Nová generace konzolí se snaží hráče navnadit jedním velkým lákadlem: téměř okamžitými nahrávacími časy díky superrychlým SSD diskům. To je samozřejmě pro nás všechny skvělá zpráva, protože máloco zkazí zábavu tak jako dlouhý loading. Ale všechno dobré je pro něco zlé.

Vzpomněli jsme si totiž na spoustu případů, kdy nás načítací obrazovky nebo aktivity, kterými nám hra krátila čekání, vlastně hrozně bavily. Výběr těch nejlepších najdete v článku.

Vašek Pecháček: FIFA (trénink na hřišti)

Jak zabít čas v těch několika minutách před úvodním hvizdem fotbalového zápasu? Samozřejmě pořádnou rozcvičkou. A FIFA tomu rozumí. Dodnes, když čekáte na načtení zápasu, si můžete zastřílet v nejrůznějších výzvách a krátce potrénovat své dovednosti. Ale já ještě raději nostalgicky achám nad tím, jak to bylo dřív.

Kdysi totiž všechno bylo ještě o něco jednodušší. Žádné výzvy, žádné terče, které je potřeba trefovat v časovém limitu, žádné bodování a online žebříčky – jen vy s míčem u nohy, ostražitý brankář a pohled přes rameno. Driblujte, střílejte, dělejte kličky nebo třeba zkoušejte zas a znova trefit břevno. Je to na vás!

A když se pak hra konečně načetla… tak to bylo poznat. Tréninkové hřiště se změnilo na narvaný stadion, kde jste si klidně mohli blbnout dál, ale tentokrát každý váš trik provázel bouřlivý aplaus davu. Jako byste na tom hřišti skutečně byli.

Jednoduché. Skvělé. Důkaz, že svoboda si jen tak kopat na plácku může být lepší než miniherní zahlcení.

Alžběta Trojanová: Destiny 2

Looter shootery jsou založené na neustále organizaci vašeho inventáře. Je tahle zbraň lepší, nebo horší? Co jsem to sebrala při pobíhání všemi těmi úrovněmi? A jaký bych si na svoje vybavení měla dát skin?

Procházení inventáře vám zkrátka zabírá až nezdravé množství času. A skutečnost, že tohle všechno můžete dělat během načítání Destiny, je zkrátka parádní. Jakmile si na to člověk zvykne, zoufale mu to začne chybět jakékoliv další hře.

Třeba co takový Zaklínač, Skyrim nebo Assassin’s Creed? Jak skvěle by se to hrálo, kdybyste mohli dělat něco produktivního, nejen číst popisky nebo běhat v prázdném světě dokola!

Adam Homola: The Division 2 & Red Dead Redemption II

Po příliš dlouhém přemýšlení jsem přišel na dva protipóly a oba dávají smysl. The Division 2 na straně jedné, Red Dead Redemption II na straně druhé.

zdroj: Vlastní foto autora

V případě The Division 2 mě zaujaly praktické tipy chytře rozdělené do tří separátních kategorií: Gameplay, Info, World. A přepínat můžete jak mezi jednotlivými kategoriemi, tak mezi jednotlivými tipy. Pokud vás tak třeba vůbec nezajímá příběhové pozadí a svět, můžete kategorii World ignorovat a jen listovat šikovnými tipy v sekci Gameplay. Nebo obráceně. Jednoduché jak facka, ale v reálu opravdu užitečné.

Na druhé straně barikády stojí nahrávací obrazovky Red Dead Redemption II. Vlastně triviální, ale stylové jako blázen. Místo hratelných pasáží či tipů tu Rockstar nabízí jen dobové fotografie různých míst, hezky oldschool sépiově/černobíle, k tomu pomalou táhlou hudbu a atmosféra by se dala krájet.

Loadingy v Red Dead mě vždycky navnadily víc než cokoliv jiného a já se na návrat do svého oblíbeného světa těšil. Nejen kvůli hratelnosti, ale právě i kvůli stylové atmosféře, kterou nahrávací obrazovky parádně podtrhovaly.

Patrik Hajda: DiRT 2

Je sice fajn gamifikovat čekání na samotnou hru, ale osobně dávám přednost tomu, se něco dozvědět. A protože tipy a triky najdete v bezpočtu her, a nejde tedy o nic výjimečného, našel jsem nakonec o něco unikátnější a zároveň i uspokojivější příklad: statistiky v DiRT 2.

Při čekání na odstartování závodu vás načítací obrazovka nejprve informuje o tom, jaký závod se pojede, kolik bude mít kol, zda je součástí série závodů a s čím pojedou vaši protivníci. Teprve po těchto užitečných informacích přijde to pravé ořechové, a sice vaše osobní statistiky.

Načítací obrazovka ve zbývajícím čase náhodně vyhazuje jednu statistiku za druhou, a vy tak nestačíte žasnout nad tím, kolik už jste vyhráli závodů, jakou jste ujeli celkovou vzdálenost, kolik času jste strávili ve vzduchu, kolik vám zbývá odemknout achievementů a tak dále.

