Takzvaní „ochránci přírody, ekologové, zelení aj.“, prakticky bohatá městská elita, využívají všech výdobytků moderní civilizace, a přitom dělají, jakože oni za nic nemůžou. Oni hlásí, že těžký průmysl a doprava zatěžuje přírodu, a přitom každý má auto a na dovolenou si letí na druhou stranu zeměkoule lehnout na pláž. Oni produkují odpad, ale nikdo nechce ve svém okolí ani třídírnu odpadu, natož spalovnu. Každý chce dálnice, ale proboha, ať nevede tudy. A podobný přístup mají i k zemědělství. My chceme zdravé a levné potraviny, ale když vidí postřikovač, tak z toho dostávají hysterický záchvat. Snaží se veřejnost přesvědčit, že všechno, co je přírodní, je zdravé a čisté.

To, že se za posledních zhruba padesát let prodloužil lidský život téměř o dvacet let, je důsledek z velké míry toho, že všichni mají přístup k těmto zdravým potravinám. Zemědělci nejezdí postřikovačem po poli z dlouhé chvíle a každý zásah stojí velké peníze, ale je to vždy proto, aby se rostlina udržela zdravá a následné plody neobsahovaly různé plísně, toxiny a intoxiny. Tyto jsou sice přírodního původu, ale jsou prokazatelně rakovinotvorné. Zatímco všechny chemické látky, které se používají na polích, prochází podobnými testy a schvalovacími procesy jako léky.

Je to podobné, jako kdyby se odmítala antibiotika, že nejsou přírodní, zatímco ta bakterie přírodní je.

Moderní zemědělství se v Evropě vyvíjí více než 200 let na základě vnějších vlivů. Prakticky neustále dochází k odchodu lidí za lepším. S každou další generací je zemědělců míň a míň. V Čechách to ještě umocnila kolektivizace v padesátých letech. A jestli si někdo myslí, že se lidi vrátí z klimatizovaných kanceláří do tvrdé práce, tak je naivka. Za posledních 30 let se farmy zdvojnásobily ve všech okolních státech, včetně tolik zmiňovaného Rakouska. A tento trend pokračuje. Zemědělská technika, vybavení farem a i lidská síla jsou tak drahé, že musíte mít nějaký minimální počet hektarů nebo počet dobytka, aby jste to byl schopen splácet.

To, co zemědělci pěstují, to si neurčují oni sami, oni se nemohou rozhodnout pěstovat kytičky, oni musí pěstovat to, co je uživí, to, co prodají a samozřejmě s nějakým ziskem. I oni mají právo mít rodiny, jezdit na dovolenou a dávat děti na studia.

Argumentuje se tady tím, že je v Evropě nadbytek potravin a že zemědělci dostávají státní podporu – dotace a že si tudíž za to můžete objednat, co chcete. Ano, vyrobíme více potravin, než v Evropě potřebujeme, ale aut vyrobíme více a určitě více škodí přírodě a nikdo to direktivně neomezuje. A tyto dotace nikdy nebyly určeny k nějakému zakládání remízků a budování tůněk. Tyto dotace měly zajistit sociální rozdíl mezi venkovem a městem. Neboť na základě různých mezinárodních smluv, abychom mohli vyvážet auta, tak se sem mohly dovážet levné potraviny ze zemí, kde se neplatí daň z pozemku, kde nejsou restrikce na různé postřiky apod.

Tito „ochránci přírody“ se snaží veřejnost přesvědčit, že když tady rozšíříme státem podporované, ale jinak absolutně neživotaschopné zahradničení – ekozemědělství, tak zachráníme planetu. Současná pandemie ukazuje, jak křehká ta naše civilizace je. Půl bilionu deficit ve státním rozpočtu a nikdo neví, kdy to skončí. Nikdo neví, kolik peněz a na co bude za rok. A to se odehrálo za tři měsíce. Na zemi žije cca 7 miliard lidí a ty mohly vzniknout pouze na základě dostatku potravin z moderních odrůd obilovin, které mají podstatně větší výnosy než tradiční, ale potřebují podporu. Příroda není perpetuum mobile ani na vodu, ani na živiny. Když chcete, aby byly výnosy, tak se o to musíte zasloužit, ať už přihnojováním, nebo chemickým ošetřením. To takzvané ekozemědělství sice zatěžuje méně půdu na 1 ha, ale když to přepočítáte na 1 tunu výrobku, tak zatěžuje tuto planetu skoro dvojnásobně. To znamená, že abyste uživili všechny lidi, potřebovaly byste dvakrát tolik plochy.

