Získat si důvěru Indiánů nebylo pro bělocha jednoduché, ale Alberto Vojtěch Frič to mimoděk dokázal: v divočině byl totiž napaden jaguárem a drsný souboj i přes vážná zranění přežil, což mu u domorodců vyneslo nebývalou úctu. Navíc se neváhal oblékat po jejich vzoru, a později se dokonce oženil s místní dívkou, která mu porodila dceru.
Jeho hlavním zájmem byly kaktusy. Ale protože měl dobré znalosti i z jiných vědeckých oborů a vozil s sebou mikroskop, pokusil se vyšetřit Indiány z kmene Čamakoků, kteří trpěli podivnou nemocí, jež se projevovala malátností a krvácením z konečníku. Diagnózu se mu však stanovit nepodařilo, a tak vyjednal s náčelníkem kmene, že vezme jeho syna do Evropy hledat účinný lék.
Chlapec jménem Čerwuiš měl získat zkušenost jako žádný jiný jeho rodu. Podívá se za oceán a spatří na vlastní oči, jakým způsobem žije bílá civilizace. Starci mu kladli na srdce, aby při své cestě vyzvěděl tajemství bělochů a přivezl nazpátek nejen lék, ale také informace.
Čerwuiš vzbudil pozornost už na zaoceánské lodi, kde se sblížil s kuchaři a navzdory své nemoci začal přibírat na váze. V Čechách pak znamenal hotovou senzaci. Frič nepatřil k podnikavcům, kteří by Indiána ukazovali davům jako zvíře v zoo, ale vodil ho na konference a vědecké přednášky, o které byl rázem obrovský zájem. A také ho bral s sebou do hospody a mezi společnost, kde se Čerwuiš, přezdívaný Červíček, dopustil řady trapasů. Mladých žen se bez obalu dotazoval, jestli už měly muže, a strážníky považoval za šamany.
Na jeho podivnou nemoc však byli i čeští lékaři krátcí. Její tajemství rozluštil až jakýsi student, který si od Friče vyprosil vzorek Čerwuišovy stolice. Za pár dnů se vrátil a vítězoslavně oznámil, že ve vzorku našel dosud neznámý druh škrkavky. Stačila pořádná dávka projímadla, a Indián byl zdráv jako rybička.
Frič ve svém životě učinil mnoho objevů, bohužel je však málokdy zapisoval na papír. Stejně tak opomněl zapsat i jméno studenta, který mu pomohl uzdravit indiánského přítele. A nejen jeho. Po návratu do Ameriky český cestovatel podal projímadlo všem Čerwuišovým druhům, a Čamakoky tak zbavil vleklého problému.
Jen Čerwuiš doma nebyl přivítán zrovna vřele - starci mu totiž jeho vyprávění o evropské civilizaci nevěřili. Trvalo dlouho, než se mladý muž opět přizpůsobil domorodému stylu života.
