Herní svět řeší dilema: pro některé je brutální lesbická hrdinka příliš, jiní hru The Last of Us 2 opěvují
Čtyři miliony prodaných kopií a nadšené hodnocení od recenzentů. To je bilance, kterou se po necelých třech týdnech od vydání pyšní The Last of Us Part 2. Herní příběh ale kromě pochval vyvolal i ostrou kritiku - hráčům vadí přehnané násilí nebo boj za sociální spravedlnost. „Hlavní hrdinka nemá většinovou sexuální orientaci. To může vadit konzervativním hráčům,“ říká herní výzkumník Jaroslav Švelch z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Série akčních her The Last of Us se odehrává v postapokalyptické Americe. Lidstvo zasáhla pandemická nákaza způsobená parazitickou houbou. Ta napadá lidský mozek a nakažené nutí k dalšímu šíření infekce. Úkolem hráče je projit k cíli skrz nakažené jedince.
První díl vyšel v roce 2013 a v herním průmyslu zanechal nesmazatelnou stopu. Šlo totiž o dílo, které ovlivnilo hry na několik let.
Série The Last of Us
Jedná se o postapokalyptický survival horor z pohledu třetí osoby. Obě hry obsahují velké množství takzvaných cut-scén – krátkých filmů, které posouvají děj a mají hráči zajistit až filmový zážitek. První díl série vyšel v červnu 2013. Pokračování chtěli tvůrci vypustit do světa už letos v únoru, kvůli pandemii koronaviru ale vydání posunuli na 19. června. Tvůrcem hry je kalifornská společnost Naughty Dog. Ta má za sebou úspěšné série Crash Bandicoot nebo Uncharted.
„Přišel v době, kdy se začala měnit demografie hráčů. Byla to první velká hra, která staví na tom, že hlavní hrdina hraje roli ,otce‘. Souvisí to se stárnutím počítačových hráčů. Příběh řeší, co je hlavní hrdina ochoten pro svoji adoptivní dceru všechno udělat,“ říká Švelch o hře, která získala více než 200 ocenění a prodalo se více než 17 milionů kopií. „Tato témata se pak objevila i v řadě dalších her,“ pokračuje.
Druhému dílu, který vyšel na konci června exkluzivně pro herní platformu Playstation 4, se ale nedostalo zdaleka tak vřelého přijetí. Zatímco hodnocení od profesionálních recenzentů se blíží maximu, u hráčů si nová hra od kalifornského studia Naughty Dog dobře nevede. Na serveru Metacritic ji ohodnotilo více než 117 tisíc uživatelů, převládají přitom negativní reakce a průměrné hodnocení stěží překročilo 50 procent.
Hlavní hrdinka Ellie
Hra vyvolává kontroverze mimo jiné kvůli tomu, že se změnil hlavní hrdina. V prvním díle hráči hráli za muže jménem Joel Miller, ústřední postavou pokračování je ale jeho chráněnkyně - otevřeně homosexuální Ellie.
„Je tam hlavní hrdinka, která nemá většinovou sexuální orientaci. To vadí konzervativním hráčům, kteří proti hře můžou vytvářet kampaně,“ myslí si herní expert Švelch. Trans postavy a zástupci etnických menšin se pak objevují i ve vedlejších rolích.
Řada hráčů se podle Švelcha také nemůže přenést přes to, jak tvůrci naložili s Joelem. „V prvním díle hráli za vousatého chlápka, ten po chvíli hraní druhého dílu zemře a hráč hraje za dívku s homosexuální orientací. To se některým hráčům nelíbí,“ pokračuje.
Vývojáři přitom považují rozmanitost postav za pilíř stejně důležitý jako je grafika nebo hudební podkres. „Nakonec to vede k lepšímu příběhu,“ myslí si tvůrce hry Neil Druckman.
Exkluzivní hry, čistě digitální konzole, či nové funkce ovladače. Sony přestavila nový PlayStation 5
Číst článek
Lukáš Haládik, herní vývojář, který pracuje pro magazín Gamesmag, ale za negativními ohlasy vidí to, že se právě hojně diskutovaná příběhová část hry příliš nepovedla.
„Druhý díl mi přišel horší než první. Čekal bych, že se v něm dořeší zvraty z první hry, ale po chvíli hraní se druhý díl změní v nekonečnou pomstu. A to je šílená nuda. Nevěřím tomu, že by negativní přístup fanoušků pramenil pouze z toho, že jsou ve hře sexuální scény a hlavní hrdinka nemá většinovou sexuální orientaci,“ myslí si.
