Co si představit pod vašimi designovými skládačkami?
Původně jsme náš produkt zamýšleli vyloženě jako interiérový doplněk. Postupně jsme zjistili, že lidé skládačky začali kupovat spíše jako kreativní zábavu dětem nebo kamarádům, například k narozeninám, Vánocům a podobně. Proto jsme koncept trochu změnili a snažili se ji udělat tak, aby byla jednoduchá, aby ji zvládl úplně každý a aby – když ji složíte – se dala použít jako původně zamýšlená dekorace.
V obchodech se už dnes prodávají trojrozměrné skládačky typu Eiffelova věž, takže to asi není úplně nová záležitost?
Určitě to není zcela nový koncept. Jde o to, že my neděláme klasické 3D skládačky z plastu, jako je právě Eiffelova věž nebo slavné mosty, auta a různé hrady, ale jedná se o trojrozměrná zvířata z pevného papíru. Mohou to být 3D trofeje, které lze pověsit na zeď, nebo sošky, které si můžete postavit třeba na poličku.
PaperTime
|
Jak vidíte své šance na úspěch? Kolik skládaček prodáváte?
Hlavní prodej probíhá přes náš vlastní eshop, dále v designových marketech a účastníme se také různých výstav a trhů, kde lidé mohou sestavený produkt vidět naživo. Snažíme se také domlouvat s případnými partnerskými obchody a nyní komunikujeme i s většími distributory. Zatím jsme prodávali průměrně asi sto skládaček měsíčně, poslední dva měsíce to ale bylo přes dvě stě kusů, takže zaznamenáváme mírný rostoucí trend. Teprve se učíme, jak výrobek dostávat mezi lidi a jak lépe využívat sociálních sítí. Snažíme se také více komunikovat se zákazníky, protože zpočátku to trochu pokulhávalo. Lidi moc nechápali, co jim vlastně nabízíme.
Skládačky vyrábíte sami?
Původně jsme je vyráběli úplně sami. To ale ještě byly v podobě, kdy si zákazník musel jednotlivé díly sám vystřihovat. Dnes už má vše připravené ke složení. Jednotlivé dílky jsou nyní vyřezávány laserem, kterým nedisponujeme, takže si to necháváme vyrábět. Ale vyrábí se to čistě podle našich návrhů, které děláme od začátku sami, případně s pomocí designéra.
Výrobu máte tady v Čechách, nebo využíváte levnější produkci například z Číny?
Výroba probíhá plně v Česku. Papíry, z nichž se vyřezávají jednotlivé díly, používáme italské. Dříve jsme využívali český papír, ale kvůli kvalitě a kvůli výslednému vzhledu jsme přešli na velice luxusní papíry z Itálie.
Dvě stě kusů měsíčně zatím nezní moc oslnivě, co by vám kromě propagace pomohlo prodeje více rozjet?
Osobně si myslím, že by nám pomohlo, kdybychom se podnikání mohli věnovat naplno, dát mu veškerý čas. Zatím jsme ale oba studenti. A v posledních dvou měsících, i když jsme měli vyšší prodeje než dříve, tak se nám stávalo, že jsme se museli učit na zkoušku a najednou jsme se firmě dva tři dny téměř nemohli věnovat. To je asi největší brzda, která se určitě nyní změní v létě o prázdninách. Samozřejmě také přístup k většímu množství financí by dokázal zajistit větší reklamu a nakopnout prodeje. Dokázali bychom skládačku dostat k více lidem najednou. Teď musíme vždy čekat, než něco vyděláme, abychom mohli udělat další krok.
Firmu jste založil se svým spolužákem z Vysoké školy ekonomické Egorem Nefedovem. Byla to náhoda?
Už delší dobu jsme věděli, že spolu chceme něco zkusit. Dali jsme si proto dohromady všechny naše podnikatelské nápady. Bylo jich docela hodně. A začali jsme je třídit. Některé z nich byly úplný nesmysl, ty jsme rovnou vyřadili. Jiné byly zase moc „velké“, tak jsme je prozatím odsunuli. Skládačky z toho vyšly jako zajímavý projekt pro náš podnikatelský začátek, abychom se něco naučili a pak se rozhodli, jakou cestou půjdeme dál.
Zmapovali jste si konkurenci?
Skládačky nepředstavují úplně nový koncept, určitě jsme jej nevymysleli, ale konkrétně trojrozměrná zvířata takových tvarů a z papíru nikdo v České republice nedělá. Jeden výrobce je v Německu, Holandsku a Rusku. Říkali jsme si, že když to v Česku nikdo nedělá, proč nevymyslet nějaké svoje tvary a nezkusit, zda to bude fungovat. Nakonec se ukázalo, že to jde. Pochopitelně jsme sledovali naše konkurenty, co dělají dobře a co naopak podle nás není ideální. Snažili jsme se jít vlastní, lepší cestou. Z toho všeho se celý nápad postupně modeloval, až došel do současné fáze.
Když se vám bude dařit, budete chtít vůbec dostudovat?
To určitě ano. Nestudujeme kvůli titulu, spíš studium vnímáme jako šanci, kterou asi ne každý vidí. Získáváme mnoho potřebných kontaktů a poměrně velký rozhled v podnikání. Samozřejmě ne všechny znalosti ze školy jsou v podnikání použitelné, ale přehled o tom, co se v byznysu děje, se určitě hodí. Zároveň nám studium dává čas se rozmyslet, co přesně vlastně chceme dělat, a zkoušet si podnikat tak trochu „nanečisto“.
Je podle vás lepší podnikat než pracovat jako zaměstnanec?
Při studiu jsem si vyzkoušel oboje a určitě mi více vyhovuje podnikání, protože mohu projevit svou kreativitu, mohu si organizovat svůj čas a jsem vlastním pánem. Kolik si vydělám, závisí na tom, co pro to udělám.
Jak je těžké začít v Čechách podnikat?
Zatím podnikáme na živnost, až postupem času budeme uvažovat o založení firmy. Začít podnikat na živnost podle mě není v zásadě nic těžkého. Musím pochválit i to, že nám na úřadě většinou dobře poradili. Horší stránkou věci je účetnictví a daně, kde mi přijde, že každý říká něco jiného. Po rozhovoru s pěti lidmi v podstatě vůbec nemám odpověď na mou otázku, protože všichni mají jiný názor na to, co je naše povinnost a co se smí. Je to takový oříšek. Zatím jsme se ale nesetkali s žádnou arogancí.