V menu bych si sám takové statistiky rozklikl tak maximálně jednou. Ale byly to právě statistiky, kvůli kterým jsem se vyloženě těšil na každou další načítací obrazovku. Kéž by to platilo pro naprostou většinu her, ne pouze pro zanedbatelnou tisícinu procenta.

Šárka Tmějová: The Sims

Nejenže se stále rychlejšími disky přicházíme o načítání, on se s rozvojem digitální distribuce a nutností vlastnit u prakticky každého vydavatele taky stahovacího klienta vytrácí ještě jeden fenomén – instalace.

Pamatuju si to, jako by to bylo včera, když čerstvě devítiletá Šárka rozbalila svůj nejlepší narozeninový dárek – The Sims 2. Na ČTYŘECH cédéčkách, které jste v průběhu instalování museli vyměňovat a jedno z nich mít při hraní vždycky v mechanice.

zdroj: Maxis

Dlouhodobým používáním se disky samozřejmě poškrábaly a jinak opotřebovaly, takže každá další instalace byla nervóznější a subjektivně delší. Čekání na vysněné virtuální životy ale tehdy Maxis zkracoval nanejvýš sympatickou minihrou, a to prachobyčejným pexesem, s nímž ovšem tenhle nervy drásající proces přece jen ubíhal trochu snáz. 

zdroj: Maxis

Kde jiné série přicházejí s užitečnými tipy, tam Simíci při načítání přímo během hraní prosluli vtipnými, naprosto nesmyslnými hláškami podle toho, co se uvnitř simulace v rámci příprav zrovna děje: „Zasazování rodokmenů“, „Zapínání vypínačů“ anebo „Vyhlazování hranic s realitou“. Popisky se navíc měnily v závislosti na nainstalovaných datadiscích, s nimiž také narůstala délka načítací doby. Ach, staré pomalé časy!

Aleš Smutný: Metal Gear Solid 4: Guns of the Patriots

Nahrávací, respektive instalační obrazovka z Metal Gear Solid 4 mi zůstala v paměti zaseklá jak dobře nabroušený nůž z ruky Stevena Seagala. Dodneška patří mezi skvělé příklady toho, jak pracovat s prvky, které představují v hraní „nutné zlo“, a to ať jde o úvodní, vážně dlouhou instalaci, nebo ty následné, kratší.

Jak psal Vašek, v jednoduchosti je síla. Sledujete starého Snakea, jak labužnicky potahuje z cigarety, a do toho čtete rady a poučení všeho druhu, kam Konami a Kodžima zvládli narvat skoro vše. Od poučení, že když si disk se hrou poškodíte, nemusí vám už fungovat (duh!), přes zdůraznění, že když poškodíte sebe, Konami za to nenese odpovědnost, až po poučky, že si máte dávat pravidelné pauzy při hraní.

Pak je tu ale série upozornění, která jsou méně klasická a na hráče pomrkávají svým suchým humorem. Kupříkladu si máte připravit popelník a vajgly házet jen do něj. Pak si máte uvědomit, že kouření škodí zdraví, když už ne vám, tak lidem kolem vás.

A aby vás tvůrci udrželi zabavené, do toho všeho přidávají tipy a triky, jak MGS4 hrát. Jak funguje OctoCamo oblek, že nepřátelští vojáci vás mohou vidět, slyšet i cítit… Prostě, ve své době to bylo velké plus a jsem si jistý, že spoustu bývalých kuřáků zavedlo zpátky k cigaretě.

Jirka Svák: Bayonetta & Skyrim

Využít čas během nahrávací obrazovky k zábavné minihře, anebo k edukaci o obsahu hry? Bayonetta zvládla obojí. V rámci loadingu jste si v ní mohli nacvičovat komba, hra vám sekvence zobrazovala v rohu obrazovky a vy jste je s hlavní hrdinkou postupně plnili jednu za druhou. Nejenže jste se dobře zabavili, ale ještě jste nacvičili svalovou paměť, která vám pak pomohla při samotné hře.

Z úplně jiného soudku jsou nahrávací obrazovky ve Skyrimu, případně Falloutu 4. Krátké poznámky vám sice prozradí pár tipů o hře, nicméně příliš zábavné ani poučné nejsou – neuvědomuju si, že bych si kdy při jejich čtení promnul bradu a pomyslel si: „Hm, dobrý tip!“

Bethesda si ale vylepšila renomé interaktivitou předmětů, které se při nahrávání zobrazují. Můžete je otáčet a přibližovat a já si moc dobře vzpomínám, jak jsem dopodrobna studoval anatomii draugra a byl rozladěný pokaždé, když nahrávání skončilo, aniž bych si stihl vše prohlédnout.

zdroj: GameSpot

Vývojáři se ale poučili, a pokud dnes nabízejí během nahrávání nějaký obsah, většinou před skokem do hry vyzvou hráče k potvrzení. Na druhou stranu znám několik lidí, které štve, že hra po nich vyžaduje neustálý input, a to i u tak banální věci, jako je loading.

Tak snad už v další generaci konzolí nebudou načítací obrazovky vůbec a těchto malicherných problémů se nadobro zbavíme. Já se bez draugřího zadku klidně obejdu.