Homosexuální postavy nicméně zatím nejsou u velkých herních projektů běžné. „Zpracování LGBT a dalších témat je běžné v nezávislé tvorbě, ale ne pro vyloženě vysokorozpočtový titul. Je to od tvůrců i od vydavatele poměrně odvážný krok,“ míní bývalý šéfredaktor časopisu Level Petr Poláček.
Švelch připomíná hry, ve kterých homosexuální postavy hrají vedlejší role. „Někdy to byly i dost populární charaktery, například v sériích Mass Effect nebo Dragon Age. V těchto titulech taky hráči mohli hrát LGBT postavy díky tomu, že mohli vstupovat do milostných vztahů s osobami stejného pohlaví. Ellie je ale možná první explicitně LGBT hlavní charakter ve velkém komerčním titulu. Ono už to bylo naznačené v prvním díle. Asi je to ale pořád spíš výjimka,“ připomíná autor knihy Gaming the Iron Curtain, která popisuje československou herní a počítačovou kulturu v 80. letech.
Násilí a jen násilí
Některým hráčům také vadí, že hra obsahuje až moc násilí. To je navíc zobrazeno extrémně realisticky. Hra je proto doporučená hráčům starším 18 let.
„Když tahle mladá slečna někomu vrazí do krku nůž, kvedlá s ním, uvnitř něco děsivě bublá... Je to, jako kdyby přede mnou skutečně umíral člověk. Je to špinavé, odporné, hnusné, nesnesitelné,“ napsal například herní redaktor Václav Pecháček ze serveru Games.cz.
Kromě vysokých detailů chce hra zvýšit opravdovost i tím, že postavy, proti nimž bojujete, mají jména a vlastní příběhy. To ale podle Lukáše Haládika příliš nefunguje. „Stejně nakonec postavy zakřičí jméno svého umírajícího kamaráda a pak hned ,tamhle je, jdeme za ní‘. To je od realističnosti opravdu hodně vzdálené,“ myslí si Haládik.
Tvůrci hry se přitom celou dobu snaží poukázat na to, že násilí je špatné. I když během toho ústřední hrdinka prolije mnoho krve.
„Hra je v tomto smyslu pokrytecká, protože kritizuje násilí, ale přitom je ho v ní hrozně moc. V předchozím dílu bylo zobrazení také realistické, ale je tu ten sedmiletý vývoj. Záměr byl asi takový, že čím je to realističtější, tím větší odpor to v hráči vyvolává. Designéři chtějí, aby se hráč cítil špatně. Má si uvědomit, že někoho zabít není jen tak. Hry to často ignorují a zabíjení trivializují,“ připomíná Švelch.
Kampaně proti hrám
Švelch ale upozorňuje, že hodnocení na serveru Metacritic lze snadno ovlivnit. V řadě případů tak mohou vznikat kampaně, které mají za cíl negativní hodnocení uměle vytvořit.
„Stránka má řadu problémů sama o sobě. Jednak se tam u profesionálních recenzentů počítá číselné skóre, to ale některá média vůbec nedávají. U uživatelských recenzí je stránka zase velmi snadno zneužitelná. Recenze tam může nahrát kdokoli a je jednoduché začít kampaň za to, aby hodnocení bylo nízké,“ vysvětlil Švelch.
Druhá generace Playstationu slaví dvacet let od vydání, prodalo se už přes sto milionů konzolí
Číst článek
Bývalý šéfredaktor časopisu Level Petr Poláček připomíná, že se cílené kampaně týkají hlavně her, na které je upřena pozornost. Hráči se mezi sebou pak můžou i domlouvat, že hru ohodnotí negativně.
„V rámci komunity probíhá určitá míra koordinace. Většinou to vychází z nějakého diskuzního fóra, kde je homogenní skupina hráčů se stejným názorem. Tohle se stává a je to i zdokumentované,“ říká o fenoménu Poláček.
Popularita her z postapokalyptické Ameriky je však i přes některé negativní ohlasy obrovská. Kromě milionů prodaných kopií to potvrzuje fakt, že podle příběhu hlavních hrdinů vznikne televizní seriál. O jeho produkci se postará televizní stanice HBO a scénář napíše Craig Mazin, který naposledy pracoval na kritiky i diváky oceňovaném seriálu Černobyl.
