Sedm dlouhých let, tři ligové tituly, k tomu dvě účasti v hlavní fázi Ligy mistrů. Roman Hubník zanechal ve Viktorii Plzeň nesmazatelnou stopu, ve středu proti Liberci naposledy vlétl na plac v dresu západočeské Viktorie. Po jasné výhře 4:0 nastalo dlouhé a dojemné sbohem. „Bylo to něco neskutečného,“ vzkázal dlouholetý lídr do mikrofonu na stadionu, kde mu vestoje tleskali všichni příznivci.
V 57. minutě, za rozhodnutého stavu 3:0, si stoupl k postranní lajně. Objal vedoucího mužstva Miroslava Jedličku, poté Luďka Pernicu, který mu přepustil pozici stopera. Jakub Brabec mu předal kapitánskou pásku a odstartoval ovace pro západočeskou ikonu. Viktoria se jednou z největších osobností klubu rozloučila důstojně, 36letý matador neskrýval dojetí.
Hráči se po závěrečném hvizdu srotili netradičně do kolečka uprostřed hřiště, kde vzdali hold velké osobnosti. Když přišlo na řadu vzpomínkové video, které běželo na obrazovkách, Hubník schoval obličej do rukou, těžko skrýval slzy. Pak se nadechl, vzal mikrofon do ruky a děkoval necelým třem tisícovkám fanoušků, kteří mohli osobně navštívit poslední zápas plzeňské legendy.
„Těžko se mi po těch sedmi letech hledají slova. Chci všem strašně moc poděkovat, bylo to tady něco neskutečného, zažil jsem tady spousty krásných věcí. Věřím a doufám, že jsme vám dělali radost. Pořád budu viktorián, to nejde zapomenout. Nadále vám budu fandit, ale když přijedu v roli soupeře, nedám vám to zadarmo," rozesmál publikum 36letý veterán, který se od příští sezony vrátí do mateřské Olomouce.
„Chtěl bych poděkovat i všem spoluhráčům, trenérům, realizačnímu týmu, panu Paclíkovi i panu Šádkovi, mé rodině. Všichni jsou dnes tady a jsem rád, že přijeli na můj poslední zápas a mohli tady se mnou být. Moc vám děkuju a ať se vám daří!"
Hubník už se poctivě rozcvičoval o poločase, na svou chvíli musel ještě chvíli počkat. Aleš Čermák proměnil penaltu a zvýšil na 3:0, poté přišel čas pro dlouholetého západočeského lídra. Naposledy si zahrál v obraně s Davidem Limberským, v hlavě určitě probíhaly nostalgické vzpomínky. Na první přijetí v Plzni, postupné budování neotřesitelné pozice. Na tři tituly, zápasy na evropské scéně. Včetně těch největších proti Bayernu Mnichov nebo Realu.
Hubník se jako poslední dotkl v zápase míče a poté padl do náručí Davida Limberského. Symbolicky posledního mohykána a velkého kamaráda, který zůstal v Plzni coby aktivní hráč a pamatuje první titul i postupnou cestu k velkým úspěchům posledních deseti let.
Hubník se na závěr úspěšného večera spolu s celým týmem dlouze loučil se západočeským kotlem, kde probíhala děkovačka. „Kapitáne, díky za vše,“ zněl výstižný nápis na připraveném transparentu. Objevilo se i šampaňské, kterým svého parťáka zkropili plzeňští hráči.
