. Po zápase zase musíme pozorně sledovat, jestli se vybraní hráči dostavili ze hřiště přímo na testování. A pak už je provádíme vlastní dopingovou kontrolu."
O tom, jaké hráče budete kontrolovat, rozhodujete také vy?
„Tohle určuje UEFA, která má vysoce sofistikovaný systém automatického losování. Hráči jsou tedy vybíráni počítačem. V úvahu se samozřejmě bere celá soupiska, kterou dostaneme hodinu před zápasem. Testováni tedy mohou být nejen ti, kteří hrají, ale i hráči, kteří sedí na lavičce. Zpravidla jsou vybírání dva hráči z každého týmu plus dva rezervní pro případ zranění nebo jiné nepředvídatelné situace."
Vraťme se ještě zpátky k průběhu dopingové kontroly. Co se děje poté, co hráči dorazí na určené místo?
„Poté jsou jim odebrány vzorky. Nejčastěji je to moč, ale v některých případech, zvláště při top soutěžích, jako je mistrovství Evropy, Liga mistrů nebo Evropská liga, je jim současně odebíraná i krev. Jako komisaři jsme zodpovědní za to, že vzorky byly odebrány a nebyla žádným způsobem porušena jejich integrita. Zodpovídáme i za to, že nemohlo dojít k žádnému podvodu. Potom vzorky sbalíme a transportujeme do laboratoře, kde už jsou podrobeny analýze."
Jaké hráče jste vy osobně například už testoval?
„To vám říct nemůžu. I my jsme vázaní lékařským tajemstvím. Každopádně pro UEFA pracuji od roku 2006 a zhruba od roku 2017 spolupracuji i s FIFA. Za tu dobu jsem toho zažil opravdu hodně. Vyskytl jsem se na řadě zápasů Champions League, kontroloval jsem mnoho týmů v tréninkových centrech. Myslím, že v současné době není v Lize mistrů žádný tým, který bych netestoval. Tréninková centra Bayernu Mnichov, Chelsea, Realu Madrid, Barcelony nebo Interu Milán znám už dokonale. Kromě toho se jako komisaři samozřejmě účastníme také šampionátů. Můj první bylo EURO 2012."
Měl jste vyrazit i na letošní mistrovství Evropy?
„Ano, některých zápasů jsem se měl účastnit. Na EURO se UEFA snaží nominovat většinou své nejlepší a nejzkušenější komisaře, takže je to pro nás prestižní záležitost. Na posledních dvou šampionátech nás bylo asi dvanáct. Problém bývá skloubit to s prací v nemocnici. Když se koná velký šampionát, trvá většinou měsíc, a vaše přítomnost na něm je potřeba 24 hodin denně. U finálových turnajů totiž fungujeme nejen jako komisaři, ale i jako zdravotní supervizoři. Dohlížíme například na tréninky hráčů, máme na starosti lékařské zabezpečení… Je to opravdu docela náročné."
O dopingu ve fotbale se příliš často neslyší. Naopak typickými sporty spojenými s dopingem je kulturistika nebo cyklistika. Čím to podle vás je?
„Hráči ve fotbale vydělávají spoustu peněz a teoreticky tak mají daleko větší možnosti dostat se i k drahým podpůrných prostředkům. UEFA proto záměrně působí nejen represivně, ale i preventivně a vynakládá velkou spoustu peněz na boj s dopingem. Tím si vychovává i mladé hráče, kteří vidí, když člověk udělá chybu, může na to doplatit a celá kariéra přijde vniveč. Žádný tým ani žádný sponzor nechce být spojován s někým, kdo má pošramocenou pověst kvůli dopingu. Myslím si, že opravdu největší účinek má, když mladí v tréninkových centrech vidí, že kontroly u A týmu probíhají téměř každý týden a nedá se nic schovat."
Myslíte, že kdyby jiné sportovní asociace zavedly podobný systém kontrol jako UEFA, bylo by nálezů méně?
„Časem určitě. Každopádně myslím, že jsme na dobré cestě. Například v cyklistice fungují biologické pasy, což je dlouhodobé sledování individuálních hematologických parametrů. To je obrovský krok vpřed. Šance postihnout jezdce, kteří užívali krevní doping je teď daleko vyšší než dříve. Čím více kontrol, tím jemnější síto pro podvádějící sportovce."
Pětibojař David Svoboda v nedávném rozhovoru vyjádřil názor, že by zcela zrušil namátkové kontroly. Sportovci totiž dle něj mohou užít zakázanou látku nevědomky. Myslíte si, že by zrušení namátkových kontrol mohlo fungovat v praxi?
„V tomhle s panem Svobodou zásadně nesouhlasím. Jsem toho názoru, že namátkové kontroly jsou zcela nezbytné. Nechápu, že jako olympijský vítěz a člověk, který pracuje s mládeží, říká takové věci. Každý profesionál, ať už je to fotbalista, hokejista nebo pětibojař, je zodpovědný za to, co užívá. Musí si překontrolovat, zda daný doplněk stravy či lék neobsahuje nějakou substanci, která je zakázaná. Je to neodmyslitelná součást profesionálního sportu. Většina sportovců u disciplinární komise argumentuje tím, že nevěděli, že doping užívají a že měli zřejmě kontaminovanou stravu. Jak chce pan Svoboda pak odlišit ty, kteří se na to jen vymlouvají a ty, kteří skutečně užili látku nevědomky."
Jak časté jsou namátkové kontroly?
„Je to různé. Tipuju, že například naši olympijští medailisté budou mít šest a více namátkových kontrol za rok. Děje se to většinou tak, aby to sportovec nemohl předvídat. Klidně se může stát, že dopingový komisař zazvoní ve třech týdnech po sobě. Samozřejmě dotyčný pak může být naštvaný, protože má pocit, že testují snad jen ho. Je v tom úmyslně určitá míra nelogičnosti, aby si sportovec nemohl říct: dnes mě testovali, příští týden už nepřijdou. Nebýt namátkových dopingových kontrol, podvodníci by byli ve velké výhodě."
Dá se nějak bezpečně poznat, zdali sportovec užil zakázanou látku vědomě či nevědomky?
„Pokaždé, když u někoho zjistíme pozitivní dopingový nález, zasedá disciplinární komise, která posuzuje i míru zavinění. Posoudí, zda zakázaná látka skutečně mohla mít vliv na výkon, posoudí argumenty dotyčného sportovce a až poté zvolí adekvátní trest. Tresty nejsou fixní a mohou být ovlivněny mírou zavinění. Je to opravdu složité a pokud má někdo nějaký lepší systém, ať ho dá na stůl. Jsem si jistý, že pokud bude dostatečně kvalitní, bude se jím WADA (Světová antidopingová agentura) zabývat."
Myslíte, že dnes existují ještě nějaké podpůrné látky, které nemůžete zjistit?
„Ano, i to je možné. Trendem posledních let je genový doping. Jinými slovy donutíte vlastní orgány produkovat látky, které vám mohou pomoci ve výkonosti. Tento druh dopingu je těžko detekovatelný. Na druhou stranu je ale i obrovsky finančně náročný. Určitě to nejsou metody, které může někdo praktikovat doma na koleni."
Kdo je Ladislav Svoboda?
|