V Evropě, prakticky ve všech státech, došlo v minulosti k odchodu lidí z oblastí, kde se nevyplatilo hospodařit. Tyto byly následně zalesněny, to znamená, že se tady obhospodařuje méně půdy než před 100 lety a jenom ta, kde to má ekonomický smysl. Je spočítáno, že každé další procento utlumení zemědělské výroby v Evropě znamená 1 milion ha vypáleného pralesa, protože po potravinách je ve světě poptávka a díru na trhu okamžitě vyplní.

Samozřejmě, že v zemědělství lze dělat změny, ale musí to být na základě odborné diskuze, z které nejde vyjmout klasické zemědělce. Zatím tam převažují ti, jejichž odborná způsobilost je, že poznají zelenou od žluté a nebo ti, kteří jsou dlouhodobě na vysokých ekodotací závislí nebo je jinak využívají. Nelze zakázat chemickou látku a pak ,oslavovat jak jsme to těm zemědělcům nandali. Vždy se musíme ptát, jak nebo čím to nahradíme.

Zářný příklad bylo zakázání moření látkou neonikotinoidy, která chránila malou rostlinu před napadením škůdcem. Této látky se dává pár gramů na 1 ha a zahubí pouze toho brouka, který kousne do rostliny. Kdežto dnes, když je nálet škůdců, tak musíte nalít litry insekticidu a postříkat a zahubit všechny, kteří na poli jsou. Když je sucho a rostliny vzchází nepravidelně, tak se to musí opakovat. Když to neuděláte, tak můžete mít až 100 % ztráty právě v suším období, kdy ta rostlinka nemá šancí škůdci urůst. Pak jsou tu cesty pomocí GMO plodin, kde lze také dosáhnout k výrazné úspoře pesticidů.

Dále se snaží autoři dopisu (jako mnoho jiných) hodit na zemědělce změnu klimatu a ubývání biodiversity. Ke klimatickým změnám dochází a na tom se snad shodnem vlivem skleníkových plynů. Na tom se zemědělství samozřejmě také podílí. Země je zamořená lidmi a ti potřebují každý den potravu. Zatímco zrušení 70 procent cest osobních aut a letadel by se nějak vyřešilo (jiný druh dopravy, nebo jsou cesty zbytečné – lidé jezdí jenom proto, že se nudí), tak zrušení 30 procent zemědělské výroby by byla katastrofa. Samozřejmě můžeme diskutovat, jestli musí mít všichni maso a kolik, protože největším zdrojem skleníkových plynů v zemědělství je živočišná výroba. Ovšem to už jde proti zvyšování vaší místní biodiverzitě, tak se o tom moc nemluví. Nikde není dokázáno, že úbytek ptáků a brouků mají na svědomí zemědělci a ta jejich „velká pole“. Stejné problémy mají i v Rakousku nebo ve Švýcarsku a tam na horských loukách určitě nepoužívají insekticidy. Vůbec tady chybí jakékoliv srovnávací studie se sousedy. Ono by se totiž přišlo na to, že tam mají stejné sucho nebo stejné záplavy jako my a to se moc do ideologických argumentů nehodí. To, jestli u nás bude pršet nebo bude vedro, se nerozhoduje nad našimi „velkými poli“, ale nad hladinou oceánů, kde vlivem ohřívání dochází ke tvorbě vzdušných proudů. A jsme zase u skleníkových plynů. Autoři hlásají, že když se pole rozdělí na menší celky, tak že na tom budeme lépe. Z hlediska skleníkových plynů jsme na tom podstatně lépe než třeba zmiňovaní rakouští kolegové. Díky větším polím máme menší spotřebu na 1 ha, menší spotřebu chemických látek (menší přehozy a přestřiky, výrazně lepší vybavení větších farem počítači řízenou technikou), dokonce si troufnu tvrdit, když se to dělá pořádně, tak dokážeme udržet menší utužení půdy (díky menšímu procentu souvratí) a tím pádem lepší schopnost jímat vodu. Pak dokážeme na větších polích lépe orat po vrstevnici a tím pádem nejenom omezovat erozi, ale i stěhovat půdu zpět na kopec

Závěrem bych chtěl shrnout můj pocit, že z ochrany přírody se stala alibistická ideologie, kde se vina svalí pokud možno na někoho jiného. A když ten problém přesuneme někam jinam, do sousední vesnice, do jiného státu nebo na jiný kontinent, tak je vyřešen. Nemá cenu honit mnoho zajíců najednou, pak z toho vznikají úplně nesmyslná protichůdná opatření, která ale po nás úředníci vyžadují. Výsledkem toho je, že nehospodaříte podle svého citu a umu, ale podle tabulek, vytvořených lidmi kdesi na ministerstvu, kteří v životě nevypěstovali ani ředkvičku.

Autor: Petr Blažek

Zdroj: Ekolist.cz